133 zatáček – jak to vlastně vzniklo…

Je mraky trailů. Krátký, dlouhý, rychlý, prudký, rozbitý – každej si může najít ten svůj, kterej ho baví. A tak jsme s Marschem vyrazili na jeden, kterej nás baví…

A jak je tomu podobně jako u spoustu trailů v okolí Černošic i na tomhle má svůj podíl FRanta a tak se dá říct, že je tenhle trail vše, jen ne nudnej. Sám jsem ho taky párkrát tunil s lopatou a střihal lijány nůžkama, aby se v křoví neztatil úplně. Kde ale byla cesta předtím, objeví se i po letech.

Tak jsme dali s Marschem sraz na sobotu a plán byl jasnej. Polítat dropy v Kosoři a pak přesun do Černošic a že se uvidí, kterej trail dáme. Do Kosoře po chvíli doráží i Deutsch a kámoš Pepa. Já jsem marnej jak za řídítkama, tak za foťákem. Včerejší večírek s otevřenym barem mi dal zabrat a 4hod spánku v kombinaci se zimní abstinencí řídítek v ruce, mě míchá zajímavej drink. Nazval bych ho pěkud levně o to však pravdivě: Don´t drink & drive. Tak se v Kosoři chvíli realizujeme každej po svým. Marsch je divočák mladej a lítá jak ďábel, Deu fotí, Pepa dává přeďáky a já dělám od všeho něco.

Po hodince nás to přestává bavit a tak se po ose přesouváme nad Černošice na start pro padáky a rogala. Odtamtud vede poměrně dlouhej a prudkej trail se skalkama, úzkýma zatáčkama, technikou a klopkama kolem ramene o dva metry dolu, ve svahu, kde bys neměl spadnout. Není to žádná palba, teda pokud to nemáš najeto, protože vše se odehrává na krátkých vzálenostech a za zatáčku nevidíš, což tě to může pěkně hrubě vyškolit. Dojezd trailu na videu snad mluví za vše.. Dáváme trail jednou dolu a pak hned na druhej trail na protějšim kopci, kterej je oproti tomuhle naprostá brnkačka, ale zase super na učení se zátáček. Tam  blbneme až do vyčerpání cukrových zásob a tak nám nezbývá než se za těžce nastřádaný zimní tuky (alespoň v mym případě) vrátit zpátky podél vody do Radotína, kde máme auto.

Byl to super den a tak mi ještě večer přichází sms od Marsche, že co jako v neděli? No váhám..

A nakonec v neděli, na poslední chvíli, znovou domlouváme pojezd. A tentokrát jen prudký zatáčky. A zas nás to baví. Až jdeme postupně oba na držku. Marsch zasekává pedál o pařez a jde hezky přes klacky a já pak v další jizdě utrhávám vršek klopky a dávám touchdown oběma rukama. Oba jsme ale OK a tak šlapem na další rundu. Já se alespoň zklidňuju a zas zkouším jak ta zrcadlovka dělá pohyblivý obrázky a Marsch trénuje úseky.

Kolem pátý začínaj pomalu zhasínat a tak to balíme i my. Celkem unavený, ale v žádnym případě unuděný, protože tenthle trail je vše, jen ne nudnej.

-a-