Tak o cestě za zážitkama jste se dočetli tuhle, teď bych měl něco o ježdění, jaký je krosování ve Francii a jak to taky může bolet a že i mistr HEjník se může utnout….nebo teda sejmout… Více o cestách je vevnitř.
Dorazil jsem do Francie a zaparkoval v Les getz u jezera. Tohle místo bylo zvoleno klukama z ET, jako nejlepší (myšleno Les Getz) takže tu výhledově bude uvytovanej PH, Carlos, 1OO a 2OO kláda, Holki, Brozman, a další…
Budím se a je nádherná vymetená obloha. Ve Frenici prodávaj jen 13 denní permici, pak až celosezonku, takže mám před sebou pár dní, kdy si to to dám prostě na Frantovi, protože by mi to pak časově nevyšlo, že jo. Takže dobře, bobře.
Ráno se tu potkávám s klukama z Moravy, jeden RB, druhej Jétypyčo. Jsou už dobitý jak psi, technika stávkuje, ale spokojený. Já plán neměním, a beru Františka, dvě sedlovky, dofukuju gumy na trojku a kudy kam, přemejšlím.
„No do kopce, MáŤo, co vymyslíš.“
Tak se dám do stoupání do Les getz nahoru. Ty voe, jasně že tam vede silnice, ale to bych nemoh já. Nasazuju nejlehčí převod (mám vepředu napínák, tak si to představte) a ze sedla a následujícíh 3O minut jí rvu děsnou. Vzadu mám slicka, takže to chce jet fakt do prudkejch výjezdů pilu, abys neztratil adhezi. Celkem to dává.
Za půl hoďky jsem ve středisku. To mě neba, chci si dát víc. Sjíždím na druhej kopec super trailíkem a soupám dál a dál. Nakonec jsem na jakýmsi vrcholu, z nějž naprostou kančí stezkou mířím zpět na „les Getz“ vrchol lanovky. Tam dorážím už dost vyřízenej, protože je 35 stp a já měl sebou jen půl litru vody. Naštěstí tu všude tečou potoky…
Tady dávám pauzičku a kolem 14h si vybírám jeden z trailů dolů, co mě bude na Frantovi nejmíň bolet.
A bude to ten.
Ne, TEN.
Vidli na 125mm, (výjezdy 85mm) dotáhnout hlavový a vyměnit sedlovku. Mám sebou svůj obří nafukovací batoh Hiko, nikdo moc nerozumí, co jsem to za tůristu. Ale já jim dám, jen co se rozjedu.
Z kopce to FRatovi, nebudem si nic nalhávat, NECHUTNÁ. Vyměnil jsem tlumák za vzduch, a fakt to není ono, Frantu ty rolety vyloženě bolej. Tak se nepouštím do žádných větších věcí a v poklidu to zplužuju dolů k autu.
Piju litr vody a beru károšku a jdu k vodě. Jezero za barákem, co víc si přát.
Koupačka, Chill, pohodka.
Večer tu probírám život s jedním angličanem, co tu zle punkuje už asi 1O dní. Lezec, clifjumper. Kecy děsný, hrozně se chlámeme…
Další den to hodlám dát obdobně. To znamená, vyzobat protější kopec, kterej vypadá, že je víc, mnohem víc. Balím o litr vody víc, a ztrácím se v divočině. Místní mě naváděj asi 7 km od města na jakousi šotolinu, a prej je to dost, ale já řikám, že jsem taky dost, a tak se jdou podívat, jak si na to nastoupím.
Je to víc než dost, doprdele !! Ale přece neslezu, když ze spoda čuměj. Tak jí rvu asi půl kiláku, zuby ven, děsnej záhul, 1 ku 1 a rvu, konečně je tu zatáčka a já můžu upadnout na asfalt, hehe : )
Následující 3 hodiny stoupám stále výš a výš, míjím dva nový traily a skáču si chvíli v lese takovej dablík. JE teplej.
Konečně opět kolem 13h jsem na kopci, kde komediální situace.
Poslední výjezd. 5OOm rovně na vrchol.
Šotolina.
36 ve předu, 32 v zadu, plnej. Pot v očích, šílenství za nima.
Nahoře skupinka lidí.
Čuměj.
Pak povzbuzujou. Víc a víc. Asi nikdy neviděli nikoho, kdo by s 6O litrovým batohem jel tohle.
Nahoře jde chlapík ke mně.
Koukne na napínák.
Koukne na konstrukci kola.
Pronese.
„NO.“
Na to já zachrčím.
„JES.“
On se otočí, znova přeměří ty panoramata, tu závěrečnou cestu, a na to koukne znova.
„NO.“
Tuše opakování se jednoslabičných odpovědí donekonečna, vychrchlám raději ze sebe : „No pain, no game…“
a upadnu na trávu…
Komedie veliká. Obvzláště, když pak řikám chlapíkovi, že to svařil Franta vedle v garáži před 15 ti lety…
A dolů to opět bolí, co dodat. Hlavně Frantu, a mě vlastně taky. Dole skáču na voči poměrně macatej dabl, a batoh mi dává pěkně pohlavek, abych neblbnul. Tak to dneska balím, jsou opět 14h a jsem kántry. Voda, opalovačka, večer párty s klukama s moravy a dobře je nám, dobře…
A tak to bylo něco o Frantování. A krosování. A příště už něco o DH, nebojte se… všechno bude.
Druhej kopec Mt. Chery, naproti od baráku přes údolí, že? Znám. Byl jsem. Taky jsem si vyšláp. A horší a horší v okolí. Ale já na to mám ty převody. Kolem toho kopce vede zezadu krásnej singl traverz.
Ty lidi tam jsou skvělí. Nejednou se mi stalo, že na mě skupinka turistů při výšlapu řvala “bravo bravo”. To pak prostě nezastavuješ. Ani když ti 200kláda poradí, že na kopec se dostaneš pár takovejma serpentýnama, co viděl z lanovky a ty pak dupeš nejlehčí, koukáš na ty sněžný děla kolem a říkáš si, aha já jsem asi na sjezdovce.
Jooo FRantování je krásná věc :) Ale do takovejch extrémů ybch se asi nepouštěl :D
Moc nechápu proč brát kolo o kterým dopředu víš že to bude peklo jak nahoru tak dolů. Zvlášť když máš strejdu Hejníka. Na IQ 6 je to tam jak stavěný. Nu nic užívej.
… protože vo tom to je …
Dulezite je ze se bavi a ostatni taky, asi je jedno jestli se tam dostane na bruslich nebo na RB ci frantovi :) . Hlavne Carysi ze pises a ze mas tu silu nas tesit.
Mnoho zdaru !
to je ten kopec, na kterej jsi holky pozdeji poslal i s kocarem?
4: Perry : Naprosto přesně. Není co dodat.
4: Duchna :
Protože já mám Frantu rád.
Prostě to 15 let starý kolo miluju.
Protože stálo 7 tisíc a je důkazem, že KOLO NEJEZDÍ, JEZDÍŠ TY.
Protože při tom všem mám určitou sebereflexi a slušnost, a čeho je moc, toho je i u kamarádů příliš. A já jsem rás s Petrem kamarád.
Protože a hlavně – FRANTA VYDRŽÍ VÍC !!! MUHAHAHAÁ.
A protože vo tom to je.
4: raf : Ne, to byl ten mírnější. Na tenhle jsem vás radši neposílal. :)