Zápisky Z Cest – Portugalsko 1.

Hektik přesunu je za mnou a já mohu konečně, po tejdnu co jsem tady u moře, napsat něco, co bych rád sdílel s váma. Takže takový pokračování o cestě létem je tady- v prvním dílu PORTUGALSKA.

Z cesty dom si pamatuju jen utržky, pomalu to začíná zapadat v nirváně novejch zážitků a pocitů, protože se změnil časoporstor a vše se převrátilo a já jsem z hor u hladiny oceánu. Co může být víc rozdílného ?

ALe popořádku.

Už je to tejden, co jsem zaparkoval po 1100 km v kuse s 5 ti zácpama auto v táborské nemocnici, kde mohu u sanitek parkovat. Vyhodíš vše z auta, vybalíš to umeješ a koukáš na tu děsnou hromadu, s otázkou, co teď. Dlouho si jí ale nekdladeš, ptozože ti co ? PRotože ti za pár hodin letí letadlo, ty vole.

MEtal s praním, rozmontováním kola, a balením věcí je spíš takovej poklidnej vesnickej dejchánek, prostě na to kašlu. Balím jen technický věci, s tím že prostě chci mít sebou všechny svoje hračky, a nic jinýho. Takže stežejním se pro mě stává kolo, Lajna, POIky, potápění, Běhání. Zbytek kašlu.

Balím kolo, 25 kilo to má hned, no uvidíme.
Balím tašku, 25 kilo to má taky hned, hm.

Tak si beru dvě mikiny, dvě trika a dvoje ponožky do příručáku, kameru, foták, Gopro, a Notas. Jsem obtěžkanej materiílem víc než Schwarzenegger v Predatorovi, a když mi kámoš na letišti přidává ještě stativ a další kameru, vím, že projdu jen zázrakem.

Zázraky se ale dějí, a s těma 5 ti zavazadlama :) jsem bez problemu odbavenej, slečna se na mě smála, nechal jsem jí dopít kávu, prostě v tom umím chodit…

V letadle odmítám vězeňskou šlichtu a hodiny koukám na země podemnou, dokud nezhasnou a není konec.
Ve světlech se objeví Lisabon a v děsnám větru a macatým smykem dosedám ve 22h na letišti v Lisboa.

Jsem zde !
Dva měsíce práce u moře právě začalo.
A co se dělo dál, napíšu dál : )

Zatím se mějte.

ALoha.
Č.