Keinovka na neděli.

Ztratit pevnou půdu pod nohama, tak zas skončíš na zemi, na kolenou nebo na prdeli. Ale když ztratíš pod nohama zábradlí od mostu? A jak jsme na mostě takový zábradlí pod nohama ztráceli se můžete dočíst inside..

To si takhle sedim v sobotu večer doma a najedou pípne zpráva od Toma. Stručná a výstižná:
“Ahoj, jak se máš? Nepůjdem zas někdy skočit z mostu?”
Nasazuju:
“Čau, jde to. Co zítra?”
Vrací úder:
“OK, v 17:45 tam.”
Dokončuju:
“OK”
Někdy ani po čtyřech letech, kdy se s člověkem nevidíte, není třeba říkat více.

A tak v neděli odpoledne skáču do káry a protože je třeba pana Tobiáše vychovávat správným směrem, beru sedačku, svačinku a pití a už jí valíme společně na Zvíkov. Cestou ještě nabíráme “tetu” Helču (které tímto děkuji za pohlídání pana Tobiáše) a v pěkných 17:35 jsme “tam”. Tam je tady co skáčeme vždycky. Ze Zvíkovskýho mostu. Temná obloha, která nás s deštěm ještě chvíli drží v autech, se po chvilce umodřuje a sluníčko pak částečně vyhrává ten odpolední souboj o oblohu. Pěkně žlutá s modrou – stejně jako zábradlí. Co ale pěkný není je voda. Zelená že by Rákosníček plesal. No nic, zpátky ani krok a tak Tom tahá cajky, vážem lano a už je tu první skok. Kdo jde první je vždycky ještě trochu větší zážitek. Jasně že si všechno pětkrát překontroluješ, ale přeci jen je tam taková malá mezera nevyzkoušenýho. Nicméně není čas ztrácet čas a tak 3.. 2.. 1. ..a už to tam motá po zádech.

Chvíle pauza, mizí pod mostem. Pak už jen houpání a rutina. Vylézt ze sedáku, pověsit se za ruce a skočit do vody.

Taháme lano nahoru a je řada na mě. Všechno stejný a i já to dolu posílám bez problémů. A protože závod jednotlivců skončil jdeme na dabl. Tom jde pár metrů ode mě, cvaká se do lana, já beru konec. Poslední kontroling, vylézt na zábradlí, pohled do kraje a JUMP! Je to naše!

Dole se zas vymanit ze sedáku a další skok do vln. Cestou nahoru jsme oba vysmátý jak se nám cachtaj endorfiny v krvi. Těch pár vteřin pak člověku vystačí na hodiny malýho nevysvětlitelnýho úsměvu na tváři.

A pro ten to děláme!

-a-