Vejlet na ostrovy…

Dneska jsem byl na vejletě lodí na ostrovy…a pár fotek a slov je vevnitř…cesta létem never ends…
Dneska jsme se rozhodli, neboť vlny byly zlý až zuřivý a jezdit šli jen největší suicide killeři, mezi něž se svejma skills ještě desítky let řadit nebudu, pokud někdy, vyrazit na trip na ostrov Berlenga, aby jsme taky poznali něco jinýho než ten trapně stejnej oceán, kterej tě musí samozřejmě omrzet, že jo, hahaha…

Okej, takže lístek za 18 E a před náma cirka půlhodinovej vejlet. Trochu nás zaskakuje místní námořnickej poskok, když se zarputilým výrazem, nepřipouštějícím žádný protest, začne rozdávat blicí pytlíky. Jsou černý a pořádně veliký, je 11 : 30 a je jasný, že se počítá že někdo z tůristů macatou snídani vrhne.

U majáku je ještě plno legrace, neboť i když předpověd hlásí vlny přes 3m a na volným oušnu mnohem víc, zde je hladina poměrně klidná.

Cestu jsem nefotil, z pár důvodů. Vlny byly tak velký, že jsi se držel zábradlí a snažil se nespadnout do moře, vyndat fotak byla jasná sebevražda a do toho jsi stejně měl plný ruce práce s tím, udržet snídani…teda my ne, ale lidi okolo jen šplouchali.

Když se do šplouchání přidaly i cákance vln, co šly u lodě (co má kapacitu 150 lidí) přes boudu, a ledovej vítr, byl pohled na zdecimované suchozemsko-kancelářské krysy pomalu se skládající na palubu opravdu k popukání…

Blitky tady,
Blitky tam.
Všude kam
se podívám..

Ale, nestálo to za to ?
Místní zátoku jsem samozřejmě zatopil a vyzobal co se dalo. Poměrně macatý spodní proudy mě celkem držely při dně, nepouštěl jsem se do větších časů a vidina toho, že mě to vtáhne na otevřenej oušn, mi trochu srazila ploutev z nohy (Hřebínek z hlavy).

Celej ostrov až na pár punkovacích míst je vyhlášenej racčí rezervací. Jonathane Livingstone Racku, kde jsi byl ?

Peniche. Zastávka na břehu obrovský pláže, kaam se z Na Ondy s kemperama jezdí, když jsou na Foz do Lizandro vlny nad možnosti všech. Tady je to trochu v zákrytu a nechodí to tu tak velký…užasný expozice, který z goučka nevymačkám, at delám, co dělám..

Kávička, dva koláče, 3 eura. Po celým dni houpání a topení je mi kupodivu dobře, takže jsem vyrazil na nějaký ty rafinovaný cukry…Neboj se těch cukrů, Máťo, neboj…

A na odchodu…nejlepší obytňák, co jsem kdy viděl. Zatahovací roleta, když jí vytáhneš, vestavěnej dřevěnej dům, to vše na starým LTčku. Za sebou vozíček, a hurá z británie do portugalska…větší štyl jsem tu fakt neviděl…

A jak chceš jinak zakončit takovejhle skvělej den, než suši párty v našem plážovým baru.
SpecialMochito…a západ slunce, a vidina že další den to bude zase tak trapně stejný, ach jo, děsnej život na břehu oceánu…
Všichni příští rok dorazit, a povinně.

Dobrou noc.
Čárys, Ericeira, 02 : 34