Chůze.
Jako mě to běhání třeba nikdy moc nebavilo. A pořád nebaví. Občas třeba popoběhnu. Na autobus, na metro, na hajzl.. A chození mě taky moc nebere. Ale když už mám teda někam jít, tak ať to aspoň stojí za to.
A tak chodíme. Jednou za rok. Z Prahy na Karlštejn. V noci. Vymysleli si to naši tátové a my tenhle skvělej nápad zdědili (fakt díky!). To si prostě takhle koncem října dáte sraz s pár lidma na jedný autobusový zastávce, počkáte si až se setmí a třeba kolem 10hod vyrazíte. A tak jsme vyrazili i letos. A bylo nás pět.
Dáváme sraz na Lukách na metru a srabácky se necháme hodit ještě pás stanic busem ven ze sídliště. Nicméně vylejzáme za slušně padajíci mlhy kousek za Prahou a celou dobu ještě omýláme kažkoroční témata, jakože se na to vykašleme a letos nepůjdeme, ale stejně už jsme tak daleko a jet zpátky to by bylo vážně divný. Dáváme teda sbohem posledním lampám a noříme se do nočního hávu. Nejdřív kousek z kopce po silnici, ale tma a mlha začíná houstnout tak, že si říkám, že v lese to bude fakt peklo. Jdu první, bez čelovky a čumim si pod nohy a jen bílá čára na krajnici mě vede dál dolů do údolí. Po chvíli přicházíme k první odbočce na lesní cestu. „Čvacht..“ A je to tady – ono to bude dneska zase s loužema – no to mám vážně radost a už mě hlavou bleskne, jak zas budeme vypadat. No nic – jinam cesta nevede a tak jdem. Prvních pár set metrů je to OK, pak ale přijde to pravý počvachtání. Louka a v ní vyšlapaná cestička. Jasně, že chci jít zase první, přeci to tu znám. Na kole jsem tu jel tolikrát. Teda ve dne. A je pravda, že když to bylo ve dne a bylo bano, tak to moc jetelný není. A tak si čvachtáme bahnem, občas do toho potok a prvizorní lávky přes něj. No prostě večerní procházka idelál.
Za mnou problikává čelovka a tak vidím aspoň, kde jsou stromy a případně kam se cestička… „BENG!“ Klečim. Držim se za halvu a akorát za sebe v rychlosti houknu: „Bacha strom..“ No a on tam byl. Pěkně na tečku, v úrovni hlavy. A já to vyzobnul líp než kos žížalu. Zvedám se teda z kolene a řikám si, že rána to byla tedy slušná, ale že to přejde (až ráno ve sprše zjišťuju, že ten suk, co čuměl ze stromu, mě tu halvu fakt rozsek) a tak jdu dál neohroženě nastavovat boty dalším loužím a hlavu stromům. Procházíme kolam pár opuštěných stavení. Všude zavřený brány a tma. Opuštěný starý mlýny v údolí působí v týhle tmě a mlze fakt zajímavě. Blair witch, hadr.
Přicházíme po chvíli k místu, kde už spostu lidí roky před náma udělalo školácký chyby a nevšimnouc si správný cestičky, vydali se prakticky zpátky na Prahu, ale to zjistili třeba až po půl hodince chůze. No my máme našlápnuto dobře, ale tma je taková, že nejen že si bez baterky nevidíme na špičku nosu, ale já třeba zkouším kratochvíli ve stylu jít první, trošku rychlejc a pak se zastavit a udělat dva kroky stranou. A vychází to skvěle – ostatní kolem mě projdou, aniž by mě registrovali. Fakt se řežu, když jdu dva metry za nima a poslouchám je jak se bavěj, že zas hrozně ženu a že mě nemůžou dohonit – abych po chvíli zezadu dal info, že já tedy moc neženu.. Ha! No nic pořád je sranda a dobrá nálada. A ta nám vyddží až do hospody v Třebotově, kde dáváme pivo a hermelína.
Chvíli posedíme a když se zvednem už zas nám mizej poslední lampy ve vesnici za zády. Mlha a tma je fakt zlá ale s čelovkama by to bylo nuda, takže dáváme zas nějakou chvíli orientaci podle stromů. Prostě jdeš, čumíš nad sebe a tam kde rozeznáváš matně světlo mezi korunama strumů, tak tam bude asi ta cesta. Naštěstí je to úvoz a tak si nás to podává za strany na stranu až nás to vyplive na další asfaltku. Ta už je dlouhá a blbě do kopce a nám začíná tuhnout úsměv. Kolik je hodin? Nevim, ale radši bych už dávno spal. Přicházíme do další vesnice. Pauza. Na chvíli sedáme, z báglu houstička a termoska s čajem. Projíždí auto a zanechává akorát rozmazanou šmouhu.
Zas jdem, tentokrát z kopce. Vidět je zas prd. Čelovka bohužel musí zas aspoň na pár chvil bliknout. Konec lesa. Silnice. Pole. Už nějak nemluvíme. Mlha. Jdu a posloucám ticho.
Další vesnice. A tuhle známe moc dobře. Odsud je to už jen z kopce, ale po asfaltu a zajídá se to. Ale aspoň se dá zapnout automat a z kopce to jde samo. Zatáčka a další a další a najednou ejhle.. světla a to už vím, že jsme na Karlšteně. Z hradu toho tedy vidět moc není, ale jsme tu. Pak už jen cesta na nádraží, kde zjišťujeme, že vlak nám jede asi až za hodinu a tak lehký mrznutí na lavičkách. Unavený, špinavý ale jsme tu.
Pak už jen vlak na Smícháč. Metro a domu. Sprcha, postel. A když usínám kolem 6hod ráno zase si říkám, že už nikdy nepůjdu. Za rok ale stejně na tý zastávce budud stát. Tak, ze zvyku se občas takhle v noci projít…
- a-
související články : běh :)
Me se nejvic libi fotka 5400. Krasne doklada jaka byla asi tma.
A jinak teda chuze je snad jeste vetsi uchylarna nez beh. Ocekavam clanek o vyletu na staflich :)
Chozeni je super, uz prakticky ani na kole nejezdim a jenom chodim.
Na štaflích? Chůdy, to bude ono. Díky za inpiraci..už jsem nevěděl jak si to toulání Krušnejma osvěžit;-)
taky chodim, obden cca 10-12km, uz asi dva roky, nedavno sem se dostal do bodu kdy si rikam tohle uz je malo, dalsi logickej krok je samozrejme beh, tak koupim boty a vyrazim na prvni lehoulinkej vyklus, fakt to neprehanim, kombinuji chuzi s behem, presto doma pocituji zvlastni bolesti poruznu po tele kterym vevodi skutecne zvlastni “bzuceni” v prave pate, druhej vyklus za par dni je temer bez nasledku, rikam si hura a prichazi treti vyklus, opet pohoda, az do chvile kdy me v noci budi silena bolest prave kycle, ktera se posleze rozsiruje az ke kolenu, bolest je skutecne intenzivni, svijim se v posteli, hekam, funim, tohle cele divadlo trva priblizne hodinu, nacez to odezni.. druhou noc to samy, treti se radeji snazim nespat na pravem boku coz se ukazuje jako dobry napad, mno a… ted uz zase jenom chodim :-)
4: Grifter : člověče, z mé vlastní bolestné zkušenosti s během…(
Clánek jsi předpokládám četl.)
…bych mohl napsat. První cca rok, jsem musel běhat téměř výhradně s orzézou, protože mě vždy po cca 4O ti minutách bolela šlacha na boku levého kolena. A to cvičím denně cca hodinu protahovačky všeho možného. Nic nepomáhalo.
Šel jsem na to teda jako na všechny svoje sporty, prostě hlavou. Je třeba něco změnit na technice..
Začal jsem běhat víc po špičkách, víc v předklonu, mnohem měkčeji, méně jsem zvedal nohy (v podstatě šoural při zemi ) a musel jsem se v podstatě přeučit celej svůj běhací styl. Jen pár lidí má na tohle morál, měnit něco, co se naučili (nebo dělají) špatně.
Nevzdávej to tak lehce.
Dávej si 1OOm chůzu, 1OOm klus, zpočátku třeba i méně klusu, a hlavně začni od třeba jen 4 km. Je to zcela jinej pohyb, jiná svalová skupina, a je třeba jí pomalu vypracovat, ne jí rychle zničit.
Možná k tomu bude mít třeba takovej kuršnohorskej guru PErry taky co říct.
Ode mě takhle.
NEVER GIVE UP !
Carys: necet prave, ted se na nej chystam (a divim se ze sem si toho clanku nevsim driv, sem tu denne). Hele ja to rozhodne nevzdavam, z okoli vim ze nez se clovek rozbeha tak to boli a trva, a trva a boli :-). Musim ale rict, ze co do intenzity me ta moje bolistka teda fakt prekvapila (a vystrasila zaroven, odkladam uz nejakej patek operaci triselny kyly a jak se ta bolest rozsirila, v jednu chvili sem si nebyl uplne jistej jestli je to kycel nebo uskrinuta kyla). Planuju ted tak dva tydny az mesic zase jenom chodit, a pak to opet pokouset, ty tebou zminovany 4km jsou urcite dobrej napad, jeden z duvodu proc to u me dopadlo tak jak to dopadlo je to, ze sem daval tech svych standartnich deset+, a byt to bylo v mirnem tempu a ten beh nebo spis vyklus tvoril max. tricet procent, presto to bylo asi moc. Dalsi duvod muze byt nadvaha, zhubnul sem tim chozenim uz pomerne dost, ale porad je tam prostor to ty kycli o nejakejch par kilo ulehcit :-) Takze neboj, nevzdavam to, a ted si jdu konecne precist ten clanek
Grifter/Čárys: Já popravdě začal běhat už pár let zpátky, ale hodně hodně nepravidelně, takže si na ty úplný začátky moc nevzpomínám. Ale vim, že jsem to nehrotil. Trošku víc běhám poslední tři roky a ještě minulej rok jsem běhal skoro výlučně kolem 50ti minut takový pohodový tempíčko 6min/km, což vychází nějakejch 8 km. Letos jsem najednou začal běhat 15-20km a teď při podzimu se snažim trochu svižněji a taky mě sem tam něco pobolívá (lejtka, kotník, koleno…). Takže já bych pro začátek vyrážel klidně na 20min až půl hoďky a když to bude v cajku, tak pomalu přidával. Triatloňák Vabroušek říká, že když chceš zvětšovat objemy, tak po deseti procentech.
Souhlas s Ovarem,taky už se mi na kolo trochu práší :) Co se týče nočních akcí – mě to baví a jako zpestření je to fajn,po tmě běhám,projedu se na bajku nebo jdu občas na výlet,všude je ticho a klid,dokonce i v Krčáku :) Co taky člověku zbývá když už je přes týden brzy tma,že jo?Mě zas nebaví máchat se v chlorovaným bezénu nebo se potit v posilovně. A k začátkům běhání – držel jsem se nějakýho harmonogramu jak uběhnout 30min v kuse:1.týden 1min běh/2min chůze atd až během dvou měsíců jste na tý 1/2hodině,mě to teda trvalo měsíce tři,protože jsem běhal třeba jen dvakrát týdně.Začínal jsem někdy o prázdninách,teď se proběhnu tak na 45-60min. a do chůze přecházím podle nálady a terénu(dvě až tři pauzy),těch 8-10km to dá.Jo a v běžeckejch hadrech se fakt běhá líp než v nějakej bavlněnejch teplákách,takže investice se vyplatí a co se dýchání týče buď dýchat nosem nebo si za běhu s někým povídat,plíce ti nedovolej běžet víc než bys měl.Nedávám si žádný velký cíle,ale někdy bych rád zkusil nějakej horskej maraton i když vím že celý to určitě nepoběžím.Třeba za rok Pražskou 100,kdo ví,ale nemaj časovej limit,tak proč ne :)
Grifter – ta kyčle, já bych zkusil fyzioterapii jestli nemáš vyhozený IS spojení (pánev – křížová kost) celkem častý z pádu z kola. A nevadí to vůbec, až právě v intenzitě na kole nebo běhu.
Andy – my chodíme v zimě v noci taky. Vlak nebo bus někam a pak tak 50-60km v noci zpět do Prahy. Loni jsme šli ze Štěchovic na Slapy a po druhý straně po turistickejch přez Kamenný Přívoz-Davli-Zvole (po trase Pražský 100 v podstatě). Nebo třeba Beroun-Koněprusy-Karlštejn-Prokopák. Všechno terén, docela legrace, když třeba sněží nebo prší a je mlha :)
diky vsem za rady, je jasny ze sem to prepalil, clovek si rika ze kdyz ma takhle nachozino ze ten beh zmakne taky, ale evidentne ne, rozhodne sem to neprehanel ale stejnak to chtelo jeste pomaleji a zejmena pozvolneji, to treti vybehnuti uz bylo taknak pulka beh pulka chuze, coz se ukazalo jako prilisny optimismus
deutsch: Krcak sem dal za tmy nekdy v lete, v kerich okolo cesty to porad sustilo, nikde ani noha, v kombinaci s vedomim ze v tomhle lese v pravidelnych intervalech nekoho zamordujou mi teda nebylo uplne do zpevu hele :-)
grifter:moje první noční vyjížďka na biku byla do Krčáku,měl jsem slabý světlo,byl podzim a zamlžíno,jezdil jsem si tak asi 1/2h až jsem dojel podél potoka od hospody u Krále Václava směrem k hospodě Na tý louce zelený je tam takový esíčko a v tom esíčku je můstek asi 1,5m.,pod ním leželo v potoce na střeše auto,světla svítila z vody,všude poházený věci,z motoru se kouřilo a nikde ani noha,ticho jak jak v hrobě,to vše za svitu mojí slabý čelovky.Jen bych podotknul že tam nevede silnice,ale chodník.Tak jsem zavolal policajty,ti že přijedou.Mezitím jsem prohledával les a potok jestli tam není někdo v šoku,volal jsem a nic.Čekal jsem asi půl hodiny,byla už mi kosa,benga nikde,tak jsem jel dál,dokončil okruh ale bylo to jak z nějakýho hororu :)
deutsch: heh, tak to je slusny :-) to ja to takhle dramaticky nemel, sel sem pesky, bez svetla, taknejak napric (sem strasnej v popisovani smeru, byt krcak znam nazpamet), vlezl sem tam jakoby pobliz tech tenisovejch kurtu pres takovou tu hraz nebo jak to nazvat, a vylezl pobliz Roztyl, uz od prvnich metru sem si rikal co za kokotskej napad tohle byl, ve finale to byla cca pulhodina v naprosty tme, kazdou chvili neco sustilo v krovi, prvniho cloveka sem potkal az ke konci u tech Roztyl, docela sem si oddechl kdyz sem z toho lesa konecne vypadnul :-)