Rainbow Lake trail

Biking inside – smrdí to tam Kanadou !

Zima nám tu v Kanadě začala letos docela brzy, takže tím padlo spousta plánů na bikový výlety. XC traily se tu sice ještě jezdit dají, ale chtěl sem vyzkoušet Ninju pořádně z kopce. A těch je tu dostatek. S Mírou se tedy jednoho mrazivého rána vydáváme po svých na kopec. Plán je jasný. Rainbow Lake trail, už z názvu vyplívá, že půjde o stezku vedoucí k ledovcovému jezeru.

Vystoupáme kam nám to sníh umožní  a pak hurá z kopce dolů. Vzhledem k tomu, že sníh pokrývá cestu již pár metrů od našeho startu, rozhodujeme se dojít až k jezeru, které leží o zhruba  850 metrů výše.  Z počátku se to jeví jako dobrý nápad, ale s přibývajícím sněhem už to tak skvěle nevypadá. Bikové boty nejsou zrovna sněhule, a když už se brodíme po kolena sněhem, zákonitě nám omrzají nohy.

Do toho si připočtěte pár šlápanců do řeky a máte o zábavu postaráno. Po cestě párkrát doháníme sličnou slečnu, která se stará o zdejší trail. Díky jejím stopám trefujeme až na vrchol. Zde jen lehká svačinka, domácí musli tyčinky a honem dolů. Na sněhu sem sice párkrát jezdil, většinou ale po sjezdovce,  a nebo v lehkém poprašku. Zde je prašan po náby. Po pár metrech ale zjišťujeme, že to nebude takový problém a jízda nabírá docela slušné obrátky. Hned z kraje hážu tygra přímo hlavou do sněhu.

Následují přejezdy lávek, které sakra kloužou. Zde opět několik komických výstupů. V lesních pasážích už je to pohodička. Kořeny a kameny, pokryté sněhem a ledem vůbec nekloužou, takže nám vůbec nevadí, že je to místama docela prudký. Proto sem si taky vzal jen lehkou XC helmu a žádný chrániče. Není se přece čeho bát :)

Naštěstí si zde už ani jeden neustýláme a v docela slušný palbě letíme dolů. Postupem času se sníh a led mění ve vodu a bláto. Ani tento povrch vůbec neklouže, takže letíme ještě rychleji.

Nahoru sme šli zhruba dvě a půl hodinky ale dole sme tak za 20 minut. Zmrzlí, špinaví ale nejvíc šťastný z parádního pojezdu. Další den co stál za to.

Sněhu a biku zdar

Maara