Tak jsem se rozhodl, že vám občas napíšu o tom, co se mi v životě fakt povedlo / nepovedlo ale co jsem přežil. Nebude to nic stěžejního, jen chuť se podělit o svůj něčím interesantní příběh, kterej snad pobaví, nebo třeba jen dodá ten kopanec k tomu, podělit se taky…
Inside něco ze…včerejška : ) Dokud je to ve mě čerstvý.
——————————————–
Tak včera, scéna :
Podzimně zimní večer, Tábor, Kotnovská 183, Skateshop, 17:15.
Jeden líně přemejšlející prodavač a šéf v jedné osobně, dumající co s načatým večerem.
——————————————–
Sedím na židi a není mi dobře. Celej den mi unikl mezi prsty, nějak jsem ho promarnil a připadám si tak nějak rozplizle a zbytečně. Venku sluníčko, který mě dráždilo celej den beznadějně zmizelo v podzimní nekompromisnosti severní polokoule už kolem čtvrté, a od té doby se moje nálada snižuje tempem vyprazdňování státní kasy.
Včera jsem to přehnal s bazénem, prostě jsem musel naplavat tu hodinu pod vodou a prozmrznul jsem se k rýmičce, zřejmě. Dneska ráno mi nasadili antibiotika, protože se mi vrátila Borelka, jo, super věc, tahle svině, dotěrná jak žebrající fetka.
No jak píšu, nálada pod pudla.
Co dycky pomůže, je hejbací aktivita, říkám si a vím, že to tak mám, prostě se musím vyrazit hejbat, bude pak dobře, hlava se uvolní, rýma zmizí, tělo vyplaví tuny endorfinů a ty přece vyléčej vše, hehe.
Taky už jsem dlouho nebyl v Maringotce, protože byla Praha a spali jsme teď pár dní v autě…OKEJ, plán je jasnej.
Proběhnu se do Margotky, tam přespím, a ráno poběžím dom. Vemu to přes Radimovice, to je krásnejch 20 km, svítí měsíc, ani čelovka nebude třeba, pohoda.
Venku je o poznání větší zimička, než když jsem pil Matéčko ve 14h na zápraží, no, tak se oblíknu, a padám. Nechci aby mě nikdo otravoval, tel nechávám doma, neberu si sebou nic, jen klíče od Margotky a suchýho kulicha na spaní, ten tam nemám.
Vybíhám v 18h a nějak mi to nejde. Podaří se mi rozběhnout se až u Radimociv, klasika 5 km, jako vždy, kopec na začátek je mocnej, ale pak už to bude sranda, řikám si. Po dalších 4 km vbíhám do lesa a myslím, že jsem si tu čelovku měl vzít, je tu tma jak v prdeli.
Ona není tma jako tma. Občas je tma taková, že ne že nic nevidíš, ale spíš NIC NEVIDÍŠ KURVA ať děláš co děláš. Tak se můj běh mění v takové nějaké klopýtání a poskakování s nohama hodně vysoko, abych se o nejbližší kořen nezormáz jak moucha o čelní sklo truckera.
Doskákávám ku silnici a děsím tu nějakýho pěšáka, co evidentně nečekal, že mu za chrapotu a dusotu na záda skočí obyčejnej udejchanej člověk – evidentně čekal něco alá “Návrat oživlých mrtvol”, a s klackem v ruce bedlivě hlídá můj “proběh” kolem.
Konečně se blížím k Ústrašicím, odsud je to už jen tak 6 km a to už dám, a klasicky posledních pár kiláků už myslím jen na teplo, jak si udělám čájo, jak si vohřeju vodu na sprchu, a jak si udělám pohodu. Na cestě jsem skoro 2 hodiny a nohy už cítím, jako že fakt jo.
U řeky kde mám les, je klasicky o 5 stp větší zima, chroustá mi to pod podrážkama a já už jsem fakt, fakt natěšenej na pohodu jak Andy na první jarní dirt.
Konečně doma.
Odmykám.
Rozsvěcím světla, a je tu něco divně. No, nejsem bojácnej typ, ale je tu něco hodně divně. Všude je prach a popel a…co to je…bílý a černý kaňky…
…vono je tu snad nasráno, nebo co ?
Konsternovaně usedám na lavičku a v tu ránu jsem zpět na nohách, vrážím do vypínače a Margotka se noří do tmy, srdce mi bije až v krku a já mám co dělat, abych nezařval – na něco jsem si totiž sedl a určitě to bylo živý.
Kdysi.
Třesoucíma se rukama hledám vypínač, silou vůle se obrňuju proti všemu a znova rozsvěcím.
Sedl jsem si (a netlemte se) na MRTVÝHO HOLUBA. Bleskem mi v hlavě problikává ten příběh.
———————————————-
Stmívačka, roztmívačka.
Scéna :
Mestský dravec nové doby, pan H již značně unaven sraním na hlavy lidí zamíří navštívit svoje známý na venkov, s vidinou, že mu lesní vzduch udělá lépe a taky, co žrát pořád ty odpadky, koho by to bavilo.
Cestou značně znaven udesá na větev košatého dubiska a sleduje, kam by hlavu složil, neboť to tu nezná a zima je oproti městu o poznání větší.
Pod sebou zahlédne černý obrys, jež promptně prozkoumá a protože je to zkušený městský obšourák co najde jakoukoliv díru, nachází samo otevřenou ventilačku, kterou mu majitel tohoto lesního skvostu přichystal doslova na míru. Nelení, leze dovnitř.
Párty jak s partou kámošů z žižkáče – zve si následující tejden sem do svého nového kutlochu partičky z blízkýho okolí, serou pod sebe a válej se v luksusních dekách a on je král pártyparty.
Poryv větru jednoho dne ale bohužel přibouchává ventilační otvor, a milej pan H si bohužel nenechal jinou unikovou cestu. Je to k posrání, tak sere kde může a hubne a ztrácí peří.
V posledním deliriu kálí již naprosto všude a snaží se sežrat co se dá.
Nakonec uléhá na sedačku, a natahuje brka.
Stmívačka, roztmívačka.
———————————————————-
Tak tam tak stojím, venku je tak – 4C a já jsem durch mokrej. Přemejšlím co teď. Jak tu jako mám spát, když ty kurvy posrali skoro vše. Rychle dávám do kupy možnosti.
Posraný deky, posranej polštář, posraná naždá polička, posraná konývka s vodou, nasráno v čajovně, mrtvej holub na sedačce, zasranej svět tohleto. Jdu to zkusit uklidit. Hadry na mě ne a ne začít schnout, a dělá se zima, fakt zima.
Po 2O ti minutách uklízení zjištuju pár věcí.
1, tohle je na vyhození půlky věcí.
2, chce to tu doslova vydezinfikovat, ne jen uklidit.
3, to nejdůležitější – tady spát dneska prostě nemohu.
Tak a teď nastupuje opět můj speciální mód, kterej jsem si vypracovat za celej ten život, kdy jsem se dostal do situace, kdy to prostě dál nešlo, a na výběr z možnsotí bylo buď : Něco blbýho, nebo : Něco ještě horšího.
Speciální mód spočívá v tom : Nemám hlavu. Předávám řízení tělu, odpojuju se. Připojím se, až to bude možné. V tomhle případě, až budu stát v horké sprše v Táboře na bytě, protože odsud musím vypadnout, telefon nemám, jsem propocenej a před sebou mám 2O km. Něco bych snědl a aspon vypil, ale posrali to holubi. HM, ok.
Zamykám, zima venku je estě větší než vevnitř, a nasazuju lehkej klus. Je mi ještě větší zima než jsem čekal, tak se rychle vracím a cpu si za trika noviny na podpal, co mám v maringotce, co mi dycky pomohly, když jsem byl promočenej a vracel jsem se na streetu dom.
S novinama pod trikem vyrážím zpět na běh do Tejbru.
————————————
Stmívačka, roztmívačka.
Scéna :
troska zhroucená ve sprše, kotouče páry demonstrativně válející se pod šikmým stropem značící, že rozdíl teploty vzduchu a vody je značný, kamera najíždí blíž, je vidět výraz dítěte prošlého válkou, zničené prázdno v očních důlcích vypovídá cosi o traumatu kterým to embryonálně stočené děcko muselo projít…voda bičující holou leb a cestička promočenejch hadrů, značící směr přístupu končící u vchodových dvěří...
———————————–
Chtěl bych vám napsat něco o tom, jaká byl cesta domů, ale popravdě – mód fungoval až překvapivě dobře a já si z ní nic nepamatuju. Další, co si pamatuju, je jak odmykám barák, jdu do sprchy, pak nic, a pak jak sedím v kotoučích páry v pozici dítěte co prošlo válkou a vařící voda mi masíruje holou leb.
Pak jsem se konečně probral, vypnul vodu, zapil si horkým coldrexem trochu kustovnice a upadl do bezvědomí postele ve zmrzlém táborském bytě.
A to je tak pro dnešek vše. Je hrozně zajímavý, jak se mi celej život stávaj takovýhle náhody pana Murphyho, občas mám skoro pocit, že to snad není možný, z každý týhle zkušenosti se probírám a učím, ale stává se mi to stále a stále dál…
Ten život je ale rozmanitej.
Napsal jsem to pro pobavení a posdílení.
Ahoj, komunito.
Zas někdy, něco – čárys.
Hehe ty si prostě umíš udělat hezkej večer. Na vyležení rýmičky ideál. Pobavilo. Dík. Jdu pracovat.
Jo a koukám, že tu máš furt letní čas. Je tři čtvrtě na sedum, né na osum :-)
No vidíš, ber to pozitivně, s takovou průpravou ten Reunion dáš :-)
Nazval bych to : “Jeden posranej příběh.” Dobře dědku :)
Ale joo, proc si nestrihnout maraton jen tak, z pleziru v mraze, pro dobrou naladu. To nevymyslis :)
Stejne si nekdy myslim, ze te k nam poslali martani. Protoze tohle je proste cely uplne jinak. Ale dobre za to. Aspon se my, zalezli v barakach a kancelarich mame na cim zamyslet. Dekuju.
dost brutal, to musela bejt beznaděj… jinak k tomu běháni po lese: taky sem zažil temnou noc, bohužel jsem si v ty temny noci v Kamenici bodnul větývku do oka.. jak nebylo nic vidět… nasledovalo ranní probuzení, přesun na pohotovost do Tábora a dneska bych do lesa v tmě bez čelovky lelez :/ (voko dobry, roztržená rohovnaka kera se zacelila, tejden sem ale musel nicnedělat, jakejkoliv pohyb totiž kur*vsky bolel…)
Martine jak to že jsme se nepotkali v Radimovičáku? …museli jsem se minout fakt o vteřiny ….v 6 večer vyrážim po šichtě dom…..ty to musíš někam v tom Radimovičáku zalomit asi do leva k lesu viď …..přez nás bys to měl asi ještě dál? apropó v Lomu by jsme ti poskytli první pomoc …hlavně se z toho vylízej, teda v tvim případě vyběhej…já to řešim podobně buď Plánskou saunou (buď se to urychlí nebo vypotí) nebo během …měj se …K
Krasnej roman,pises jako pan!Keep her lit
dej se do kupy draku, mrtě si mě pobavil po ránu a ten literární styl, ale ……….co když to s panem H bylo celý jinak, co když to byl jen chudák zbloudilý pocestný, který chtěl přes noc složit hlavu a schovat se před nepřízní počasí. po tmě, vysílen, náhodně narazil na toto podivné stavení uprostřed ničeho. možná si říkal, divné, nikdy dřív sem ho tu neviděl, ale únava ho rychle doháněla, a tak se s oslabenou myslí zkratkovitě rozhodl zde přenocovat. z počátku to vypadalo jako dobrý nápad, jenže hned poté co vkročil ….příští díl nového online seriálu GOTHKA uvedeme …
4: drzhor : beznaděj to opravdu byla.Na chvilinku. Na malinkou chvilinku. Pak to prostě potlačíš, zhodnotíš zbylý možnosti a vybereš si tu jednu co je nejméně na hovno : ) A deš na to…
Ad větvička – trochu jsi mě poděsil, čoveče…příště si vezmu breje – sluneční, stejně je vidět prd.
4: K3 : človíčku, na Radinovičáku jsem mohl bejt tak v 18:20, mám to 5 km do kopce, to jsem tam dřív bejt nemohl, myslím. To by byla legrace, potkat se tam, ty jo…neviděl jsem tě…rok ? A ano, zatáčím v horní čtvrté pětině kopce doleva, a vesnicí kolem kravína opět doprava a do polí a lesů…směrem na Planou. (nikoliv na Soukeník)…
Plánská sauna – vidím to na uterý – venkovní stěna s Frantou a spol, a pak saunička tak od 19:30. Kdy chodíš ty ? Maj tam každej den ?
4: ferda : To víš, chtěl jsem aby to bylo čitelný, hehe…trochu toho deliria i na obrazovky. V hlavě ho bylo dost : )
Čárys ty si pekelnej démon :) díky super počtení
Výborně napsaný. Delší dobu jsem tu nějak nic nečetl a musím říct, že jsi se dost zlepšil i co se formy týče. Akorát si myslim, že dopisovat muj článek, jak tlačim po tmě 10km silničku jaksi nemá smysl, protože by to teď vypadalo teple.
Karma je svině… Každopádně dobrá práce, jaké jsou tvoje plány s gotkou na zimu?
zajímavý čtení, jako vždy se z tvejch příhod můžeme učit my všichni ostatní :) příhoda s holubem, stmívačka, roztmívačka, měl jsem to živě před očima a asi ještě chvíli budu mít, i když nechtíc :D, když si to tak barvitě popsal, díky! :)
Vidím, ze netreba jezdit az na Aconcaguu, kde jsme s kámosem pri návratu z vrcholu hledali nase stany a pak uz jen já sám hledal i toho kámose. Trochu zima (6000 m), nad hlavou Jizní kríz a dalsí miliardy hvezd. Do base campu bych dosel, ale nemohl jsem tady nahore nechat jeho. Nakonec to dopadlo dobre, tedy az na jeho cerný prsty na nohách, který se mu v nemocnici v Mendoze snazili zachránit a kterejch ho pozdejc na Vinohradech stejne museli zbavit…
Jenom technická, aby me nikdo neotravoval, tak beru vypnutej mobil, abych mohl poprípade otravovat nekoho já. Ale to by nevzniklo tonhle dobrodruzství a byla by to precijenom skoda :o) Díky.
Martine tak právěže mezi čvrt a půl se tudy většinou sunu ku domu….takže fakt o vteřiny….od teplárny vyjíždim tak ve čtvrt na sedm……no třeba se jednou srazíme……
Planá je v úterý pasé, páč funguje jenom od čtvtka do neděle a já chodím právě v neděli…sobota je na pytla, většinou jsme v čudu a taky tam zrovna v so. choděj nějaký nagelovaný fotbalisti a v tejdnu to nestíhám….papa kaka
4: Radek : Díky : ) Ono se ani nejedná o zlepšení, já mám sloh a češtinu rád, ale spíš témata článků jaksi neumožňují psát stylem, který je zábavný a čitelný – je to prostě většinou reportáž.
U osobnějších témat je tam víc prostoru – a mě to i víc baví. Píšu to stejně rychle jako se mi to přehrává v hlavě…žádná křeč.
Třeba zase někdy, něco. Dík !
4: Tomka : co by – bydlet ! :)
4: K3 : čtvrtek až neděle – já to tušil. Krucinál…Mno, ta neděle mi nezní zle, vůbec ne – díkys za info…
Hehe to je dobrý takle v noci jen tak 40 kiláčků běh, to už není uplně málo….Já se taky občas kousnu a dám si dvojnásobnou porci tréningu (dvakrát toilk chlebů se sádlem k večeři :-)
dobře Ti holub naložil? doufám, že má hrobeček s datumem u gotky :-D
4: Tomaass : Jo, uklízel jsem to celou sobotu, kamaráde.
Udělal jsem si ho jako správnej lesní Recycleman na ohni, voe : )
4: Ovar : Ještě trénuješ na Tour, nebo tě to už pustilo ?
Objetím Rallye Sudety mě to pustilo…a teď čekám na ten správnej okamžik, kdy začít řešit další rok :-) Ale ono je to fuk, ty 60letý dědci mě stejnak zas seřežou :-D
Jsem se malem pochcal smichy :D a ted vazne .. opravdu tam byl pan H?
Jes, si piss.
Inu, mějte se, jedu do lesa. ALoha…
punkáči spijó aj v hovnách… :D
Pěkně jsem si protáhnul bránici…vytříbený sloh a květnatá čeština,díky,prodloužil jsi mi život.Smrt tohohle holuba měla jistě svůj hlubší smysl.:-D…a nezemřel nadarmo..
Hehe, díkys pane – omlouvám se občas za ty překlepy, ale nejde to po sobě číst – jsou to rychopsance : )
Děkuju.