The end of bike season in Canada

Máára a zakončení bikové sezony v Kanadě. Mno, máš slobo, bro…

Máára sayz : “To čemu jsem se celé léto záměrně vyhýbal, jsem nakonec provedl, hezky poslední den bike sezony…”

Můj dobrý kamarád Skautík mě celé léto láká k sobě, do Vanu na North shore. Že poznám o čem je ten pravej kanadskej biking. Jenže já Skautíka znám a v případě že pozvání příjmu, mě čekají samé lahůdky. Proto sem raději poctivě trénoval v bikeparku. Ale co by to bylo za první rok tady, kdybych neokusil kolébku freeridingu…

Dorážím v podvečer a spolu se Zdeňkem Maňhalem a jeho dcerou Verčou jdeme na projekci  ski videí. Po příjemném večeru se ráno probouzíme do slunečného dne. Nabíráme ještě Tomáše a Paula a valíme směr Cypress hill.

Zde kluci na rozjezd volí trail  5th Horseman. Všude po kotníky sněhu a hned prvních pár metrů hezky prudká skalka. Není nad to si dát pohodu na rozjezd:) Následuje jízda potokem, která na nás nenechá niť suchou. Skautík jede první, hezky si hrne cestu prašanem, když tu se kolem něj začnou valit kameny velikosti dětské hlavičky. To bude asi ten usek s volným kamením, jak o něm říkal.

Žiju.

Následuje les, kde to začíná bejt ta pravá sranda. Cesty lemované kamením a kořeny, všecko mokrý a do toho prudké sjezdy po skále. Pár úseků snášíme, protože to už se fakt nedá. Já jich snáším nakonec víc než Tom se Skautem, ale lepší než se někde zabít. Tady to jde opravdu velmi jednoduše. Párkrát jdu z kola ven ale nic závažného.

Po hodině dorážíme k autu a valíme na druhou jízdu. Tu vede Tom. Jedem Shore play, opět prudkej sklon, voda, kamení a kořeny. Zjištuju, že mokrej kámen o dost lepší než mokrá lávka a s trochou tréninku na tom jde i brzdit. Ovšem přichází úsek, kde je jenom holá skála, ve tvaru bubnu na skokanských můstcích. Začátek pozvolnej, všude tečou proudy vody, ale po pár metrech sklon nabírá na obrátkách a já se začínám bát, abych nesundal nákého skálolezce.

To že nemám šanci zastavit zjištuju vcelku brzo.

Chytám se jediného keříku na dosah. Kousek snáším/sklouzávám  ale poslední usek se jinak, než na kole dát nedá. Trocha soustředění abych se vešel do zatáčky po tom a hurá na to. Pouštím to, páč kluci říkali ať na tý skále nebrzdim. No nabírám kudlu jak hovado a už je tu zatáčka. Pud sebezáchovy zafungoval skvěle a já vymrskávám klopku v plných, jako Štefan Peat.

Kluci obdivně tleskaj, já se málem posral.

Zjišťuju, že díky pár záhozům mi vychcala zadní brzda, ale na co bych tu potřeboval brzdy, že :)

Nejhorší usek za náma, takže zbytek opět jen kořeny, šutry, občas něco snesu, občas překonávám sám sebe, jako již několikrát dnes. Další jízdu opět vede Skaut a jedem na Sex girl. Zde se natáčelo Follow me, segment s Vanderhamem a Hillem. Usek, který Sam letěl v plných přímo, mi sjíždíme křížem krážem mezi šutrama…

Další usek je prudkej sjezd (nečekaně) do levý zatáčky. Za zatáčkou je asi tak 4 metry sráz do bordelu. Skaut ukazuje  kudy a jak. Hlavně zatočit. Chvilka soustředění a hurá na to. Nabírám opět koule jak hovado, přední brzda dobrá ale nemůže udělat vše.

Sráz se blíží a já moc nezpomaluju.

Nakonec  narážím předním kolem do klády, která odděluje zatáčku a propast. Jenomže rychlosti mám stále na rozdávání, a přestože přední stojí  zadek se začíná zvedat. Život se mi promítá před očima. Zadek už je dostatečně vysoko a pud sebezáchovy už sudavá nohy z pedálu, připraven na přeskok řidítek a následný let po nohou. Nevim k čemu mi to bude, když tak jako tak to bude hodně bolet, pokud vůbec něco ucítím.

Když už se loučim se zdravou páteří mě za límec chytá Skautova ruka. Chvilku balancuju na mrtvém bodě, přidává i druhou a už mě táhne zpět. Tohle bylo vážně na poslední chvilku a Skautík mi tímto bez nadsázky zachránil krk. Ještě jednou díky bro!!! 

 

Dáváme si pět a hurá dál. Zdě opět pár kreací ve stylu jedu ale nebrzdí mi to. Pár skoků a lávek. Poslední lávka se stává ostudná právě Skautovi a po krásném driftu ulehá, s dlaní mezi šprušlemi. Lup lup, a je to. „Honem rychle dolů než to začne bolet“ hlasí. Nakonec to snad nebude tak zlý, jen naražený ale poslední jízdu už vynechává…

Jedem na Mistery DH, což má bejt pohodová jízda na závěr. Tom letí jako hovado. Hezky v mlze, takže vidim houby. Jede se korytem plnýho legrace v podobě kamení a sakra kluzkejch kořenů. Párkrát si mě to poddává, ale nic na co bych tu nebyl zvyklej…

Šťastný dojíždíme dolů. Skaut nás nabírá a tímto končí poslední den bike sezony tady v Kanadě.

Ještě lehký chill na pláži při pohledu na zapadající slunce. Díky klukům za super pojezd a společnost, Skautovi za azyl a záchranu života.

Musím přiznat, že jsem se na kole ještě nikdy tak nebál jako právě tady. Na druhou stranu sem překonal sám sebe několikrát za den. Rozhodně velkej respekt všem co tu jezděj! Vim že sem nejel zdaleka to nejtěžší co tu je a že se mám ještě dost co učit. Ale mám to skoro za barákem, takže příští léto tu budu rozhodně častěji.

Biku a north shoru zdar!

Máára, Kanada, fall 2012