DACH.

Tak tenhle tejden ejdeme teda geograficky žánrovej rozptyl, jen co je pravda. V pondělí Máára z Kanady s reportem, v uterý s videem, ve středu Skříp z Nového Zélandu s životní cestou, ve čtvrtek Pól z Léta s kolem, v Pátek Jandy z Rakouska se sněhem. Má někdo, krom Idnes takovou rozmanitost, hehe ? Díky všem a klik na sníh.
Díky, kluci.

Letos asi jako poslední člověk jsem konečně také vyrazil za sněhem a to do Rakouska na nám nejbližší ledovec Dachstein. Letos jsme zvolili odlišnou taktiku a koupili jinou oblast než Tyrolsko. Přeci jen kilometry vyhrály nad počtem středisek a délkou platnosti. A proč se nepodívat zase do jiných středisek.

Na Dachstein vyrážíme ve dvou – já a Honza už v úterý večer, aby jsme to nad ránem mohli zakempit a ještě dospat v autě před prvním dnem ježdění. Ono vlastně v autě budeme spát celých 5 dní, 5 nocí. My v autě, další lidi venku a všude, kde to půjde. Proč toho nevyužít, když předpověď hlásí krásné počasí, i když je pravda, že v noci mrzne. Zatím jsme tu ale sami a ráno přichází první problém, volové jsme si nevzali oheň. Naštěstí před námi zaparkoval karavan, tak klepeme a půjčujeme.

Přeci jen míchaný vajíčka chutnají nejlíp na parkáči u lanovky a kdo má v kuchyni takový výhled. Na kopec beru jen mikinu, je opravdu teplo a kupujeme permice. Nahoře skoro nikdo a tak lítáme pořád dokola. První den jen tak na pohodku, na rozježdění. Kor když jdu hned druhej oblouk na zem. Kluci říkali netup si ty lyže tolik a já na to, že nemam rád když se to seká na railech. Ano jsem prase a nový Liny celej den ničím na železech, ale tak o tom je celý Dach, prostě jen park.

Zničení vyrážíme k autu a rozjíždíme plynovej gril a pivka. Ejhle sluníčko zhasíná proklatě brzo, je neskutečně hvězd, který jsme spočítali nejmíň 2x a tak v půl7 to balíme a vytuhujeme neuvěřitelně až do rána, kdy nás vzbouzí sluníčko. Proč ubírat na snídani a nerozjet rovnou palačinky na parkáči. Lidi dost netuší a zřejmě by si dali taky. Doráží další posádka z Čech a valíme na kopec, dneska už skoky a vše.

Je radost pohledět jak to lokálům lítá, já si jezdím to svoje a o to víc mě to baví, protože první hory, sníh, obloha bez mráčku, co víc si přát. Opět držíme až do zavíračky parku a zpět do největšího apartmánu. Dnes je nás tu víc, tak odpoledne pěkně utíká. Kluci ulehají na zem, na plachtu, karimatky, aby je nad ránem mohla vzbudit pěkná zima. V pátek ráno přijíždí další 2 auta a jsme komplet. Lidí na ledovci přibývá a stojí se malinko fronty, ale pořád to není nic oproti víkendu, kdy je nacpáno, tak jak to znám.

Dny si jedeme pořád ve stejným rytmu, ale je třeba se taky umýt a doplnit jídlo, tak sjíždíme do Schladmingu a dáváme bazén. To ještě netušíme, že budu muset následující den znovu do Schladmingu, ale to už ne za zábavou. V sobotu Vašek na konci dne přetáčí beko a odváží ho dolů do nemocnice, má přeraženou stehení kost a ještě večer jde na sál, dostává železa a holt si chvíli nezajezdí. Stěžuje si, že ho bolí rameno a přidává se k tomu ještě zlomená klíční kost. Chvíli si tu poleží.

My vyjíždíme zpět na parkáč, aby jsme se mohli vyspat na poslední den ježdění. Jako předešlé dny beru jen mikinu, ale to je chyba, nahoře je už pěkná zima a poprvé vidíme pár mraků. Po zavíračce parku sjíždíme k auto, aby jsme ho mohli zapakovat a vyrazit směr Plzeň, pěkně přes mlhavou Šumavu. A v pondělí ráno jít pěkně tou hnusnou inverzí do školy a těšit se snad na další víkend.

-Jandy-