Co po zkouškách ?

Tak jsem zvládl zkoušky a čekalo mě přes 14dnů volna. V kapse u bundy sezónku do Rakouska, auto volný a plán byl jasný. Sehnat vždy někoho podobně smýšlejícího do auta, na kempení a na ježdění, protože bez kamarádů to přeci nejde. Nevím jak to všechno sepsat, bylo toho mnoho. Jelikož já a psaní nejsme moc kamarádi, tak naperu mých 15dnů v kuse na lyžích do jednoho článku.

V pátek (25.2.) skládám poslední zkoušku a nabírám mladýho Honzu v Plzni. Cesta dlouhá a rozebíráme kam to napálíme. Začneme Schladmingem, ještě jsme tam letos nebyli a Růža tam šejpuje snowpark a zná to tam jak svý boty. V noci přijíždíme na místo, najít klidnýho fleka na přespání není snadný skrz přípravy na to Mistrovství v alpskym či co. Zima venku pořádná, ale jedeme prostě na socka výlety a jsme mladý, vojnu nemáme, tak proč dřepět doma v teple u kompu.

V sobotu ráno nás čeká sluníčko a skvěle upravenej park na Planai. Odpoledne s Růžou krátce šlapeme na menší freeride, aby jsme okoukli kopec naproti, kterej je víc než lákavej. Domlouváme ho na zítra. V neděli to ještě zkoumáme odspoda a pak to šlapeme chvíli na pásech, potom pěkně po svých po vyfoukaném hřebenu, kde jsou vidět již něčí stopy a už pozorujeme  řádný skákaný skialpový oblouk. Potkáváme se s dalšími dvěma šejpry a náhle se z druhé strany řítí tři skialpinisti. Naštěstí skládají oblouky vedle prvního. Takže vrcholové jednopivo v 5ti lidech a můžeme si valit každej tu svojí lajnu. Na to, že po areálu již moc dobrý sníh nebyl, tak zde je vidět, že jsme výš a krásně to práší. Den zakončujeme sprchou u Růži a jedeme směr Flachauwinkl, kde je super zázemí na kopci, poněvadž má být 2 dny hnus. Zde probíhá jebačka želez, protože fouká, sněží, prší, občas není vidět na 5metrů a my jezdíme v parku skoro sami.

Ve středu nás čeká jarní počasí a mikinka. Mladej to tam sází jak na běžícím pásu, každou chvílí novej trik, doleva, doprava, přes hlavu, na railu, pořád něco. Chvilku točíme a Honza střihá tento edit:

 

 

Na čtvrtek se vracím stavět skok na 720 big air a losem Kámen, nůžky, Jandy jede ho v půl2 v noci testuju, aby den na to mohl proběhnout závod o kterém jste již četli. Přes noc stavět a jezdit, přes den sedět nad počasím a domlouvat další ježdění, tentokrát parkovky nechávám doma. 2 hodinky spánku po závodech a už jí hrneme s Dušanem směr Zauchensee na prašanové orgie.

Sobota je ještě slabší, přeci jen základ po středečním teplu je tvrdej jako beton. Kdežto na neděli připadává a už se lítá v plnejch, ale hladových vlků je tu víc než dost. Mlhou jsme odsouzeni pouze na lesy, což já rád.

V noci na pondělí sype ještě víc a víc. Vlci musí do práce a my si to tu v klidu rozoráváme skoro sami. Večer to mrtví balíme směr Čechy. Já to mám jen tak abych přeházel věci do našeho passata, protože jsem v průběhu výletu domluvil dalších 5 dnů ježdění, tentokrát s Kájou. O půlnoci po lehkém nákupu v táborském Tescu vyrážím opět na cestu do hor.

V úterý je hezky, tak jedeme na odpoledne prozkoumat vyšší partie Flachau. Středu opět hltáme lesy a pláně v Zauchensee, syplo slušne. Bohužel počasí horší (nesvítí), ale na pláních to v jedno bílo nesplývá. Těžko říct jak to bylo ve čtvrtek, zřejmě sypalo a my jeli zařezávat oblouky do Wagrainu. Večer dáváme bazén v Altenmarktu, kde zažívám největší strach ze všech dnů a to na tobogánu :) Spláchne tě to do černý díry a ty snad chvíli i padáš, strašný bomby.

Dávám relax, únava je znát.

S Kájou na kopci ani nedáváme pauzy, jíme jen na lanovkách. Hlavně do areálů přicházíš s obsluhou a odcházíš, až když tě vyhodí z tepla převlékáren a tomu podobných místností, kde nabíráš síly na noc.

Pátek, proč nedat trochu big mountain za hezkého počasí a to ve Flachau. Sjíždíme kopec na jinou stranu než ostatní a zde nás odchytává chlapík, že prý pěkný lajny, jestli nechceme pojezdit, proč ne. Je tu sním i jeho holka a jsou to instruktoři z místní školy. Ukazuje nám různý místa a drží jí víc než slušně. Nakonec nás sám bere, tam kde dnes ještě nikdo nejel, prý pretty danger. Vždy je to s pár minutovým šlapáním, ale to nám nevadí.

Dole se loučíme a my pak vymýšlíme co zítra. Další kamarádi jezdí v Muhlbachu park, ale Kája nemá parkovky a pokud se nebudou dát lítat skoky a skrz počasí půjdou jen jibby, tak to pro prašanovky nebude to pravé. Proto se na sobotu přesouváme znovu do Wagrainu. Dobře děláme, jelikož se v 11 spouští takový sypanec, že za 3 hodky jezdíš na sjezdovkách po kolena v úžasném prachu, který padá skoro v -10 stupních. Tak podobně si představuju sníh v Kanadě, třeba to někdy zjistím. Co ty na to Maaro? O backcountry nemluvě, letíš jí a sníh lítá s tebou, přes tebe, prostě všude. Dlouho se přemlouváme a na poslední hodinku vyndaváme Gopro a točíme pár záběrů:

 

 

Z plánovaného odjezdu ve 2 odpoledne je nakonec příjezd k lanovce, kterou prostě potřebujeme jet nahoru v 16:15 a polovina sedaček je již schovaná. Musíme počkat až to uklidí a vyváží nás poslední. Dáváme sprchu před cestou a s klidnou nohou se přesouváme nocí zpět do Čech. Neděli se srovnávám a vesměs nic nedělám, abych v pondělí již měl absťák a chtěl jet znovu někam a ne dřepět ve škole a o pauzách psát tento report.

 

To byly mé zimní prázdniny. Snad jen škoda, že nafta není za 2,50Kč :) Fotky jsou na všechna možná zařízení, video na gopro a řádky od Jandyho, snad se to dalo přečíst. Mějte se !

_jandy_