Brigáda

Tak jsem byl na brigádě…trochu jiné, než je normální brigáda…tahle sice byla zadarmo, ale bavila hodně moc, to zase jo.
Více uvnitř…

Takže jednoho slunného odpoledne přišel Tesík s tím, že je třeba do našeho vraku odnosit nějaký starý nádoby, aby porostly korálem a aby ten náš vrak byl zase o něco autentičtější a hezčí a rbyčkovatější. Tak super nápad…

“Můžu ti s tím nějak pomoci ?” ptám se Tessika.
“Mno, jestli fakt chceš, tak mi to tam můžeš pomoct odnosit…”

On jako potápěč s přístrojem nemuže skrz dekompresní nemoc lítat nahodu a dolů, tak to prostě je, ale já, jakožto zadrždech, mi to je jedno…a hned mi to přišlo jako super nápad.

Objednáváme teda  Jukung (lodičku) a odnášíme tam ty nádoby. Skáčem do lodě, Tesik bere ještě bojku pro mě, abych se měl kde rozfunět a nemusel s těžkou amforou hledat vrak a už jí prdíme na moře. Vrak leží od 18 do 4O metrů.

Jsme na místě a jsou celkem proudy, takže kormidelník pořád blafá ten benzínovej smradlavej sráč a mě to pěkně natahuje, do toho vlny, a ranních 35 dvouminutovejch ponorů do cca 30 metrů – začíná mi docházet, že to možná nebyl až tak dobrej nápad, hehe.

Mno nic, domluva proběhla, Tessik je už s přístrojem dole, takže plán platí. Čapám první amforu do teplejch a skáču do vody. Hned mě to táhne dolů a já si užívám volnej pád. Kouknu asi v 1O ti pod sebe, a Tessík nikde. Hm, tak co teď. Mno, pouštět to dolu nebudu, domluva zněla potkáme se v patnácti, tak nevím kde ho mám…tak si to vyrvu nahoru. :)

Druhej pokus už jede krásně, vidím ho v těch 2O ti a peru jí s Arofou dolů. Probíhá předávačka, než jí uloží a vrátí se zpět k lanu, mám čas akorát na to, abych si nahoře vzal další, ublink se rybičkám a srknul trochu toho vzducha a mazal jí dolů.

A takle pěkně půlhodinky..

Mno, a bylo to.
Vrak je zase o něco hezčí, já si zablbnul a hlavně jsem pomohl panu T. ulehčit jeho nelehký úděl života v Indonesii :)
Za chvíli bude další brigáda.
Jdem krmit prase.

Tady se člověk fakt nenudí…