Zima jako v Norsku

IMG_3030~1

Norsko Vám znalým v zimních sportech určitě připomene mnoho známých jmen ve snowboardingu a tak se parta nadšenců z kopců na Vasočině v polovině března vydala zkontrolovat tuto severskou zemi osobně.

Byli jsme pozvání naším kamarádem Ondrou, který v Norsku pracuje již nějaký ten pátek a připravil pro nás opravdu zajímavý výlet po této severské zemi.

Z Prahy jsme letěli se společností Norwegian.com přímo do Osla na letiště Gardermoen.

Letenky se s měsíčním předstihem nechaly pořídit za cca 5 tis. Kč i se skibagem, takže pohoda. Na letišti nás vyzvedl připravený Ondřej a uháněli jsme směr sever. Cesta trvala asi přes čtyři hodiny, Norové mají rádi 80km/h značky, takže jsme si jeli noční pohodu.

Dojeli jsme do oblasti Valdres přímo ve vnitrozemí Norska někdy k ránu. Ubytování jsme měli přímo na svahu místní sjezdovky v opravdu příjemné chatě, která nám hned druhý den nabídla opravdu krásné výhledy na místní kopce.

První den jsme si na místních svazích vyzkoušeli pár jízd a skoků. Co nás opravdu poprvé překvapilo, tak to byl místní park. Areál byl docela malý, tři sjezdovky, každá dlouhá tak přes 1 km, takže nic extra. Park nás ale hned rozbil. Byly tam připraveny tři skoky (14, 9, 7 m table) ve spodní části a celá sjezdovka byla lemována railama všeho druhu (strighty, lámačky, bedny, účka, rainbows atd.). Dost jsme z toho nechápali a podivovali se nad vybaveností tohohle střediska, kde jsme v době našeho pobytu byli v podstatě úplně sami.

Další dva dny jsme strávili v druhém největším resortu Norska Hemsedal. Cesta z Valdres byla cca hodinku autem. Ručička tachometru nešla samo při jízdě po místních silnících přes 80km/h. Areál nás oslovil hned při příjezdu, hory se začaly zvedat a my věděli, že teď to bude sranda. Slunce peklo na modré obloze a areál byl na české podmínky liduprázdný. Koupili jsme permice, jednodenní za cca 1200 Kč, která v týdnu obsahuje i večerní, takže bomba. Sedačkou pro osm jsme dojeli do půlky střediska, minuly místní nafukovací duchnu (airbag pozn.redakce ) a také park, který nás na první pohled dostal počtem skoků s různými rozměry tablů, railama, 3 wallridy, slušnej corner a taky celkem macatá quarterpipe. Neváhali jsme a vzali jsme další dvě kotvy a dobyli místní vrchol, otevřel se nám tak pohled do místních bílých kopců, který nás usadil do kolen. Hory jsou tu jiné, nejsou to ani české kopce, ani alpské vrcholy. Zasněžené planiny se táhly v obzoru a v nás se pomalu začal vařit adrenalin. Skočili jsme do vázání a uháněli směrem dolu k parku. Po cestě jsme si vyhlídli pěkný spot, který nabízel prudší neprojetou zasněženou stěnu, tak jsme se po ní párkrát prohnali a dorazili do parku. Celý park je designován na jednu jízdu, celkem 8 skoků, z čehož 3 dvou skoky na sebe plynule navazují a třikrát jsou proloženy wallridy a také raily. V ten moment jsme byli ve své kůži a nechaly se jimi očarovat. Polety proložené graby, točky, několik dršek, spousta srandy a adrenalinu. Tak jsme strávili naše odpoledne. Park je opravdu úžasný, sem tam se kolem Vás proletí místní profíci a otočí do klidu řádné točky, či flipy. Mezi půl pátou a šestou byla pauza a vleky nejely, tak jsme dali lehkou véču a kávu v místním boutique baru a šli jsme do večerních jízd. Sjezdovky jsou řádně nasvíceny a park také a tak pokračovala naše air session až do osmé hodiny. Odjížděli jsme do Aurdalu a už se nemohli dočkat dalšího dne.

Ráno nás opět vzbudilo slunce a modrá obloha a tak jsme tušili, že nás čeká další báječný den na svahu a hlavně v parku. Dorazili jsme na místo, opět jsme vystoupali až na vrcholy a kochali se pohledy. Poté jsme sjeli k parku a vrhli se do něj. První ploška má mezi sebou asi metr a půl vysokou wallride bednu, kterou náš lyžař Pól hezky pokřtil. Na druhém jumpu, ale došlo k menšímu zranění. Mojma na snowboardu spadl přímo na jeho pravé rameno, které má již několikrát vyhozené ze SK8 a tak se příběh opakoval a rameno bylo venku. Po chvíli jeden místní rider zavolal horskou a mojma si vezl zadek na skůtru a pak směrem nemocnice v Hemsedalu. Byli jsme všichni pojištěni, takže byl rádně ošetřen a rameno mu nahodili zpět. Za ošetření jsme museli na místě zaplatit, asi 3000 Kč, což není málo. Mohli jsme se vrátit zpět na svah. Jako rozcvičku jsme s Pavlem zvolili místní airbag a pak jsme zašli na odpolední foto session do parku. Jeli jsme poslední lanovkou a tak jsme měli celý park na 1,5 hodinu pro sebe. Paráda. Pól opět úřadoval a řádně poškrábal několik railů a wallrides. Corner byl již otevřen a tak jsme si proletěli i nad jeho ploškou. Skoky byly super a tak jsme na nich strávili dost času. Pól otočil i 360ky s řádnym křížením čehokoliv). Check the fotos.

Pomalu zapadalo slunce a my dojížděli v parku až dolu, užili jsme si to moc a pak již čekali na kluky, až si dají večerní v teple místního baru. Mojma se s čerstvě nahozeným ramenem nebál večerních, ač mu doktor doporučoval maximálně zvedat druhý den ruku před sebe. Ani on nemohl s jeho zraněním odolat.

Večer jsme se vraceli již k Ondrovi do jeho bytu a konečně jsme v místních obchodech koupili naši večeři o které jsme již tolik slyšeli. Rakfisk je pstruh, který v solném roztoku nakládá několik týdnů. Podává se v pšeničných plackách s čerstvou zeleninou a smetanou. Ondra nám udělal přednášku jak na to a začaly hody. Hody jsme uzavřeli lahví božkova a několika lahvemi vína, Ondra nám zahrál pár místních songů na kytaru a rozjařeni jsme šli spát k ránu. Druhý den jsme tedy opravdu na svah nešli a prošli jsme se po našem novém útočišti Beitostolen town. Beitostolen je centrum běžkařů a tak nám byl prozrazen plán na další den. Ano, i my jsme museli otestovat severské stopy. Náš den jsme zakončili jak jinak než na severu v sauně, která nás provázela celý náš pobyt. Osobně bych ještě chtěl podotknout, že můj pobyt také doprovázela krabička snusu, pro ty kterým samotné slovo něco napoví, tak jim mohu narovinu říci, že pohled v Oslu do místních ledniček v duty shopu mi rozzářil moje oči. Snus je severská specialita a způsob používání tabáku. Samotnou drť tabáku a dalších přísad si buď v podobě „škvára“ či naporcované v propustných pytlících aplikujete nejlépe pod horní ret a pak se již necháváte opíjet tou velmi specifickou a pro milovníky úžasnou chutí. Lednice tam mají plné různých příchutí, samozřejmě jsem si odvezl pár krabiček i do Prahy a když jsem již fyzicky v Praze, tak je sever pořád chuťově se mnou, i teď když píši tento report. V EU je snus a jeho distribuce zakázaná, ale na severu ho používají jak mladé kočičky, hodně sexy, tak staré babičky a dědové. Jedna babička ode mě chtěla i poradit, to mi přišlo hodně funny, ale neumím norsky, tak jsem ji jen ukázal na Generel white portion.

Předposlední den nás čekaly ony běžky a severské stopy v kopcích. 15 km nám přišlo akorát a tak jsme naskočili do stopy. Příroda nad Beitostolenem je úžasná, krásné bílé pláně, sem tam chata, klasicky po norsku s červeným nátěrem prkenné fasády. Na běžky s námi šel i Ondrův kamarád Ole, který nám povyprávěl o norských zvycích, a tak nám cesta v kopcích šla pěkně od ruky. Ole mi také poradil jeden trik na spokojený život s ženami, nerad bych někoho urazil, ale prý je optimální nežít s družkou ve společném hnízdě. On sám má dítě a nezná lepší způsob, než se na pár dní sbalit a strávit pár dní v klidu, jak to nazval. Něco na tom bude ženy a třeba to někoho bude inspirovat. Všeobecně jsou Norové velmi klidný, až chladný a uzavřený národ a vše berou tak nějak s nadhledem a to se mi osobně moc líbilo. Běžky nás příjemně vyčerpali, bazén a sauna nás opět řádně nakopla a tak jsme vyrazili do místního party place. To byl také velký zážitek, pivko za 200 Kč českým pijákům udělalo trochu čáru přes rozpočet, ale i tak jsme si zažili spousty srandy až do ranních hodin.

Poslední den v Beitostolenu jsme chtěli ještě okusit místní skoky, ale napadlo pár čísel nového sněhu a tak nám to moc nejelo na rozjezdu. Našli jsme si ale menší spotík nad sjezdovkou, skalku, kde jsme se řádně vyblbli a večer už jen vzpomínali na uplynulý týden na severu.

V den odletu jsme na skok zkontrolovali centrum Osla. Po cestě do Oslo jsme přímo v jeho sousedství viděli opět několik pěkných menších areálů samozřjmě s parkem cca 30 min autem od města, které jim můžeme jen přát a tak trochu závidět. V Oslu na nás nejvíce zapůsobila dominanta Státní Opery přímo v centru u moře v přístavu. Ojedinělá obří stavba velmi specifického designu, po které jsme se vesele prošli a Ondra nás vykopl poté na letišti a náš trip byl u konce. Velké loučení a slova díků, tak jsme se rozloučili a slíbili si, že se příští zimu všichni setkáme na Lofotech.

 

Norsko jako destinaci na zimní dovolenou může naše posádka Czech Freedom 2013 jen a jen doporučit, ten kdo chce zažít tak trochu jiné hory a má rád vybroušené parky, saunování a SNUS, tak s chutí do toho. Czech Freedom team (tj. náš norsko-český průvodce a velitel výpravy Ondřej M., spisovatel a fotograf Marek M., sk8er boi a vyhozený ramenáč Mojmír M., no a poslední člen – tragéd Pól Bulva, hehe)

 

 

6 komentářů pod “Zima jako v Norsku”

  1. Čárys

    b.o.m.b.i.c.e. !!!!

  2. ddd - andy

    jj – taky si řikám, že snad každej, kdo někde v zimě byl, tak zažil lepší počasí než my v Rakousku na Mekáči.. :D

  3. tesi

    Nice bros

  4. maras

    dik bro

  5. gazman

    Letět do Norska vyhnít do vnitrozemského snow parku? V zemi se zasněženými fjordy ideálními na hike and ride ježdění s výhledy jako prases slajnami až k mořské hladině a pudrem co dobře drží i na strminách ? To mi připadá jako dost zához. Ale furt lepší než sedět doma.

  6. maras

    gazman: zahoz by to byl, kdybychom to nespojili s navstevou naseho pruvodce prave po vnitrozemi… kazd cely trip jsme jeli velmi low cost prave diky podminkam, ktere nam nas kamarad Ondrej umoznil… jinak ty parky, ktere jsme meli moznost projet rozh nejsou ani nahodou srovnatelne s tim co doma mame a ani s tim co se da nekdy videt v alpach.. rozh zadny zahoz.. jj, na sever se chystame pristi rok)) dik za koment..

Komentář: