Velikonoční výplata

Velikonoce jako každý rok nabízejí ideální prodloužený víkend, tak jak jinak ho využít než výletem do hor. Permice do Rakouska nám stále platí a nezbývá nic jiného než domluvit partu.  A jak se to všechno domluvilo a kdo koho o Velikonocích spráskal najdete vevnitř..

Vypadá to, že nás pojede hodně a tak se rozhodujeme zamluvit apartmán, což je pro nás neobvyklé, ale proč taky nezkusit něco nového. Nakonec vyrážejí dvě auta, jedno z Kladna přes Prahu, Plzeň, Šumavu a druhé z Tábora přes Český Krumlov. Všude se někdo nabírá. Nakonec nás celkem jede 9. Domluva je jasná, sejdeme se ve čtvrtek ráno u lanovky v Muhlbach am Hochkonig, kde si dáme na rozježdění trochu lehčí parčík. Já toho letos moc v parku nenajezdil, takže jedině dobře.

My po úmorné celonoční cestě v 5 lidech ve Fabii, která vyrážela z Kladna přes Šumavu, jí chcípáme někdy po páté hodině ranní na parkáči a usínáme, jak jsme seděli. Ráno nás budí druhá parta a hlavně úplně jasný den, který jsem v Čechách dlouho neviděl nebo si na něj nevzpomínám. Nejni čas ztrácet čas, a proto po lehké snídani vyrážíme nahoru na kopec. Kingspark v Hochkonigu obsluhuje 8 kabinka a myslím, že park je o něco delší než kilometr, nechce se mi to hledat, ale jede se docela dlouho a dá se dát snad i 20 překážek za sebou, žádnej stres jsou tu klasické bedýnky, raily a skoky různých obtížností. Každý si jezdí to své a padají různé triky jako kredenc, přepal, hrana, kotrmelec, prdel slajd a tak. Noční únava je znát, ale já chci být na kopci a užívat sluníčka, tak mě napadá, že si s někým vyměníme cajky, na snowboardu jsem nejezdil ani nepamatuji, tak proč to nezkusit, všechno je dobrá zkušenost. Prvních pár oblouků je strašných, nohy jak ve vězení. Dávám si easy bedny, ba i skočky. Jakub Michna na mých lyžích taky obstojně, holt je to kluk ze Šumavy. Nejdůležitější je nebýt na sjezdovce nejpomalejší, což se mi tak nějak daří, i když se občas vyválím. Čtvrtá hodina odbyla a my se přesouváme na parkoviště, odkud pojedeme hledat zamluvené ubytování, to se nachází nad Flachau, protože potom chceme jezdit park ve Flachauwinklu a pokud na něděli napadá, jak to slibuje předpověd, tak to jistí protější areál Zauchensee. Ideální kombinace.

Apartmán je pěkně prostorný a cena je víc než přijatelná. Je tu parádní výhled na Flachau a do údolí směřující ke Schladmingu. Tuším, že z něj je vidět Altenmarkt a Radstadt. Všichni brzo uleháme do peřin, abychom ráno mohli vyrazit do Absolut parku ve Winklu. Tohle již není žádný easy park, ale má evropské rozměry, pořádné kopny, těžké raily, macatý wallride a to co tu padá každý den je jak z videí. Je to takový jiný park, nemá ty klasické překážky, které znám z ostatních parků o které se stará firma Qparks. Všechno je ve stylu Cowboys ride it hard a jako bonus vás dole čeká velký chill house, o tom jsem již asi psal v dřívějším reportu. Prostě u-rampa na skateboard, lezecká stěna, gauče, vroucí voda z kohoutku na čaj a samozřejmě televize s videi. Tady jezdíme následující 2 dny, počasí je takové všelijaké, chvíli sluníčko, náhle se přižene mrak a takto pořád dokola.

V sobotu navečer se zatahuje a začíná poletovat sníh, proto si ráno maličko přivstaneme, abychom mohli jít brázdit svahy již zmíněného Zauchensee. To nám nabízí vynikající lesy, kde se schováme při nepřízni počasí. Všichni máme parkovky a já je mám snad letos poprvé do prašanu, kterého napadl dobrý půl metr. Jsem zvyklý jezdit malinko ostřeji, což se mi na parkovkách úplně nedaří a každá chyba je potrestána tomahawkem do sněhu. Opět zjišťuji, že neumím pořádně lyžovat a pořád je co zdokonalovat, jako ve všem. Po pár jízdách na to přicházím a nechce to lítat jak utrženej ze řeťezu, ale jet trochu pomaleji, čímž jsem proti jednomu mottu, které mám od bratrance, co jezdí enduro motorky a to, že Ubrat je známka slabosti. Ale přeci si nebudeme stěžovat na prašan a vybavení jako slečinky a tak jezdíme, co to jde. Po ježdění, jelikož bude velikonoční pondělí a nechceme, aby nám holky uschly, tak pleníme o proutí jednu zahradu, kde se nachází pěkná vrba.

Pondělní ráno se nese v duchu velikonoční tradice, ale jen tak symbolicky, protože je azůrec a vypadá to na pěkné jarní ježdění. Ráno ještě vjíždím mimo sjezdovky, ale sníh se rychle mění, a proto nás čeká celý den snowpark ve Flachauwinklu a já letos konečně na konci sezóny skáču velký skoky, tak nějak na jistotu. Na konci dne chci ještě něco natočit a vjíždím na uzavřenou překážku, samozřejmě dole přebírám lopatu a pěkně si to šlapu po sobě opravit, a tím zakončuji den a vlastně i našich 5 prodloužených dní. Balíme a letíme domů.

Foto: Týna a Šárka

Jandy