Year of STD : Whistler

Jak se žije za vodou? Jak se lámou rámy? Jak maj skály ostrý hrany? Kolik má biking tváří? První ze série přicházejících videí a povídání uvnitř..

První díl seriálu, který vztvářim. Je to stopáž převážně z mého Gopro2 za celý minulý rok (květen 2012 až nyní). Název je věnováný mému rámu Cove STD, které se mnou ten rok odjezdilo. A který nyní visí v Cove bikshopu jako první zlomený STD rám nové generace, ale to je příběh na jindy..

Prožili jsme toho dost za ten rok. I když záběry only POV jsou dost nudný stejně jsme se rozhodl sestříhat něco z různých míst v British Columbia. A podělit se tak o užasný zážitky, který jsem na kole ale i mimo něj tady prožil.

První díl je věnován Whistleru, i když asi nejslabší obsahově na kvalitu záběru ( alespoň je na co se těšit:)) a ku příležitosti otevření bikeparku tento víkend, rozhodl jsme se právě pro něj.

Po svoji první sezoně na MTB jsem odjel na rok do Whistleru a strávil tam sezónu 2009. Tehdy jsem prahnul a projiížděl především po technických trailech. To bylo něco co mě táhlo, trialový sekce, prudký pasáže, kořeny. Většina znamých kromě Mourase, byli pořád: “Pojeďme A-line, a Dirt Merchant a Freight train“ (všechno skákavý traily – když je hezky zkombinujete, máte něco okolo 80 skoků za jeden lap, jestli se dobře pamatuju) . Po pár letech jsem se vrátil do BC a přestěhoval se do Vancouveru, protože po tehdejších pár návštevách North shore, jsem pochopil jaký traily chci jezdit a ač se to bude zdát pobuřující, bikepark za tu sezónu trochu omrzel.

Tuhle sezonu jsem odjezdil „pouhých“ 17 dní. Jednak jsem v půli léta začal pracovat, a jednak jsem měl na konci srpna úraz.

I tak krom pár vyjmečných dní, kdy jsme si zkoušeli dát Garbanzzo dh course bez zastavení, jsem jezdil většinou právě ty skákavý traily nad kterýma jsem kdysi ohrnoval nos. Naopak po tom, co mám northshore za barákem, technický traily v bikeparku jsou trošku nudný. Na druhou stranu ja rád biking komplexně, takže občas zaject do BP na nějaký kvalitní airtime, je vždycky spousta srandy. Nejenom biking, ale navštívit Maaru s Kikou a ostatní kamarády ve Whistleru bylo vždycky krasným spestřením týdne.

Crankworx je kapitola sama o sobě. Vidět to na videu je jedna věc, vidět ty dementy ve skutečnosti druhá. Ve videu jsem se snažil z těch pár málo záběru co mám, nastínit atmosféru whistleru a Crankworx.

Počínaje cestou, která je asi tou nejkrasnější co jsem viděl, lemovaná zátokou oceánu tahnoucí se přes 50km přecházející pozvolna do hor. Nesoucí název Sea to Sky Highway 99 je skutečně zážitek neskutečný.

Crabbapple hits – provařený lavice, z videa to vždy vypadá jak 4 bouličky, ve skutečnosti to perete bez brzd celou dobu a nějakej airt time tam je a na chyby tu místo není.

Asi v půlce videa je jedna hezká technická lajnička je to neoficialní zkratka s názvem Shalemaster (pozn. Shale je druh skály vzniklá sedimentací ruzných vrstev, skála má tak velmi ostré hrany při odlupování těchto vrstev) . Ostřejší než sklo jak jsem se přesvedčil jednoho dne viz foto :D Ale po 12 dnech jsem si vyndal stehy a za presne 14 dni jsem byl zpatky v pedalech. A později i v BP, ovšem Shalemaster jsem si loni již pak odpustil, uvidíme letos:)

 

 

 

Whistler je prostě pohoda spousta lidí co jezdí na kole v jednom místě, jezera, koupání a večer party. Specielně v obdobi Crankworx je to velmi divoký týden co se nočního života týče .

Další díly budou Squamish, North shore, a roadtripy Kamloops a Sunshine coast. A tam si myslim snad bude se na co těšit.