Hm, no dobře, tak jsem vám popsal, jaká byl cesta v předchozím reportu, ale teď jsme tady a děje se toho tu hodně a já mám pro vás mnoho kvalitního materiálu, ať už stran slov, nebo fotek, uvnitř…
TVŮJ NOVÝ JAR INSIDE !
Mno, takže jak to tady probíhá.
Takže bydlíme fakt luxusně, fotky snad dodám třeba později, každej máme parádní pokoje a v podstatě celej ten štáb obsadil celou vilu.
Ke břehu moře to máme co by kamenem dohodil a o jídlo se díky svaté eM nemusíme starat.
Ona je kapitán.
Takže ráno vstáváme v 6h, od půl sedmé snídaně, při níž já osobně nepozřu ani sousto, protože jaksi, v půl sedmý nejsem schopen papkat nic. Čaj, rychlej breefing, zabalení dvou lodí, 4 safety divers, jeden se stará o mě a Dana, další o jednoho kameramana Jindru, další o Steva Lichtaga a další o žraloky obecně.
Walter zakrmuje.
Takže nabalíme lodě, rozjedem to přes mocný vlny, na kterých by si mnoho pepíků z Portugalska vylámalo zuby a člun kvičí v plným v náklonech že musíš mít nohy v popruzích, a ruce taky, abys nevypadl.
Po cca 25 minutách hodně rychlejch skoků až letů na macatých vlnách jsme na místě. Jemně mi začíná bejt blbě, přeci jen kinetik, co dodat.
Naháže se do vody návnada, a začne se zakrmovat. To funguje tak, že do moře naleješ kýbl krve a mrtvejch ryb, abys ty bestie přilákal. Kecy o tom, kolik se tu ročně sežere turistů zuřivejma tygříma je samozřejmostí, ale mě, co jsem prošel rychlokurzem skákání z letadla to nemůže rozházet.
Na lodi se čeká cca 30 – 45 minut, a pořád se krmí, dokud jich tam není víc než lidí v pražským metru ve špičce.
Když začne moře vařit ploutvema naskáče se do vody.
Je to NESKUTEČNĚ BOŽÍ !!!
Nemám ani na vteřinu strach, neměl jsme ho od začátku, prostě vím, že sem patřím a že když vím, co dělat, nic se mi nestane, jsou to jen zvířata, a maj svoje pravidla, a já vím jaký. Nehledě na to, že jsem jeden z nich, přeci…a vzduchu mám mnoho, mnoho…
Takže je to prostě top. Je jich tam chvílema kolem 3Oti kousků, točej se kolem tebe, chodějí na full kontakt, nesmíš moc mávat rukama kolem sebe, jinak o ně přijdeš, minimálně o prsty určitě.
Tak radši moc nemáváš. Samozřejmě jen v případech, že si některýho nechceš chytit a povozit se na něm.
To pak ano, to ano.
Vlny chodějí tak obrovský, že se vůbec nedá rozdýchávat a člun nám první den mizel z očí, a to jsme s Danem byli max 3O metrů od něj. Fakt to byly asi největší vlny, v kterých jsem topil.
Má vrozená slušnost a ohleduplnost, a samozřejmě profesionalita vypadá asi takhle :
Situace : Moře, vlny jak kráva, již 3 hodiny mě to natahuje.
Konverzace :
Já : „Dane, nezlob se, koukej se chvíli stranou, budu blejt, nevadí ?“
„Samozřejmě, jen si posluž, příteli…“
BLÁÁÁÁHHHHH !!!
Situce dva : Moře, vlny menší, nicméně na dělám safety takže lítám tam a zpět, a fakt mě to natahuje.
Já : „Dane, ehm, dej si tři minutky a rozdejchání, hezky se uklidni, já se mezitím vybleju.“
„Určitě, v pohodě, 3 minutky.“
Mávnu na člun, on přijede, chytnu se bortu, hodím čtyři šavle, chlapík mi podá vodu, hodí po mě hlášku aka : „si nesnídal, co, málo nám to krmíš…“ a podám mu vodu zpět, jsem zpátky u Dana, ukazuju mu jedna minuta do ponoru, zatápím do hloubky ukázat kamerám že to můžou rozjet, vynořuju, Dan dává finální nádech, jde do vody, a já dělám safety.
NO POBLEMA, AMIGO !
Nicméně, nádhera. Cestou zpět pak skáčeme na vlnách se swellem a zmrzlý jak v listopadu vylejzáme z vody…
A klucí jsou totální profíci.
A o tom, jak se točí, až zase jindy.
A o životě na vile.
A o oceánu.
A o Lidech.
A žralocích…
Aloha, zatím…
Martin, J.A.R., 18.5.2013
Fakt neuvěřitelný :) Takže včera, když kousli, tak bylo málo krmení nebo jste moc mávali rukama? Nebo..?
povozit se na rybicce?!?…DOBRE VY!!.)
je to krásný zvíře. musí to bejt pecka si to prohlížet naživo ve vodě..
btw naučení Matina zkratky shift + s ve VLC má nedozírné následky na podobu reportů. plácám se, ládujíce se toustem na strahovské koleji při učení, do ramenou.
Jasně, vození se na rybičkách je největší zábava !!!
Když si chytneš taxík a on tě bezme zpět na hladinu, je to magický…ty obrovský svaly se napnou, stovky kil zaberou, a ty vlaješ…
Nádhera.
Tome : Díkys ! : )
Ty maly rybicky vypdaj skoro jako piranhy , tak to by byly 2 nocni mury na jeden ponor… .delaj se wet suit s pampers ?
Pěkné rybky tam máte.-:) ten kanic je také pěkná “držtička” to stojí za ten “blijanec” -:))
třeba tam bude žraločí kámoš, kterej se nechá poškrabat na čenichu a vytuhne..
ať se Vám v těch dálavách daří-:)
Myslím, že to krmení není potřeba. Případné zranění bych připisoval na účet pravě tomu krmení.
My v Rudém moři potkali žraloka bělocípého, asi dvoumetrového a šli jsme za ním do vody. Bylo kolem poledne, takže byl v klidu, hlavní jídlo dne je přece u žraloků většinou až večer po soumraku. Byl jen zvedavý. Přesto, když se rozjede přímo směrem k tobě, cítíš, že bys nestihnul udělat asi nic. Jsi v té hře jen potenciální téměř bezbranná kořist. Přiblíží se na metr a prudce zahne a ty pocítíš proud vody od ocasni ploutve, to je zažitek, na který nezapomenu. Zkušenější nám radili raději nesahat, nedělat prudké pohyby a ruce držet spíš u těla.
Při potápění na nádech nebo při surfování, prostě pokud nemám pod vodou mezi zubama automatiku, taky mívám vždycky v moři ten pocit, ze jsem jeho součástí, že tam patřím, ale taky, že to znamená být potenciální potravou pro něco silnějšího. V tom okamžiku to kupodivu prožívám jako součást toho stavu, ve kterém nad pocitem strachu převažuje pocit patřičnosti a klidu.
amen.
To kousnutí, bylo spíš přátelské přijetí mezi ně. To oni dělají, když někomu dovolí, aby s nimi hrál na hladině mezi shnilýma sardinkama žraločí rugby. Něco jako žraločí vyznání lásky a přijetí do rodiny. Fakt si to myslím.
P.S. Díky Martine. Je to nepřenosný. Přenosný. Nakažlivý :-)
4: M.E.Ž. : Taky to ta nějak vidím.
Je to v podstatě skoro až děsivé – děsivě intenzivní… : )
Krása.
Nikdy by mě nenapadlo, že se Martin a Dan potkají a “padnou si do noty”. Dana jsem před lety párkrát potkal v gymu na Hradčanech… Martinovi stránky sleduji roky… Oba dva mají můj velký respekt. Jejich spolupráce je pro mě naprosto úžasnýho.. jen tak dál!
Boží!
Ja osobne bych tam nevlezl ani za milion korun na to prisaham .)
4: Zdeněk : Tak by jsme tě tam hodili, zadarmo : )
Hele, taky jsem měl rozpačitý pocit, ale popravdě, když jsou kolem tebe lidi, kteří topí se žraloky 15 let, a ty se na ně podíváš, a vidíš 4 končetiny a na rukách všech 10, sice zajizvenejch, ale všech deset prstů, tak tam prostě skočíš taky.
Jsou to jen zvířátka, a fakt maj svoje pravidla, a když jim vydíš do hlavy, a sleduješ tu řeč těla, tak se dá jít daleko…
Čtenost toho článku!!! :) Patrně díky sdílení Dana Landy. Masakr.
Paráda..Dvojitou náhodou jsem objevil tyhle stránky skrz Dana Landu a život v maringotce…Parádní články,luxusní zážitky..Bezva,bezva,bezva!!!….užijte si to:-)
4: Carlos T.B. : jojo, Dan mě nečekaně prolinkoval na stránkách projektu žito 44, jsem teď nervozní z toho, jak obstojí má čeština a obsah stránek před půřezem české populace, hehe.
Inu, uvidíme, a děkuji !
4: Greywolf : Děkujeme, netvořím to jen já, je to práce nás všech, přispívá sem asi 50 lidí, z toho několik pravidelně, i když MArongotka a potápění je tu jen můj segment – přesto – děkuji velice za pochvalu !
Ta dycky potěší, kor když už jedu publikování 5 dní v týdnu od roku 2OO6…bez reklam…jen pro tu radsot ze sdílení zážitků, a ocení to málokdo.
Díkys.
Čeština je oki ,překlepy neva…se stane.Důležitej je obsah,sdělení a to sem vkládáte měrou vrchovatou…Nejsem počítačovej vysedávač,ale včéra jsem vykysnul na Vašich stránkách necelejch pět hoděk a to prosím mimo pracovní dobu:-)))…..Mimochodem,okolí Tábora vcelku znám,byl jsem na intru v Sezimáku…:-),ale to je čtvrt století zpátky…Teď je mojí domovinou polabská placka..
Takže,čugy bugy indiáni….a dělejte naplno,co Vás baví.G.