Trip po ČR

Okey jasně miliontej úvodník nemůže bejt žádnej novotvar, prostě se nedá nic dělat, a stejně jako všechny designy již byly vymyšleny, všechny návody jak lehce vydělat peníze vyzkoušeny, tak i všechny variace úvodníků již byly napsány.
I tenhle je stejnej.
Obsah ale trochu jiný – protože jsem po dlouhé době do Evropy zavítal za trochou toho života bez modré barvy. Více o cestě je vevnitř, chcete li.

Tak mi to přistálo, Ruzyně, rozumíš, první co tak trochu šok z teplot který nejsou, jak všichni slibovali – jsou striktně dole, vedra se nekonají. Dle mě to byla fáma, aby sem se na Bali cítil jako že nejsem ve výjimečném světě.

Zmačkané obličeje lidí, co mají za sebou 24h letu střídá Mi, která na mě čeká na letišti a den je hned o poznání teplejší a jsem rád, že nemusím na vlak – velice děkuji. Odjíždím do města rodného na jih – a cestou koukám kolem sebe, v neuvěřitelném časoprostorovém šoku, o kterém jsem již napsal hodně – ty přesuny jsou neuvěřitelné…

Víš, ty dálky…je to všechno tak relativní. Už je vlastně jedno, kde jsi – je to jen cesta – hodiny letadlem, kus autem, trochu vlaku a chvíle pěšky. A jsi tam. Když otevřeš ty oči uvnitř až na tom místě cíle, zjistíš, že vzdálenost jaksi zmizela – není – a již nic není a nikdy nebude „daleko“. Tak je na to třeba hledět a takhle to dělat. Pak se vlastně nikdy neloučíš…ani s místama, ani s lidma. Protože to je jen…časoprostor přesunů.

Po dvou dnech doma, kdy jsem stihl nandat okno do auta, vyzvednou značky z depozitu, pojistit, nandat baterie, objednat gumy, obydlit Maringotku, zkontrolovat Byznys, stvořit výukový matroše pro surfing, dodělat designy trik a taky popít s kumpánama z Bechyně, kam přijel třeba i Andy, jsem se konečně sbalil a vypadl na cesty. Kolo do auta a hurá pryč, před sebou týden a mnoho nového k poznání a zařizování. Čas se mi tu před odjezdem do Chorvatska krátí, a je třeba ho využít naplno.

Odletěl jsem přes PH, kterej dřel na baráku až z něj krev stříkala, do Liberce pro zkoušku motorového člunu, který sebou vezeme do Chorvatska – zda ho narveme ke mně do dodávky. Nakonec ano, i když je to teda na knap a netuším, jak se tam vlezeme s dalšíma věcma – vezem postele, matrace, bojky, závaží, tuny věcí a matroše…uvidíme – bude každopádně legrace…

Když už jsem byl v podještědí, a mohl jsem tu strávit nějakej ten čas, tak jsem to tu využil naplno – běhání ráno kolem Osečné, kdy jsem objevil v lázeňském lese systém lávek a dost magický místo k běhání, až po vejlet na kole třeba na Ještěd – což bylo dalším důkazem, že je jedno co máš za kolo, když máš nohy závodníka – i na Frantovi jsem to vystoupal za chvíli, a to mám vepředu jednu pilu a vzadu 9tku – a kolo je tak asi Sko na Schwaru. Je to jedno. Mě to takhle baví. A zjistit, že je tu krásně, za to mi to stálo udělat to…

Stejně je tenhle podještědskej kraj moc krásný místo k žití – musím sem někdy vyrazit v zimě, na sněžnice…protože to je nádhera.

Pak jsem odjel po pár dnech do úplný změny – navštívit moje kamarády a přátele do Prahy – vzal jsem to přes Dana na Vyšehrad, kterej se akorát chystal odjet na WRC do Německa, až po návštěvu mojí rodiny a probajkování opět celého dne…abych se pak večer opět vrátil k PH, neodbytný jak rakovina, s tím že prostě musíme udělat páárty a kde jinde, než u Andyho v Praze, ne…takže ano…

Párty parádní, lidi skvělí, a já se ani nenadechl, a opět…změna…a jedu směr Plzeň, na další schůzky s dalšíma super lidma, za sponozorama do Horsefeathers, a pak na další cesty na jih…

Ufffff…..

Jako takhle. Mám po těhle 6 ti dnech tolik poznatků a materiálu v hlavě na 1O článků a chtěl bych toho tolik napsat, tolik říct… o tom, co se bude dít, jak poladíme Monínec, jak jsem to vymyslel s mojí další cestou, jak chystáme překvapení, jak to kolo MILUJU a jak to budu dělat dál, ale víš co…ani nevím, jestli je to třeba psát.

Co je třeba napsat je – jsem na deset dní zpět. Už za dva dny opět odjíždím, směrem Chorvatsko, na skoro 3 týdny učit Freediving k nám na vilu – a máme plno – a pak zpět do Indonesie. Skvěle se bavím, žiju svůj sen.
Nicméně, já sem se skvěle bavil i v ČR.
Skvěle jsem se bavil v zimě, na sněžnicích.
Skvěle bylo s kámošema u ohně venku.
A bomba byla třeba i házel lopatou v dešti na Monínci.

Víš, a o tom to celý je…jsem tu, byl jsem tam, budu tam za chvíli a nebudu tu. Není třeba NIKDY NIC ZÁVIDĚT. Všechny věci mají své stinné a i světlé stránky. Něco mohu, ale něco jsem obětovat.
A je mi jedno kde jsem. Všude je skvěle, když jsi ve skvělý společnosti.
A když máš kolem sebe skvělý lidi, a ty já mám.
Lidi co neřeší,
tvoří,
baví se a nezapoměli, že život je moc krátkej, abychom se v něm necítili v každou chvilku dobře.

Bavíte mě.
Inspirujete.
Díky vám.
A brzy, někde, ještě než opět zmizím pryč – na kole – naviděnou.

M.