Myšlenky z cesty za jedno jakým cílem.

Ahoj všichni, hlásím se zpět z cest.

Poslední dny před opuštěním ČR byly poměrně hektické, prostě jsem lítal od čerta k ďáblu a nestíhal skoro nic – což má u mě jen jedno řešení.

Vykašlat se na nemožné, ořezat program a soustředit se na to nejdůležitější. Což jsem i udělal.

A nyní jsem na letišti v Koreji, a nějak bych tak mohl opět rekapitulovat….opět jsem zmizel z ČR na nějakou dobu, ne kratší než čtvrt roku.

Stejně, víš ty co, budu tu ještě sedět dvě tři hodinky, z těch sedmi, který tu musím, čekajíce na další letadlo, strávit nad počítačem u megadrahé kávy (ale stále o polovinu levnější než na Vašíkovo letišti) ale raději se moc rozepisovat nebudu.
Protože by z tohodle článku byla asi pětistránokvá stať, v níž bych asi musel napsat mnoho o české mentalitě, o osobním rozvoji, o tom co mě stálo sil odletět zpět od vás všech úžasných lidí a o touze po časech, kdy jsme ještě jezdili jako parta a oceán byl jen za víčky očí ve snech.

Ale to nemá cenu, protože to by stejně nikdo nepochopil.

Snad mám jen jednu prosbu, pro všechny ty, co zůstávají dlouho na jednom místě.

Berte to tak, že jsem poslední rok procestoval strašně moc, žil s cizíma lidma, viděl hodně a můžu, opravdu můžu srovnávat. Kdyby jste mysleli že ne, připočtěte těch 1O let cestování okolo kol a předtím ty roky na Superbikách, a ty roky předtím na SNB (kdy většina z vás ještě tahala kačera a my už lítali s repre TUX)…berte to tak, že můžu říct že mám rozhled..

Koukejte stále dopředu.
Zpátky ni krok, sebereflexe nesmí být zaměňována za utápění se v „kdyby tenkrát“ a nelitujte ničeho co jste udělali. Neřeště tolik co nejde, zkuste co jde – a když tomu dáte hodně – ono to půjde. Nenechte dojít DRIVE, prostě pokračujte v tom co vás baví a držte si tu svou linii, ale bez shazování cesty kterou si vytyčili jiní.

Karma…tolik používané slovo. Jednejte prostě podle ní.

Měl bych příběhů…příkladů…přirovnání.
Ale co budu poučovat. Snad jsem si jen dovolil doporučit.

To jsem udělal.

Žijete v pohybu – v hlavě i v těle.

Nyní jsem teda na cstě opět do modré, hluboké, křišťálové a neustále se měnící planety. Těchto 5 týdnů které jsem strávil v Evropě bylo prostě neuvěřitelných. Na cestách za učením se toho stalo tolik -  pochvala od Carlose z Nejdku, které si obrovsky vážím, poznání super kluků kolem krasobruslení, úžasná satisfakce vidět na lidech (i lékařích) že jim má výuka rozšiřuje obzory a potvrzuje to, co se na medicíně učí a dává dohromady souvislosti, a cestování…to cestování…když je svět v pohybu…

Bylo to neskutečně rozlítaných a plnejch 5 týdnů. Doma jsem byl dva dny. Lítal jsem opravdu tvrdě, a jdu si za svým cílem.

Tím je spokojený život.

Loučím se s tím – dělejte to taky tak, prosím. Jedinej člověk, se kterým musíš vyjít 24h denně, jsi ty sám. Ať je ti s tím člověkem dobře…

Aloha, jen tak střípky myšlenek – rychle – ze Soulu, přesupní stanice na cestě za životem – napsal Martin.