Zavíračka na Špičáku

Tak po zavíračce Monínce uplynul další týden a další bikepark se chystá zavřít. O tom, že to není  nikdo menší než Špičák, není pochyb. Počasí na tuhle dobu je brutální a tak nezbývá než vyrazit a pěkně jim pozavírat traily s chutí větší, než má prošedivělej barman v nonstopáči, otočit navždy tu cedulku na dveřích.. OPEN – CLOSED..

Je sobota ráno a na mě doma opět zbylo nejmenší auto ze všech. Peugeot 206 není zrovna kombík a tak rozkládám Monstra skoro do prvočinitelů, abych se tam vešel. Nicméně žádný velký štráchy a už jí mažu po plzeňksý dálnici ven z phy. Cesta odsejpá, jak z toho malýho motůrku, co se bojí pod kapotou, mačkám každýho koně při rozjezdech i do kopce. Plzeň, Klatovy, pár kopců a už to brzdím dolu do Rudy. Čas dobrej a tak ještě chytám fain místo na horním parkovišti. Původně jsem chtěl jet do Geissu, ale ranní předpověď mě přiměla zkrátit tenhle trip jen sem na Špic. Po vysednutí mám ale pocit, že jsem u sousedů. Nejen že na plejtech u aut je to samá němčina, ale i český slovo abys pohledal. Jdu teda aspoň ke kase vysclechnout si hřejivou mateřštinu, při který mě ale mrazí až na patách, když slyším cenu za celodenku – no holt někde se vydělávat na ty přestavby musí. Permice do kapsy, kolo sestavit a hrnu se k lanu. Známí tváře spíš žádný než nějaký a tak si sedám na singl čtyřsedačku, která mě nese vzhůru ke sluníčku. A pravda sluníčko tu dává co to jde, koukám, že i tady si to letos předplatili a ne jako při loňksý zavíračce, kde padaly hrozný pecky z nebe. Nahoře ještě lehká rozcvička, ztuhlýho úřednickýho těla a už skáču do sedla.

Na rozkoukání klasicky Black Friday, pod lanovkou. No drncá to nějak víc, ale je to první jízda, tak tomu dávám standatní dvě jízdy na rozhejbání. Traily stejný, pohoda, v lese rozbitý trochu víc, ale pořád v normě. Spodní traverz přes sjezdovky, ale nějak moc nejede a koukám, že před přespotočákem přibyl jeden mikro dabl a taková jako naskakovací boule pro narychlení právě na ten přepotočák. Je to ale sakra měký a tak mám tu první jízdu vůbec co dělat, abych to dolít na čistotu. Tahám to až z paty jak pětiletej kluk nudli a mám to just. Dlaší překvápko je, že spodní čtyři lavice jsou zavřený. V mezerách mezi nima jsou jámy jak svině, asi kopou vystřelovací rampy, aby ty lavice konečně nějak rozumně házely. Plužím to teda na oči bočním trailem se skůčkama, kterej ale vůbec není žádným způsobem k zahození, jednak protože šutrů tam pár kouká a složit to mezi ně by byl nápad hodný kluků z jackass a navíc to má i rytmus, že by slovenskej hip-hop dostal na prdel.

Dole pak jedu zkouknout jestli nepřijel i někdo z Česka a tak konečně potkávám aspoň Šárku, která nepřijela na Monínec a přitom se nechávala děsně přemlouvat – já ti říkal, že to napíšu kotě.. ;)  a po chvíli se setkáváme i s Honzou a dalšíma kumpánama. Začíná teda klasická sranda a tak lítáme traily jak se dá. Srandy kopec mě ale po chvíli vystavuje stopku, kdy mě to skoro padá z pracek. Jako byl jsem včera večer na motokárách a jasně, že jsem to trochu přehnal, ale tohle jsem nečekal.  Dávám chvíli pauzičku. Když mě to ale trestá podruhý a já si málem dávám helmou o řídítka, balím to a jdu si pro foťák.

Malá helma, velkej bágl a s úsměvem znovu na kopec. Mám ale pocit, že se snad všichni zdekovali a tak čekat na někoho, kdo mě třeba vyšle pěkný tráňo v půlce trati, byl opravdu boj s velkou trpělivostí. Ten nakonec vzdávám a sunu se dál. Kolem lítaj zatím malý skupinky jezdců a navíc jich stále a pořád ubývá. Obrňuju se teda ještě větší trpělivostí a čekám si na každej záběr pár minut. Nakonec se dostávám až dolu a zdá se, že všichni už poposedávaj na lavičkách na Blažence a v přilehlém okolí a pomalu tak rozjížděj odpoledně-večerní zábavu, která určitě pojede ve velkym stylu. Já ale hážu cajky do auta, protože ač sbalen na velký cesty, do Geisu už se mě nechce a dva dny na jednom spotu s rukama roztřesenýma víc než prsty neurotika při posledním čísle sportky, by nevěstilo nic dobrýho. Jestli teda někdo má něco k sobotnímu večeru, směle to palte do komentů.

Nicméně Špičák je teda zavřenej a v pondělí to zavřeli i na Ještědu. A na další bikeparky už se taky schyluje. Tak co třeba o víkendu jedno z posledních lan – Lipno a jejich long train?

Za mě ale, už aby bylo jaro. Otvíračky jsou přeci jen lepší. Traily vyhlazený a lidi jak utržený ze řetězu řežou každou klopnu a scrubujou každej kořen. Holt jaro. I přes nádhernej podzim, už aby bylo.

-a-

..a něco z těch fotek na čekačce zde: