Dětský smíchoffský

Takže co dělat, když je v neděli brutálně hnusně, ze sedění doma na prdeli máte po sobotě mozol a navíc máte za krkem klíště co vám leze po hlavě a vyžaduje pozornost? Je třeba to klíště utahat..

Jo abych to teda trochu vysvětlil. Vyfasoval jsem pěkně na víkend hlídání pana Tobiáše a protože sobota byla tak trochu v rámci nějakýho pobíhání kolem baráku, vybírání okapů a podobnejch nezbytně nutnejch záležitostí, zbyla nám neděle na to abysme něco vymysleli. Panu Tobiášovi táhne na 4 rok a začíná bejt legrace (jj – nemládnem, nebo co), takže je potřeba ho trochu utahat, aby mě neskákal po hlavě nudou. Mám totiž pocit, že školka v dětech vytváří neskutečnou kreativitu v destrukci rodičů. V sobotu mě teda sice volá Rossík, že je na Smíchově at dorazím, ale vzhledem k nutnostem výše uvedeným, jsem bez šance. Neděle je ale relativně volná a tak vymejším jak nejlíp zabavit nás oba. Po obědě teda vyrážíme ven na lajnu. Mlha sice je, že by se ani Rákosníček netrefil do Brčálníku, ale to nám nebrání vyrazit ven. Kousek za barákem teda taháme lajnu a vesele se bavíme asi hodinkovym chozením. Jednou já, jednou pan T. Když pak máme oba dost a dochází nám teplej čaj, balíme cajky a já si říkám, že na to jít domu je ještě brzo. Rafinovaně teda nadhazuju, že by bylo jako fakt dobrý, kdybysme vyrazili ještě na stěnu. Návrh je akceptován a nic nám teda nebrání vyrazit.

Původní plán byl Lokálblok, ale ještě cestou měním směr a berem dráhu na Smíchoff, když mě dochází, že tam maj nějakou novou část a že prej i něco pro děti. Ha – to je mi ale náhoda. Parkujeme teda uvnitř areálu a už jí mažem potemnělou tovární architekturou k malýmu vstupu na o to větší stěnu. A uvnitř? Je to tak. Nově je tam probouránej vlez do vedlejší části budouvy a co se rozlohy týče je to velikostí asi tak polovina toho, co je původní plac. Na dvou stranách je pak balkon, kde jsou právě už natahaný cesty lehký, až hodně lehký a dokonce tam maj takový samojistící navijáky, co si tě dobíraj sami a dolu tě padnout nenechaj. No paráda. Realizujeme se tam teda nejdřív na malý bouldrovce, kde je to samej had a opice a hroch a další zdomácnělý zvířata a až posléze to jdem zaháknout do lana.

Nejlepší pak bylo, když jsme procházeli kolem nějakejch lidí a já povídám Tobiášovi: Hele, musíš mě líp dobírat, dyt sem minule šel málem až na green.. Jen divný pohledy a ticho co nás následovalo v zádech by se dalo rozdávat v obchodáku zdarma po igelitkách. Nicméně dáváme si teda pár cest a já zkouším ten naviják. No musim uznat že odskočit si do toho bylo napoprvé celkem na morál.. prostě nevíš. Ale evidentně to funguje a jemný bzučení odshora tě pomalu posouvá po laně zas na zem. Člověk tak může jít pskoro sám, nebo se aspon na chvíli zabavit, když čekáš na kámoše.

Prostě za mě to bylo celkem v pohodě a úkol splněn na výbornou.

Pan Tobiáš usíná skoro za chůze.

A jak jste se utahali v neděli vy?

-a-