Je ráno – jsem sám doma a za oknem je nádhernej den. Možností co dělat je milion. Tak co si to dneska dám? Hmmm.. no jo.. co já si to vlastně dneska dám?
Nebude to dneska žádná dlouhá story. Spíš takový zamyšlení. Nebo?
To se prostě třeba v létě vyskytne den, kdy je pěkně, ty dopředu nemáš nic domluvenýho a v předvečer si říkáš, jasně – půjdu třeba na kolo, nebo do bazíku a pak na kolo a nebo naopak a nebo na lajnu, nebo si vemu lajnu do báglu a pojedu na longa a nebo prostě uvidíme ráno.
A tak je ráno, ty máš budík na 8hod, abys o ten nádhernej den nepřišel a sotva otevřeš oči, hned ti do hlavy skáče asi patnáct věcí co bys chtěl za ten den stihnout. A tak ještě chvilku ležíš, čumíš do stropu a přemýšlíš, co si nakonec vezmeš za kolo, protože to tě fakt baví a jestli bude lepší XC bike, nebo si radši pojedu zadirtovat na Točnou. Ale na jakym kole a nepojedu tam náhodou autem, ale to né, přeci naproti na Závisti jsou boží sjezdy, co bych si chtěl dát, tak vezmu Monstra, no jo, ale na tom je to děsná nuda, než tam dojedu. Tak co kdybych se jel jen na chvilku projet na silnici,? No to je super nápad, pojedu od mostu s klukama, dám si to do Štěchovic a zpátky a pak teprv půjdu na bika, ale to musim honem vstávat vždyt od mostu se vyráží v děvět..
HA! Ale ono už je děvět.
Hodinu ležim v posteli a jen přemýšlím kam pojedu, to je děsný! Tak vstávat a něco dělat. No, takže na tu silnici peču, samotnýmu se mě vlastně dneska nechce. To sem měl jet s těma klukama do Geissu – no jo, ale oni to potřebovali vědět už ve středu a to já ještě netušil, že budu mít víkend volno. No nic. Tak půjdu an to XCéčko aspon se projet tady po Prokopáku a pak se vrátim, vemu freerida a pojedu si zaskákat do údolíčka k Velký ohradě. Hmmm.. a nepojedu tam rovnou? Ne, to ne, chci toho dneska stihnout co nejvíc, když mám tolik možností a tohle by bylo vlastně jen na chvilku a byl bych na jednom místě. Jojo, pojedu na to XC. Nejlepší by byly Brdy, ten neskutečně dlouhej sjezd po modrý, jak končí kousek od spodku Všenor. No jo, čoveče a nedám já si vlastně Všenory? Hmm.. nedám, samotnýho mě to tam asi nebude bavit, a navíc to mám najetý i po slepu – jasně start, šutry, mírná levná mezi stromama, pak lehce pravá, malej skočík, pak zas pravá, pak se to motá, pak tan skok ze dřeva, jak je za nim hned klopka doleva, co tě pošle na další odpal, pak rovně rovně mezi stromce, pak nuda, pak padák, volný šutry, pak transfer, blablabla, gapík do zatáčky -snad nikdo nepude- a dole dirtík.. hmm nuda, dyt to povídám. To bych se taky mohl jet podívat na Karlík. Jasně Karlík! Já tam nabyl ani nepamatuju – no jo, ale jak to tam bude vypadat? Bude to vůbec stát za to? Ale tak snad jo. A stejně tam pojedu autem, tak si vemu nějaký cajky a kdyžtak něco pošejpuju. Takže plán na dopoledne mám. Dopoledne?!?
Je jedenáct.
Ty voe! No to už nemá cenu tam jezdit. Já dneska nechci makat, chci si vlastně děsně zajezdit na kole, když mám ten volnej den! Tak honem vstávat.
Dělám si teda snídani. Káva, houstičky, nutela.. hmm sladký já po ránu můžu. Ale je tu k tý pohodový snídani takový divný ticho, tak si pustim aspon jeden díl BBT, nebo nějaký bikový video at se hezky naladim na ten pojezd. A nebo nejdřív BBT, dyt to ani nedokoukam a hned pojedu.
Žvejkám teda housku koukám na Sheldona v tričku se symbolem TV přestávky a zábleskem si vzpomenu na TV vysílač nahoře na Strahově, tam jak je okruh pro bruslaře, jak je ten hezkej asfalt, na kterym by to na Longboardu tak frčelo. Ale to je nuda – chtělo by to spíš kopec. Třeba ten do Řevnic, tam to jede jak svině. No jo, ale sám tam nepojedu, to by chtělo někoho splašit, kdo by v sobotu v jednu.. COŽE? V jednu?!?
No tak takhle ne – okamžitě musím ven. Vždyt je nádhernej den a i kdybych měl jít jen na lajnu, tak musím ven. No vida a mám to vymyšlený. Půjdu na slacklinu. Stačí jí sebrat a vyběhnout třista metrů za barák k lesu, tam to napnu a aspon si na chvíli zachodim. No jo, ale když je tak nádhernej den, to by stejně chtělo nějakej větší vejlet. Někam se jet podívat. Prostě si celej ten krásnej den užít. Takhel toho už moc nestihnu, když jsou dvě..
..a jsou tři.. a čtyři.. a je půl sedmý. A den je pryč.
Celej nádhernej den je pryč.
Možností milion a já si nevybral ani jednu.
Je to právě proto, že těch možností je tolik? Že mě toho baví moc a někdy ještě mnohem víc? Nebylo by lepší dělat jednu věc a pořádně, nebo pořád? Nebo je to prostě jen tím, že mám v hlavě očividně bordel?
Nevím.
Jen vím, že nechci aby už další takovej den přišel.
Den s milionem možností.
A nebo?
Naopak.
At má každý tvůj den milion možností.
A ty tu svobodu, vybrat si..
-a-
Nevěřim, že bys to někdy takhle prokoučoval. Těch milion možností je na tom to nejlepší.
Díky Andy, uplně sem se v tom poznal. A to stačí když váhám mezi XC/FR, jet někam jezdit za klukama/jít stavět u mě v lesíku. :)
trefný =) , je to těžký když je zálib a možností milion , ale taky vlastně i dost jednoduchý ☼
Prostě jsi to posral a prosral a to je fakt. Na druhou stranu tě vnitřní pocit strašlivého selhání dohnal až k sepsání tohoto článku – tzn. už to přístě nedopustíš. Někdy si tělo prostě řekne, že na to mrdá – to je ta friendly forma – taky si to může říct zánětem nějaké hybné části a to je pak dost na piču.
Na to musíš mít universální postup:
Jak na to, když nevíš !!!!
1) Krátká rozvaha – s kým se chci vidět a kdo bude mít čas
2) Pokud vyplynula osoba z bodu jedna, vytvořit plán s ní, pokud ne, skok na krok 3)
3) Okamžitě vyrazit na kolo na traily (je to kombinace XC, FR, DH, silnice :D )
4) Tam při šlapání můžeš dělat přesně to, co jsi dělal v posteli, čili přemýšlet, co bude dál
5) Když zjistíš, že je to OK, tak pokračuješ dokud můžeš -> skoč na konec návodu¨
6) “Sakra, dneska mě to sere, jedu domu a jdu dělat …” Tady už stejně víš, co chceš dělat, protože tohle dělat nechceš a v hlavě už to prostě je, co chceš dělat.
7) Vrať se domů, vezmi to, co jsi chtěl a hlavně se nerozhlížej, nebo budeš zase na začátku a váhat.
8) Vykonávám činnost kterou jsem si vymyslel na kole.
9) Baví mě? Skok na konec. Nebaví mě! Skok na bod 6 a opakuj postup.
Konec návodu.
Udělal jsi mi neuvěřitelnou radost, že nemám tyhle stavy sám!
Je to úplně normální. Chce to plánovat už večer.
Jop večer taky plánuju a nadávám si jakej jsem debil že jsem nebyl tam, tam a tam. Pak si kecnu ke kompu a hodinu vybírám film na večer. Bohužel u mě to není milon věcí, ale úplně jednoduchá Lenora Obecná.
není lepší trávit víkendy v práci?
Občas se mi nechce na cvičení do fitka. Jedu tam cestou z práce, říkám si, co kdybych prostě dneska jela rovnou domů, budu tam dřív, sednu si ke knížce nebo vyžehlím prádlo konečně, cvičení bude akorát bolet. No a včera moje instruktorka napsala takovou věc, že má člověk myslet na to, že nejraději by cvičili ti, kdo nemohou. To je celkem dobrá motivace.
To je ze života, no. Taky to ale mam spíš z lenosti, než že bych nevěděl co dřív. A vstávání v osm/devět ve volnej den se mi nepodařilo ani nepamatuju.
perry/KRAJIC: hele je to tak, proste se to stalo..
lute: buď rád že toho neděláš víc, nikam by ses pak nedostal! :D
200klada: Díky – vytisku a nalepím nad postel.
Radek: jen je nemít moc často..
coolo: zeptej se Čáryse, ten má pracovní víkendy.. ;)
Jó, tohle se mi taky stává. Přišel sem na jedinou možnost jak to řešit a to je NEPŘEMEJŠLET!
Ráno vstanu a probíhá to přesně podle článku až do chvíle, kdy si vzpomenu jak moc mě to minule sralo, že sem si nic nevybral, nic neudělal. Takže si řeknu dost, ser na přemejšlení a něco dělej. Vstanu a du.Právě sem si totiž něco vybral….
mám o evětsetdevadesátdevět tisíc možností méně a našel jsem se v tom hned několikrát :(
*Devětsetdevadesátdevět
To samý,jsem taky lenoch.Ale nejlepší je,splašit hned po spánku nějakýho kamaráda na ježdění a pak už to jde samo :)
Ja mam kolo jenom jedno, zadny longboardy a picovinky, a tak obcas misto toho zabiju pul dne rozhodovanim
1) jestli jezdit, nebo pracovat
2) kdyz jezdit, na kterej kopec?
A bohate me to staci abych se dostal do tyhle situace..
Já jsem tedy názoru, že je lepší prostě spontánně vyrazit bez dlouhého rozmýšlení, pak se uvidí jestli ta aktivita vydrží na celý den, nebo jen na chvíli a pak se zařídím jinak..zkrátka aspoň něco než promrhaný krásný den :)
Musím souhlasit s Abby. Všichni si stěžujeme jak máme málo času, ale jednáme tak, jako bychom ho měli nekonečně mnoho… Takže pokud chci něco dělat, někdy lepší míň myslet a víc jednat a žádná minuta už nebude promarněná, natož pak celý den… Jinak hezky napsáno, ale bohužel nepochopeno… Lenost ještě pochopím, to že jsi vybíral, až jsi přebral – ok, ale neudělat nic :D
ROSTEŠ.
Prosím.
Mezi náma.
Víš.
Jj, v tomhle se asi našel skoro každej….stane se…i v lepších rodinách :) Buďme rádi za možnosti, které máme, ať už jich je víc nebo míň ;)