Po jedné návštěvě v Sobíku, kdy jsme tak náhodou jeli s Čárysem kolem a viděli jak Cruzo zlomil přes zimu sedum lopat a dva krumáče, bylo potřeba zastavit se za tím klukem na trošku déle a polítnout to, co nově údolíčko nabízí..
Po pátečním hektickém odjezdu z matičky Phy a následné večerní lyžovačce na Monínci (Jarda má pořád nasněžíno) dorážíme v sobotu dopoledne do Sobíku ke Cruzovi. Ali si bere motorku a jede zkoumat ve kterejch zatáčkách ještě nechali silničáři štěrk a já se po předchozí telefonické domluvě hrnu do údolíčka skýtajícího tisíce a jednu variant, jak si zamknout řídítka při výběru stopy.
Sluníčko si hned od rána pálí cestu k neúprosně se blížícímu jaru a zmrzlá hlína po nočních mrazíkách se pod jeho náporem mění v kluzký svinstvo. Máme tak teda na dopoledne vystavenou stopku na ten největší odpal co tu je, ale vzheldem k tomu, že není kam spěchat, necháváme odpal na step-up prozatím odpočívat ve stínu. Cruzova teorie Prvního skoku (Kamaráde,když někam dorazíš, tak jako první musíš skočit tu největší svini – ten zbytek ti logicky přijde jako legrace..) u mě nikdy moc nefungovala a tak si hezky nejdřív prohlížím na čem se rozjezdím. Pumptrack je jasnej a tak si na začátku skládám kosti do zatáček a čekám která mě je při vykoštění spočítá. Pump má ale parádní flow a tak jede vše bez větších potíží. Pak ale přichází čas na něajký polety a vytuhláky.
Ono to tu vždycky bylo super a Cruzo tu kombil lajny jak to šlo, ale to co je tu teď nemá obdoby. Prostě stojíš nahoře na rozjezdu a oči ti těkaj ze strany na stranu jak autobusákovi na konečný při výběru flašky chlastu. A když už máš teda konečně vybráno, jakou že lajnu si vpálíš tentokrát, zašeptá jen Cruzo: A zkoušel jsi támhle ten transfer nalevo? No a je vymalováno. Celou anabázi návaznosti skoků si pak v hlavě můžeš začít plánovat znova, protože to vše na sebe navazuje tak, že nemáš čas říct ani borůvkovej koláč.
Vůbec nejlepší je pak hra na letištní provoz aka Follow me. Řekneš prostě kumpánovi Folow me a to nejen ve výběru stopy, ale i sázených triků. Obvykle tato kratochvíle končívá záhozem, nebo vybržděním ve stopě jedoucího následníka. A takhle se dá blbout až do chvíle kdy dojde šťáva, nebo to někdo třeba zlomí.
A tak tu pod taktovkou Cruza lítáme s dorazivším Dudákem, Skřípem a dalšíma až sluníčko konečně dovoluje rozjezd i na step-up. Včera tahle sranda Cruza na poměklý hlíně zle poškolila a tak za mocného publika a povzbuzování dnes otvírám tuhle laskominu. Rubu jí co to de a mám to akorát na green. Radost dobrá a tak mám na závěr splněno to, čím by Cruzo normálně otvíral.
Je tu ale jedno, kdo jak co lítá, protože ta radsot z ježdění v tomhle počasí z každýho přímo srší a je vidět jak mírná zima tahá lidi ven i přes to, že střediska se snaží ještě těžit ze zbytků sněhu a biky se nahoru nevozí.
Schází se tu prostě tlupa lidí co ráda bikuje a ve mně to evokuje ty pocity před deseti lety, kdy nebyli bikeparky, vše se šlo nahoru na tlačenku a byla legrace.
Ono – ne že by ta legrace v bikeparku nebyla, ale je to jiný.
Občas neosobní, vyhrocený.
Jen škoda, že takový lokality s otevřením bikeparků začnou zase zet prázdnotou, protože vozit si zadek nahoru je přeci tak snadný.
High five si pak dáš jen s Cruzem co tu zůstane makat.
Vytáhnout pak někoho uprostřed léta na tlačenku – skoro unreal.
Tak to ale asi je.
Takže Cruzo, díky že stavíš!
Neúnavně, spoustu let, pořád dokola..
-a-
parádní obrázky i report ☼ __ tak tak, v lese bez lana lépe je =)
A ještě když je to u Vás na tom jihu.. ;)
tesim se moc …. hned jak mi peijde kolo jedu …. diky JCR ….
a to já se ke Cruzovi nechám vytáhnout moc rád!
Pecka! Škoda, že “mě už to nebaví” (Petr Hejník bude vědět).
Bomba článek, dostal jsemm se k němu až ted a nezbývá mi než říct to samé co andy – DÍKYS CRUZO !!!