Jak jsem emigroval

3.3.2014 Kanadsko – Americká hranice Pacific X-ing, něco málo po 7 večer. Mladá emigration officer mi po chvilce vypisování vrací pas „Od této chvíle jste Permanent resident of Canada. Zde máte seznam výhod a ponaučení. Dobrou noc a opatrujte se“
Co tomuhle předcházelo, proč, jak, za kolik? Více uvnitř…

Jako každej biker sem se vždycky chtěl podívat do Whistleru. Jednoho léta jsem se k tomu konečně rozhoupal. Dal výpověd v práci, zažádal o Working holiday víza, a s bejvalou přítelkyní vyrazil. Věděli sme akorát kam. Práci ani bydlení sme domluvený neměli. Po příletu do Vanu nám nakonec Vanda potvrdila, že mužeme bydlet místo ní a že nás ve dvě nabere na autobusáku ve villige. První měsíc sme bydleli v párty house s asi dalšíma 15ti lidma, převážně Čechy. Díky Krysákovi sem si mohl vydělat první dolar. Stavební práce napřed pro něj, pak ještě přibyly izolace se Skautovim kámošem. Práce občas dřina, izolace žádnej med. Moc se toho nebojej a skelnou vatou nešetřej. Pracovní prostředí na píču, ale dobrý prachy. Nakonec se mi na zimu podařilo, na hromadnym náboru, co tu pořádá hora, dostat na part-time do ski school. SkiPass zadax, sleva na žrádlo ve výkrmnách atd. Po dvou měsících mě vyhodili. Při powder day sem předbíhal s lyžema a v lyžařský uniformě frontu předností pro školu. Akorát že mí kámoši, který sem maskoval jako svoje žáky, byli všichni na snowboardu.

Takže sem si musel koupit permici pěkně za 1500 na poslední dva měsíce zimy. S prací to bylo naštěstí v klidu, neb sem našel full-time flek v hotelu jako údržbář. Rozvrh 4 dny po 10 hodinách, 3 dny volno. Prachy super a hlavně garantováno 40 hodin tejdně. Díky stálýmu přijmu sem si začal konečně žít jako pán. Na jaře na dovolenou na Hawaii. Do toho samozřejmě pořád párties v noci, bike, lyže, longboard přes den.
Už od prvního dne se mi tu velice líbilo. Mentalita a celková atmosféra Britský Kolumbie mě pohltila hned. Whistler je eště o ligu jinde. Ale na nákou emigraci prozatím myšlenky nebyly. Pamatuju si, jak kamarád Míra akorát začínal řešit rezidenturu. Bylo to druhej měsíc, co sem byl v Kanadě a přišlo mi to dost šílený, když mi řekl, kolik to stojí. Avšak víza mi končili v říjnu a já se domu prozatim vracet nechtěl. V práci dal řeč se šéfem, kterej byl se mnou spokojen a souhlasil, že mi dají Job offer – nabídku práce na další rok. Tím sem splnil podmínky pro druhej program Young professional. V srpnu během Crankworx mi přišel mail z ambasády v Praze, že víza jsou schválený a že se mám dostavit s pasem. Bejvalka se chtěla ale vrátit domů a zůstat tam. Na otázku buď já, nebo Whistler sem měl samozřejmě okamžitě jasno. V říjnu tedy na 10 dní domů. Užít si rodinu, pokalit s kámošema a vyzvednout víza. Nutno podotknout, že po 5 minutách v mojí domácí hospůdce, kdy sem akorát zjistil, kdo koho teď zrovna prcá, se za ten rok nic nezměnilo. Rozhodnutí se vrátit tedy jen posílilo. Jelikož program Zažij Kanadu má jen dvoje víza, tzn že tu můžete bejt 2 roky a pak smůla, začal sem řešit rezidenci i já.

To, že sem zaměstnán v hotelu, se ukázalo jako velký štěstí a krok správným směrem. Obecně tu platí, že čim sockojidnější práci máte (uklízení, údržba atd) tim je získání rezidence snažší. Nebo naopak musíte umět něco, co moc lidí neumí. Znám třebas případy svářečů a vůbec šikovných řemeslníků, kteří dostali rezidenci pro sebe i přítelkyně v podstatě bez problému. Pak samo IT odvětví atd. Cest jak emigrovat do Kanady je tolik, že šanci má v podstatě každej. Předem podotýkám, že návody vám psát nebudu. Spousta lidí – právníků má tady na tom dost slušnej byznys. Já osobně si myslim, že kdo hledá, najde a v době internetu je to více méně jen otázka lenosti. Začal sem si tedy zjišťovat možnosti. Pro mě, jakožto pracujícího v odvětví Hotelnictví a turismu, připadal v úvahu Provincial Nominee program. Na stránkách CIC, kde je vše napsáno, sem si našel tedy kategorii PNP. Zde podkategorie Semi-skilled worker. Do toho se počítá právě údržba. Když jsem tedy věděl, o co vlastně mám žádat, bylo napůl vyhráno. Na stránkách CIC jsou totiž veškerý informace. Když tedy víte, jakej jste program, na stránkách si najdete Check list. Což je seznam dokumentů a formulářů které po vás vyžadujou. Pokud si nevíte s něčim rady, mužete si stáhnout Pdf soubor s kompletním návodem, jak na jednotlivé body. Jak sem již říkal, spousta právníků má tady na tom velkej byznys. A velkej počet mejch kámošů těchto služeb využívá. Nejčastějším důvodem jest údajná jistota, že když mám právníka, že mi to daj, páč voni znaj fígle atd. Nebo že nevědí jak na to, nebo že to snad bude rychlejší. Celková cena jen za poplatky vládě jest cca 2000 CAD, s tim že právníci si neváhaj říct o stejnou částku. Takže sme místo na dvojce na čtyřce. Osobně znám několik případů lidí co si zaplatili právníka. Jeden kámoš na to čekal přes 2 roky, jelikož právník neposlal jeden dokument. Dalšího kamaráda málem vyhostili, jelikož právník postupoval naprosto nesmyslně, což pak sám přiznal. Další kamarádi, kteří žádali ve stejnou dobu jako já, na to stále čekaj, s tim že právnička se ozývá, akorát když potřebuje zaplatit. Ať si říká každej co chce, právníkům bych já rozhodně nikdy nic nedal. Všecko je na stránkách emigračního, víc podrobně to bejt nemuže. Argument, že se jim nechce vyplňovat těch spousta papírů je trochu mimo mísu, jelikož všecky svoje informace musíte stejně dodat, právník si je těžko vycucá z prstu. No zkrátka sem si řek, že za 2000 si radši koupim káru a papírování si zařídim sám.

PNP je prvním krokem. Podmínkou je mít odpracováno 9 měsíců v kuse u stejnýho zaměstnavatele na plnejch pracovní uvazek (30-40 hodin tejdně), plus musíte v té samé pozici setrvat po celou dobu žádosti. Dáte dohromady asi 26 dokumentů, přičemž jeden má tak 5 stránek. Několik formulářů je totožných, jako když žádáte o víza. Info o vás, vaší rodině. Dále je zajímá vaše historie. Kde ste všude byli, co ste dělali atd. Ověřená a přeložená kopie maturitního vysvědčení. Zaměstnavatel musí dodat různý svoje certifikáty, výpisy z obchodního rejstříku, taky vám musí napsat doporučující dopis, kde se za vás zaručí. Trvalo mi to asi dva večery v práci, vše vyplnit. Mezitim sem si zkurvil koleno, takže sem letěl na dva měsíce domů. Odtud dodal ještě vízo a spolubydla Jára mi to poslal do Vancouveru. Zacáloval sem 550CAD. Zde to zhruba za měsíc schválili a já dostal PNP. To znamená, že mě provincie BC nominovala na žádost o rezidenci. Na základě papíru, kterej mi od nich přišel, sem mohl zažádat o prodloužení víz o další rok. Za to sem dal 150 CAD. Společně s PNP mi přišel i návod jak postupovat dál. Opět Check list. Požadovanejch dokumentů už bylo o dost mín, navíc většina byla totožná jak na PNP. Takže jen Ctrl C, Ctrl V. Navíc byl jen rodnej list, opět přeloženej. Vše do obálky, znovu poplatek 550 CAD a poštou, tentokrát do Ottawi. Za několik měsíců přišla výzva k lékařské prohlídce. Zde RTG hrudníku, jestli nemám tuberu, krev jestli nemám AIDS nebo Syfilis. Zaplatit za to 375 CAD. Doktorka výsledky odeslala sama, takže žádná starost. To bylo v létě a pak se mi to na chvilku zaseklo.

Mezitim proběhal druhá dovolená v zahraničí – tentokrát pánská jízda v Las Vegas, následující bike tripem do Utahu na Rampage.. Po půl roce přišla konečně výzva k poslednímu poplatku 490 CAD. Za zhruba 3 tejdny email at pošlu kopii pasu, že má žádost je téměř u konce. Za týden už mi přišel papír Potvrzení o permanent rezidenci statusu. S tim pak na hranice jej aktivovat a zbytek už znáte.
Taková byla tedy moje cesta. Žádost o PNP byla odeslána někdy v pulce února a 3.března sem se oficiálně stal rezidentem. Tzn že rok a pár dní. Celkově mě to stálo 2115 CAD plus poštovný a poplatky za překlady, trochu času a nervů. Od této chvíle již nepotřebuju víza. Mohu kdykoliv vstoupit do země, pracovat kde chci a jak chci. Vláda mi v případě potřeby zdarma poskytne kurz angličtiny, francouzštiny. Pokud budu chtít rozjet svůj byznis, vláda mi poskytne potřebná školení. V podstatě mám stejná práva jako občan. Jen nemohu volit a pracovat ve státní sféře, což je zde velice lukrativní záležitost. Další podmínkou jest, ze 4 let tu 2 roky bejt, abych si mohl svůj status prodloužit. Také díky tomu, že ho mám já, mohu o rezidenci zažádat pro celou svojí rodiny. Těžko říct, kde jednou budu chtít žít. Ale ta možnost tu bejt jak dlouho chci, dělat co chci, je velice uklidňující. Za 3 roky co budu rezident, mohu zažádat o pas. Pak ze mě bude Kanaďan se vším všudy a nikdo mě o to už nebude moci nikdy připravit. Díky tomu, že české zákony umožňují mít dvojí občanství, se mi to jeví jako další logickej krok v mém životě. Ale na to je ted ještě čas. Ted si mužu v klidu vybrat co budu chtít dělat za práci a žít si uplně podle sebe a svých snů. Tady není problém si je plnit.

A to je konec mého příběhu. Konec jedné cesty a zároveň začátek jiné, svobodnější. Uvidíme, co přinese. Užívejte života a plňte si svoje sny. Kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá způsob.
Maara z Klaanova