Jandy Norsko – Stan

Po 13 dnech znovu pořádně sedím u počítače. Ještě jsme na trajektu, takže kus výletu ještě před námi, ale proč nenapsat report už tady, dokud jsou vzpomínky víc než živé a čeká nás už jen několika hodinová cesta skrz Německo do Čech. Takže se malinko posuneme časem a já zkusím popsat, jak to všechno probíhalo.

Jednoho dne, když jsem si plácal na Monínci snowpark mi volá kamarád Dušan: Jandy nechceš jet do Norska? Jasně jedu, pošli trochu víc infa. Ono vlastně o moc víc infa nebylo. Klasika, jede se low budget, vlastní dodávkou, ať jsme mobilní. Výchozí místo bude u spolužáka Vítka, co tam studuje outdoorové aktivity v rámci erasmu v městečku Bo i Telemark. A něco s ním vymyslíme na místě. Mě to, ale nedá a koukám se po internetu sám (www.ut.no), co by se dalo podniknout. Přeci jen Norsko je pro mě lákavá lokalita, a když už se tam jede, byla by škoda to proflákat. Moc dní nemáme, takže to chce něco v blízkém okolí, za polární kruh se nepodíváme. Každopádně já chci nad fjordy, ať to stojí, co to stojí, pár míst si zapisuju. Tím moje plánování končí. Dušan by zase rád na kity v okolí Hardangerviddy. To je vlastně náš plán. Trajekt zamlouváme dopředu a jedeme z německého Sasnitzu do Trelleborgu ve Švédsku za 33e, zbytek po vlastní.

V den odjezdu ještě doháním resty na diplomce a poté mi nic nebrání, sednou v Táboře na vlak a v 9 večer se vydat směr Praha, kde mě nabírá Dušan s Péťou. Naši posádku ještě doplní Dundy se Silvou. O půl noci vyrážíme směr sever, v 8 odplouvá trajekt. Auto se úspěšně prožírá noční dálnicí a v 7 ráno jsme v přístavu. Před námi je 4 hodinová plavba a dospání noční cesty. Jízdou po švédském pobřeží s malou zastávkou v Malmo, se dostáváme do Norska, podjíždíme tunel po mořem a o půlnoci parkujeme u vysokoškolských kolejích v Bo. Vítek nám hned vpálí jeho plán, budeme stanovat na sněhu, pěkně túra na těžko. Jo a Norsko prý nevidělo přes měsíc sluníčko a před naším příjezdem dost pršelo. To úplně nenahrává do karet volbě našich lyží, ale proč se rozmazlovat honbou za lehkými lyžemi, prostě to dáme na freeridovkách. Upadáme do kómatu a brzo ráno vstávačka a dopolední setkání ve společenské místnosti s přesným plánem kam jít a pořádně se na to připravit, rozdělit si vybavení a jídlo vždy mezi tři lidi co budou spolu ve stanu, dáme 2 noci.

V poledne vyrážíme směr Haukelisete odkud vyrážíme na námi zvolené jezero v kotli. Kus je po značené zimní trase, kde jsou prostě každých 10 metrů zapíchány větve. Odchod se nám malinko opozdil, takže když uhneme ze značené cesty, začíná se pomalu stmívat. Ale díky Víti dokonalé práci s mapou a buzolou za svitu čelovek dorážíme na zvolené místo. V batohu máme pro jistotu zapnutou gps, kdyby nastal nějaký problém. Malinko zlobí Silvy pásy, vše opravujeme za použití reepky. Připravujeme místo pro stany, prostě zarovnáš si plochu a necháš jí pár minut ještě vytvrdnout. I když stan co jsme vyfasovali, vidíme poprvé, stavba nám nedělá problém. Stojícímu stanu ještě pořádně zahazujeme sněhový límec a v předsíni vykováváme díru, kde se bude hromadit studený vzduch a je dobré, že se při vaření postavíš. My si ještě stavíme závětří ke vchodu, protože máme rozbitý jeden vchodový zip. Už je dost hodin a jdeme na kutě. Ráno rozehřát sníh na čaj, lehce posnídat. Ráno sledujeme okolní kopce a volíme túru na ten, kde je nejvíce vidět. Je tu plno ledopádů a to je tak vše co se tu dá vidět. Vše totiž splývá do jedné bílé a do toho poletuje sníh. Sundáváme pásy a opatrně sjíždíme ke stanům. Den pokračuje, stavíme velkou zeď, aby nám na stany tolik nefoukalo, a hrajeme si s pípáky na našem cvičném laviništi. Celá sonda zmizí ve sněhové pokrývce jak flaška v alkáčovi. Sněhu je tu opravdu mnoho. Čeká nás další noc, kdy dost fouká a je slyšet jak sněhová krupička bubnuje do stanu. Ráno sbalit a odchod. Přeci se nebudeme vracet stejnou cestou, tak volíme přechod přes kopce. Nahoře vidíme obrovské stádo jelenů, či co to bylo, vidět opět moc není. Do Haukelisete přicházíme po několika hodinách, pásy jsme ani nesundavali a z kopců cvičíme pomalé telemarkové oblouky. Lezeme do místní restaurace (hotelu) prohřát kosti ke krbu, a jelikož tu byl Vítek před pár dny, tak ví, kde tu je sušárna na věci a my jí využíváme na 120%, stany necháváme sušit přes noc, kterou trávíme v dodávce a místním dřevěném „teepee“. Ráno ještě využíváme sprchu u místní vypnuté sauny.

To byl náš první výlet, a jelikož jsem toho popsal na mě až dost, tak to zkusím rozdělit na víc části, protože každý výlet, i když jsme pokaždé měli lyže na nohách, byl o něčem jiném.

..a za mě naprostá pecka těším se na další! -andy-