Jandy Norsko – Chata

Takhle si sedíme po 3 dnech strávených v horách u plápolajícího krbu a vymýšlíme, co podniknout dalšího. Hodně koukám na vídea na youtubu či vimeu, to asi všichni, když se zabíjí čas místo pracovaní na PC. No a vždy se mi líbily záběry z chat, když musíš rozdělat v kamnech, jsi v horách, široko daleko nikdo, pásy se ti suší přehozené přes trámy a ty si čteš či plánuješ výlet na další den u svíček a petrolejek. Proč si to nezkusit, když jsme v tom Norsku. Další výlet se bude ubírat tímto směrem..

Pakujeme auta a přesouváme se dále na západ, blíže k pobřeží. Cestou narážíme na lyžařské středisko Roldal, kde chytáme wifi free a já rychle vybírám chatu v horách nad městem Odda, které již leží u moře. Opět sem nevede žádná značená zimní cesta, pouze cesty letní, to by mohlo být zárukou toho, že tam budeme sami a bude místo pro 6 lidí, protože chata není moc veliká. Sjíždíme z hor a sněhu postupně ubývá a najednou jedeme zelenými údolími až do města Odda, zde doplnit zásoby jídla a můžeme se přesunout na nástup, ten se nachází v cca 500 metrech nad mořem a dá se sem vyjet autem. Sněhová hranice začíná, tak o 100 výškových metrů výše. Zkoumáme začátek cestičky, kterou půjdeme, a v lyžákách to určitě nepůjde. Na nohy tedy pohorky a vše nacpat na bágly, spacáky, jídlo, lyže, lyžáky, pár kilo to váží. Zamykáme auta a plahočíme se po mokrých kamenech a lávkách vzhůru za sněhem.

Když už je pokrývka souvislá, dáváme oddych a přezouváme se do lyžáků. Někdo nechává boty pod jednou chatkou, někdo je nese nahoru. Čeká nás asi dvouhodinové šlapání do kopce. Opět se dostáváme k jezeru, kde na břehu vidíme 2 chaty. Jedna je opravdu malinká, tu zavrhujeme a tak začínáme osvobozovat dveře té druhé. Vezmeme za kliku a chata je zamčená, to nás zaráží, protože měla být otevřená, zkoušíme i univerzální klíč a nic. Vylézáme tedy na horizont nad chatu a už vidíme tu naši. Je přibližně o 100 metrů jinde. Je odemčená, uff. Uvnitř je přesně taková, jakou jsme ji chtěli, dvě palandy, vše dřevěné, police plné jídla, které se tu dá zakoupit. My máme ale své čerstvé zásoby a tak nám plechovkové hotovky pane říkat nebudou. Rozděláváme oheň a dáváme sušit věci, rozdělit místa na spaní, večeře a rozprava nad mapou kam zítra. Mělo by být malinko lepší počasí a z jednoho kopce by mohl být vidět fjord zařezávající se mezi prudké kopce. Ráno bohužel sluníčko nesvítí a docela fouká vítr.

Viditelnost není špatná a nic nám nebrání v tom, vyrazit. Začátek výstupu není moc náročný, to se ale nedá říct o druhé polovině trasy, kdy se špatným výběrem trasy dostáváme na totálně zmrzlou část kopce, na kterou nemáme vybavení. Nedá se nic dělat, musíme sjet níže a obejít to druhou možnou trasou, zde je to o poznání lepší. Dostáváme se na vrchol, kde neskutečně fouká a moře vidět není. Bojujeme se sundáním pásů, a jelikož se snažíme naladit video techniku a pořád zdržujeme, vítr nebe rozfoukává a my konečně v Norsku vidíme slunce a můžeme si cestou dolů náležitě užít oblouky. Je to nádhera, i když sněhové podmínky nejsou ideální. V poslední čtvrtině kopce se loučíme s Dundym a Vítkem, kteří jedou dolů a musejí plnit své povinnosti.

Já, Dušan, Petra a Silva se přesouváme do chaty. Zde si dáváme pozdní oběd a přemýšlíme co dál, zda zůstat či ne. Kopce jsou tu krásné, nedotčené, ale jsou jeden led. Tak nakonec padá rozhodnutí sjet dolů a vymyslet něco jiného. Chatu dáváme do původního stavu a přesouváme se k autu a dál do Oddy, kde na internetu zjišťujeme předpověď počasí. Ta moc přívětivá není a pro širokou okolní oblast platí výstraha na 120 mm srážek. Sněhové srážky až opravdu vysoko. Pořád chybí to lyžování nad fjordem, tak ostatní seznamuju s trasou, co jsem vybral. Není to odsud daleko, jen je zapotřebí dostat se na druhou stranu národního parku Folgenfonny, tyčícího se nad Oddou, což znamená projet tunel a dostat se do výchozí vesničky Aenes.