Kachnovo Kamloops

Nejak sem se po 14 vyhozenich ramene behem roka a ctvrt zacal citit min a min motivovanej k tomu se sebrat a jit na kolo, tak sem si posledni dobou rikal, ze by to chtelo nejak ozivit. Sice mame za barakem nejlepsi traily co sem kdy videl, ale najednou mi nejak chybi koule k tomu je jezdit..

A vic nez ze bych si ty traily uzival, se jich bojim a rikam si “doufam ze se zas nerozpadnu”, tak sem dospel k zaveru ze potrebuju jinam. Nekam, kde sem este nebyl, kde dobre uzivim sjezdaka, a kde bude hezky, no a kdyz sem videl predpoved na vikend na Kamloops, mel sem jasno.

Nejsem zrovna expert v organizovani vejletu, tak sem to nijak nehrotil, s Marou(z Bechyne, nebo vodkad) sme byli pred mesicem koupit kolo (coz by byla taky story minimalne na clanek..), tak sem vedel ze ho bude chtit vyzkouset, tudiz sem v patek vecer sbalil stan, kolo, vercajk a vyrazil do Whistleru. Tam sem si dal krasnejch 5h spanku, sbalil Maru a vydali sme se z ty sileny zimy, co tam jeste maj, svoji nabusenou karou na sever, s planem nezastavit dokud nebude kolem poust a teplo :)

Plan se poved, a za 4h sme byli v jinym svete, kara za $400 od typka co skace bekflipy jenom do pulky nas dovezla jak vino a my ze teda zacnem v mistnim bikeparku. Po prvnim nervoznim rozjezdu na skok a zjisteni, ze fouka jako hovado travime vetsinu prvniho dne hledanim trailu, kde silnej vitr zas tak nevadi, coz asi nejlip splnil trail Rio, provarenej asi z kazdyho filmu, co se kdy v Kamloops natacel. Je to trail, co sjede prumerna baba s nusi na riditkach, nicmene kdyz pustis brzdy, nabizi neskutecny mnozstvi zabavy, klopenek a transferu po stranach, a jelikoz mame rozum a jedem ho poprvy na oci v plnejch, tak nas misty I pekne tresta, teda hlavne kola :) Na mistnim DH trailu najednou vlitnem do hromady hliny, a z pozadi se na nas z bagru zesiroka usmiva Brad, ze tam stavi dopad pro nektery z tech jeho mentalnich skoku. Muj nazor ze to je nakej vidlak s brokovnici (viz Follow Me) se rozplyva behem vteriny a ja vaham jestli jet na kole nebo s nim rozloupnout pivo. No nechal sem pivo na pozdejc, a uz sme ho nepotkali :(

Zkusili sme si v parku I nejaky ty strmy padaky na tom jejich povrchu, Mara to posila z prvni bez zavahani, aby na konci zjistil ze je tam dira, a tak testuje jestli karbon drzi, kdyz das tlumici ranu jak kdyz do nej nabouras tatrovkou. Prej “ja to ani neslysel”, no zbytek Kanady jo, kamarade. Ja tudiz jako sluzebne mladej a fyzicky starej volim lajnu co zacina malym dropikem, ale ma aspon malou nadeji na odjezd, coz se celkem vyplaci a my po chvili dospejem k nazoru, ze kdyz teda fouka a na skakani to moc neni, tak vyrazime hledat ty padaky provareny z filmu.

Najezdili sme asi 200km kolem Kamloops, a nenasli nic. Slunce zapadlo, a nam pise typek, co ridi dodavku a vozi lidi v bikeparku nahoru, at dorazime na party, ze nam sezene lokality rano. Tak se ridime jeho radou, jedem k mistni univerzite a tam uz na nejblizsim kopci stoji banda akceptovatelnejch vysokoskolacek co opejka burty, a banda vysokoskolaku co se na ne koukaj. Tak sme se ke koukani s radosti pridali, otevreli piva, a kdyz uz nam byla kosa, tak tenhle typek s dodavkou, jehoz sme neznali ani jmenem povida ze pro nas ma pokoj na kolejich, tak jestli nechcem spat ve stanu, ze sme v pohode. Nechce za to ani pivo. Vopravdu uroven. Tak dem jeste na kolej, tam party chvili pokracuje a po potycce s pani securitou deme spat, at muzem druhej den litat jak zamlada.

Rano vstavame cerstvy jak princ jahoda, ze nas ceka dlouhej den na bajku, venku skoro 20 stupnu, idealni podminky. Jahoda byla huzel asi nalozena v sampanskym tak 6 let, takze s tou cerstvosti to neni zas takova hitparada, takze predavam volant Marovi kterej se evidentne cejti lip, nebo mu to je jedno(to spis), a razime na snidani. Po zjisteni, ze mi asi pres noc uhnil zub a tak sem ho zlomil o michany vajicko u Tim Hortons teda v 11 konecne sedame na kola a dem se kouknout na mistni dirty. Na mensi lajne si akorat Aggy sejpuje a my cumime, a po chvili prijizdi mladik ze vcerejsi dodavky, jeste znacne na plech, rozjizdi se na step up a z prvni pretaci beko. Z druhy ho zasazuje jako by nic, Mara za nim pousti ruce a ja poustim plyny kdyz vidim jakyho letim vytuhlaka, to se chvili opakuje a Mara s mladakem diktujou tamni dirty, zatimco ja zavidim, vymlouvam se na nastaveni odpruzeni a ze dirty skakat nebudu, ze sem na nich posledne zral hlinu.

Vitr je konecne zanedbatelnej, tak se rozjizdime na lajnu vetsich skoku na vrsku bikeparku, sou to dost zajimavy dvojacky, jeden pres boudu, cili netusis kde je dopad, poprvy ho pochopitelne oba hranime abysme promazali tlumice, pak naskakujem dalsi mistni skoky. Resp. Mara naskakuje a ja za nim doufam, ze vi co dela, protoze ja uz dlouho ne. Na North Shore nic takovyho nemame, a ve Whistleru sou skoky I velky, ale nijak vyrazne technicky narocny, tudiz Kamloops je pro me zas novinka.

Udelame par fotek, a ze vyrazime na “chute”, vice mene to, proc sme do pouste vlastne jeli, zakusit ty slavny neskutecne strmy padaky co zname z filmu. Podle rad jedem kam nam doporucili, a nachazime padak snad z Where the trail ends. Vedle pres reku je jeden sirsi, a mozna o neco min strmej, tak povidam, ze bych se na nej asi rad sel trochu rozehrat. Mara pochopitelne zamita, a po prebrodeni reky(kde mi voda asi 146x vzala kolo) uz se sapem do kopce. Zespoda a dojezd to vypada celkem v klidu.

Mara spekuluje, proc je ten dojezd tak dlouhej. Rikam “no asi proto, ze na tom nejde brzdit, vole”. Nicmene pri pohledu z dojezdu si rikam, ze to asi nebude takovy zlo a nasleduju Maru do kopce. Prvnich 10-15 metru, kde se to srovnava do dojezdu se pri pohledu dolu uklidnuju, ze to je asi pohoda. O 5m dal ztracim viru v lidskost, a kazdym dalsim “krokem” (kterej mi trval tak 5 minut, jelikoz je to sypky a strmy) ztracim posledni kapky svoji sebeduvery. Ale rikam si ze kdyz uz sem tam, tak to vylezu az nahoru. Sem asi ve ¾ kdyz si rikam, ze to nedam, kdyz Mara uz je nahore a povidam mu at jede, ze na kole neumim a pudu domu hrat na piano.

Mara seda na kolo a prohlasi “tak to asi nejsem kreten asi no” po tom, co prvni dva metry sklouzne bokem. Nicmene je frajer, seda na kolo zas, a s uvedomenim ze predni brzda se opravdu nekona, a zadni ma na moznost zastaveni mensi vliv nez bejva zvykem, zato na stabilitu ma vliv vyrazne vetsi se pousti z kopce, a vlastne to vypada I vcelku v “pohode”. Za predpokladu, ze za pohodu povazujes skakani z letadla be padaku. Po chvilce vahani na to sedam taky, zkousim jak de brzdit, prekvapive zadkem I trochu jo, ale furt to zrychluje, tak se smiruju s osudem, projedu zatacku a zjistuju, ze to lita ze strany na stranu, tak poustim brzdy uplne a za 3s sem dole. Nevim, co si o tom myslet, jestli euforie, ze sem to sjel jak baba s nusi (a este zacal asi o 15m niz nez Mara), nebo ze sem zivej. Kdyz se na to ted divam zpatky, tak je to vlastne asi super pocit, ale chce to mit v hlave srovnany o dost vic, nez ja ted mam, a je to tudiz super motivace, protoze tohle nebylo naposled!