A po vydařeném videu je zde ještě vydařenější repec..
Skoro rok se s rokem sesel a banda tejpku z Vysociny se rozhodla zopakovat si zimni to vylet za snehem do Norske to stredozeme.
Ano, opetovne jsme se rozleteli navstivit naseho dobreho kamarada Ondreje, ktery v Norsku jiz druhym rokem pracuje a reprezentuje nas hood.
Predem se ctenarum tohoto strucneho reportu omlouvam, ze ceska to pismena jsou bez nasich oblibenych hacku, carek a potencialnich krouzku. Terminy jsou nekdy sibenicni, prokrastinace klasicky vysoka a v praci bez ceske klavesnice to jinak nemohlo dopadnout.
Nasim hlavnim duvodem navstivit Norsko a okusit tuto trochu neobvyklou zimni destinaci, byl prave fakt, ze tam mame Ondreje a je tu tedy moznost to spojit tzv. prijemne a uzitecne.
Minuly rok jsme navstivili mistni strediska v breznu, tehdy jsme meli podminky pro jezdeni dobre, slunecno, teploty max -15 stupnu Celsiovych, ale bylo tam jedno ale. Vzpominam si, ze nam to vycital i jeden ctenar tady na webu. “Nechapu, proc jezdite do Norska brousit zmrzle kopce? Powder, hosi.”
No, ac jsme k nasi navsteve minuly rok meli nekolik dovudu, tak duvodem vratit se byl tedy jednoznacne powder.
Akci jsme si naplanovali tedy na konec ledna i kvuli prumernym spadum snehu a doufali jsme, ze se trefime.
Leteli jsme tri kluci, dva s jednim prknem pod nohama a Pavel jak jinak nez na lyzich. Ondra je take dvou-prknar, takze se po priletu sestava vyrovnala. Norwegian je rozhodne airlinkou, kterou doporucujeme, leteli jsme podruhe a vse absolutne bez problemu za super ceny. Letenka se skibagem to zpatecni za cca 5000 Kc, kdyz se bookne dopredu par tydnu. Cilova destinace pro nas bylo Oslo, pro ty, kteri by meli zajem letet dal, tak jim tam funguji dobre a dostupne i vnitrostani linky.
Ondra nas vyzvedl na letisti Gardermoen a uz jsme si stradovali nasim Toyota vanem na sever do oblasti Valdres, kde Ondra pracuje a bydli v mensim stredisku Beitostolen. Cesta nam zabrala cca 4 hodinky a jelikoz jsme prileteli odpoledne s mensim zpozdenim, tak jsme po par pivech rovnou zaborili nase nahzavena tela do perin a usinali v opojeni myslenek o tom surfovani na cem? Ano, na tom proc jsme prileteli, PRASANU.
Cesta se nam naplanovat podarila a prasanek cca pres pul metr, misty az k metru na svazich na kluky z Vysociny cekal. Kluci meli docela stesti, protoze v Praze na letisti jejich let malem prokalili, ale nakonec jim neprislo divny, kdyz se jejich jmena linula mistnim eterem a vyvolavali je. Diky bohu, uposlechli a boarding probehl nakonec v poradku.
Prvni den jsme to vzali tak prochazkove, vyslapli jsme si par kopcu kolem mistni sjezdovky v Beitostolenu a ozkouseli jak prachovy jsme ten prasan chytli. Byl jednoznacne super, kdyz se mi stalo to, ze po zaseku hrany a dobrzdovani jsem najednou zmizel v bilem buh vi cem, tak jsem nahle vedel, ze to bude ono. Jak jsem psal jiz v reportu z minuleho roku, tak musim potvrdit opetovne, ze koncentrace parku a jejich vybavenost je opravdu ohromujici. Ale k tomu se jeste vratim.
Po nasem par hodinovem protazeni nas cekal odjezd do strediska Hemsedal, ktery je asi 2 hodiny cesty od Beitostolenu. Cesta tzv. z udoli, pres plosinu, zase do udoli. Nas van nas nezklamal a i v opravdu tezsich podmínkách (kdy jsme fakt o kousíček nesejmuli losího kámoše, co nám takhle v lesíku jumpnul přímo před auto, pozn. Póla) jsme dorazili. V Hemsedalu jsme meli domluveno bydleni u Ondrovych kamaradu z republiky to slovenske, takze u bratru a sester a v tom pohodovem duchu se i nas vikendovy pobyt u nich odehral. Notne jsme ho prolozili alkoholem to slovenskym i ceskym a pivem norskym. Opet se potvrdilo ono nepsane pravidlo, co Cech to muzikant, a o zabavu bylo postarano i do rannich hodin.
Behem dvou dni na svahu jsme v mistnim stredisku zazili kopec srandy mimo sjezdovky. Jak mnozi vite, tak jizdy v prasanu jsou dost narocne a i tim jsme si museli projit. Chodidla a stehna nas palila opravdu poctive. Lesy v okoli sjezdovek byly hustsi, ale i tak to bylo prijemne pojezdeni. Pres pul metru prasanu a jizdy v nem nas bavily. Hemsedal nas minuly rok nejvic rozbil svym parkem, ktery kvuli vysokemu spadu snehu v dnech nasi navstevy byl bohuzel mimo provoz. Fungoval jen air bag, kde si kluci poctive zaskali a tocili to jak vertikalne tak horizontalne. Ja jsem s chuti jen kameroval, pac jsem velky srab a moje koleno po jednom padu trochu zakrupalo, ale nastesti to nebylo nic vazneho. Jenom zminim, ze i s nemocnicema mame svoje bohate zkusenosti. Bracha Mojma, ktery tento rok zustal z pracovnich duvodu doma, si minuly rok vyhodil v parku zle rameno. Horska ho dopravila ze svahu dolu, pote jsme sjeli do nemocnice a vse probihalo v pohode, osetreni nadstandartni, zaplaceno na miste a vse proplaceno do posleni KC zpet doma.
Kdyz jsme nasim kamaradum ze SR podekovali za vrele prijeti a mavali jsme jim na cestu, tak jsme se ubirali zpet pres planinu zpet k Ondrovi. Cekal nas den relax, ktery jsme prospali, prochazkovali a saunovali. Sauna tady na severu nesmi chybet a v kombinace s radne vyhratym bazenem bylo o regeneraci postarano.
Cekali nas dva dny na svahu asi 7km od Beitostolenu. Byl to asi kilometrovy kopec, vyjimecne bez parku, ale kvuli tomu jsme tam nejeli. Ondra uz s nim mel par zkusenosti a vedel o par spotech, kteryma nas chtel prekvapit. Dva dny jsme jezdili na kotve, ktera nebyla uplne prijemna, ale ty jizdy dolu byly nezapomenutelny. Prasanu tady bylo tak 80cm a neprojeto, lidi na sjezdovce se dali pocitat na prstech a mimo sjezdovky jsme blbli snad jen my. Jezdili jsme ve dvouch castech, jedna hned u sjezdovky, kde jsme nasli i prirodni rail v podobe stromu a par bouli. Druhy den jsme si tam postavili takovy mensi skok a cele odpoledne na nem blbli. Pavel na nem vratil backflip poprve, tak to byla opravdu prijemna session prolozena par tlamama do prasanu, ale to nas opravdu netrapilo. Zminim jeste, ze jsme se asi trikrat vydali na druhou stranu kopce, kam jsme to vzdy pustili z vrcholu sjezdovky a pak jsme museli doslapavat, coz bylo docela narocny, ale stalo to za to. Opet hromady neprojeteho snehu, teren mel super sklon, takze to clovek mohl fakt pustit a o nic se nestarat. Srandovni byl dojezd, ktery byl do udoli, kde byl potok pod snehem a ledem. Ride tim korytem byl taky nezapomenutelny, nazval bych ho jako technickou proverkou nasich skills z hlediska ovladatelnosti prkna a lyzi.
Nas cas v Beitostolenu se nachylil ke konci a nas cekal 4 hodinovy prejezd do nejvetsiho strediska Norska a tim je Trysil, ktery lezi 2 hodinky vychodne od Lillehammeru. V Lille jsme se zastavili na pozdni obed a vybehli se podivat na tamni olympijske skokanske mustky. Je to moc pekna arena, ktera stoji za shlednuti. V Trysil jsme si bookli takovou mensi chatu, chybela ji jen kuri noha a vypadala jako z mrazika. Ubytovani nebylo prekvapive drahe, cca osoba na noc. Bylo to tam mensi, ale za to velmi utulne. Cekali nas tedy nase posledni dva dny na svahu a oslava Ondrove 30tky, takze dve velke vyzvy. Stredisko v Trysil je niz polozene a chytli jsme tam oblevu a teploty okolo nuly. Z prachu nezbylo nic a tak jsme presli na mistni kickery. Mistni stredisko opravdu nadstandartne vybaveno nabizi parky pro zacatecniky. Nizky raily, male boule, skoky s malejma ploskama a spis takovy preletovy, aby se clovek ze zacatku moc nelekl z vysky. Musim podotknout, ze hlavne velmi bezpecne postaveny se super dopadama. Zbytek vyberu skoku rozradim asi nasledovne. Stredni plochy pro pro tym mimo Pavla letce, ktery tam otestoval i ty nejvetsi macky, ktery kopali i dost slusne do vejsky. Bigair byl zavrenej, ale jsem si jist, ze i ten by Pavlik testnul. Pavel si na ty nejvetsi macky musel pockat hlavne az do posleniho vecera, pac pres den by jel za te oblevy nepreletel. Ac byl rozjezd fakt prudkej, tak snih proste brzdil. Vecer uz to slo a vysledkem jsou ty polety za tmy ke konci videa.
Takze skoky pokoreny, powder jsme jeste citili v nohach a cekala nas Ondrova oslava. Co dodat, kounete na nase video a uvidite, ze zdravej bude kluk jako buk, protoze jsme ho zapili opravdu poctive. At zije nase ZOO. :)
Co rici zaverem. Norsko muzeme jen doporucit, ve vsech aspektech nas jen a jen prekvapilo. Bez naseho partaka Ondry by to asi tak jednoduche nebylo, protoze cenove jsou proste jinde, ale nas low cost model zafungoval skvele. Pristi rok se uz nevratime, planujeme Rusko, ale jednou chceme zazit pocit prasanu na fjordu. Velke diky Vsem zucastnenym a jeste jednou Ondrovi. Czech Freedom team
