Tomaass: Enduro Race Ještěd

Místo endůra v Sušici jsem vyrazil na 3DH, když se jeli Kouty, tak jsem byl zase s turnovskou partičkou na Rychlebách a už dlouho mě lákalo, zkusit si nějakej ten enduro závod. No a při usrkávání kafe po obědě v kanclu koukám na facebook, že se nám jede nějakej enduro závod o víkendu za barákem. Tak jsem se rozhodl, že musím jet.

Na kole jsem seděl naposled před dvěma týdny, ale co si pamatuju, všechno na něm jakž takž i po třech letech provozu funguje, takže když ho v sobotu ráno vytáhnu ze sklepa, stačí jen namazat řetěz, abych měl pocit, že jsem taky něco poservisoval. Z Turnova se ke mě přidává jen Danda a samozřejmě Bětka, která má ještě nateklou nohu ze Špindl openingu, kde jsem ji rázně vysvětlil, že závod pojede. Doufám, že někdy přestane kulhat. Jo a taky Tonda. Tonda je pes.

Je sobota ráno, jedeme si to teda najet.

Co se týče závodů a medializace a komerce ve sportu, tak jsem ještě neviděl, že by to nějakýmu sportu nějak výrazně pomohlo. Vlastně to všechny sporty, co jsem měl kdy rád, pěkně zkurvilo. Nedej bože, když se nějakej dostal na olympiádu. Takže jsem byl sám zvědavej, co závodění udělá s něcím tak krásným a svobodným jako je enduro bikování. Už jsem totiž na jednom závodu byl. Bylo to iLegal enduro v Nejdku a bylo to super. No a tohle měla bejt prý trošku masovější akce.

Přijíždíme na místo a nikdo tu moc není. Jedeme lanovkou nahoru a na rozehřátí si dáváme špagetu a novou pohárovku, která se pojede jako konec RZ4. Musím říct, že Cult má co dělat a na tohle bych chtěl asi vepředu trochu větší zdvihy. Dandovi Patriot na velkejch kolech letí mnohem víc.

Dál jedeme okouknout RZ1, kde nás potkává hrozná průtřž mračen, všichni se jdou někam schovat, já musím ale odpoledne na rodinnou oslavu, takže velím, výjezd. RZ1 je hrozně dlouhá palba po lesních cestách, jeden výjezd na asfaltu a aby se tu někdo nezabil, tak občas namlíkovanej retardér. Asi tu není co najíždět, ale za ty výhledy na Světlou pod Ještědem a tenhle krásnej kraj to stojí.

Následuje výjezd po asfaltu na nejkratší RZ2. Zase palba lesem, pár ostřejších sekcí, ale nic co by si měl člověk pamatovat. Teda aspoň já si nic nepamatuju, protože jsem nebyl ty dva tejdny na kole a prostě mě to tak baví, že na tom zas sedím, že na tu trať vůbec nekoukám. Po RZ2 šlapem nahoru, koukám na hodinky a jelikož se rodinná oslava blíží, vynecháváme RZ3 a jdem se vrátit RZ4 zpět k bikeparku.

RZ4 začíná padákama, kde se jel třeba v roce 2004 ČP DH. Pamatuju si, jak jsem se sem jel s plechovkou píva v ruce vlakem podívat a když to vyprávím týpkovi, co si to s náma jde sjet, říká mi, že mu tenkrát bylo pět let. Aha. Každopádně to tam vodpalujeme a naslizlý po dešti to teda vůbec není zadarmo. Před česnekem trať uhejbá na cestu, která tě po minutě šlapání vyhodí do nově vymlíkovaný pohárovky na letošek a ta tě teda po tom úvodu už slušně bolí.

Dole mejeme kola, je lehce po poledni, počasí se vybírá a najíždí sem plno známých tváří, který si to jdou teprve prozkoumat. Já se mizím věnovat rodině.

Jenže z oslavy je vidět na Ještěd, večer mi to stejně nedá, tak zvedám telefon, volám Dandovi a jedeme si ještě doťuknout ten zbytek.

Začínáme obávanou RZ3. Ač musí bejt tahle trať mnohem kratší než ostatní, drží se pořád na stejným času jako zbylý RZ kromě čísla dvě. Zapříčiněný je to dvouma zabijáckema výjezdama na úvodu. Přéma Tejchman to vysvětlil tak, že je to prej postavený pro Fikejze. Já toho kluka teda moc neznám, ale dle toho, co jsem viděl, má asi rád bolest. Danda to šlape, já testuju, jestli nebude rychlejší běžet. Rychlý jsme stejně a vyřízený oba. A koho nezabily výjezdy, následuje po chvilce houpání fakt řádná rockgarden po který si dáš trial mezi kamenama a aby toho nebylo málo další výjezd. No jsem rád, že RZ3 není další palba lesem a přišlo i trochu na techniku, celkem řádnou techniku.

RZ4 jsme už jeli dopo, RZ6 je špageta s tobogánem, což známe, takže si jdeme ještě okouknout RZ5, což je bikeparková turistická aka B2 nebo tak nějak. Ta je celkem easy, člověk tu teda na některejch místech letí dost, ale je fajn. Akorát je ukončená zase sprintem po šotolinový cestě do cíle, stejně jako RZ6, no všude jsou šotolinový rovný cesty, po kterejch šlapeš jak idiot a ten můj cultík prostě po rovině nejede a já taky ne a prostě mě to neba.

Cestou domů přemítám nad tím, jak jsem se někoho na podzim na svým prvním enduro závodě na iLegalu zeptal, jaký jsou ty enduro série ve srovnání s tím, co se jede tady v Krušnejch a prej je to proti tomu čajíček. No mě to teda čajíček nepřijde.

Druhej den už je parkáč plnejch známejch tváří a my se jdem s Dandou registrovat. Fasuju číslo 163 a to nejsem rozhodně poslední. Počet závodníků se zastavuje na čísle  186, endůro je asi v módě. S přesvědčením, že se startuje podle čísel, jdeme čekat k autům a abych si zas připadal, že jsem poservisoval, namažu si cvičně řetěz. Závodní mašina je ready.

První závoďáci startujou v deset, Danda už je nervozní, tak jedeme v půl jedenáctý nahoru. Tady je fronta jako kráva a zjišťujeme, že se startuje, jak se přijde, což mě trochu štve, protože bych sem jel hned. Hodinu čekáme ve frontě na start se dostáváme jako jedni z posledních okolo půl dvanáctý. V tu dobu už jsou kluci, co startovali ráno na RZ4 a jedou se najíst. Sakra.

Týpek mi to odpočítává a já to tam pouštím. Zvolil jsem si taktiku, že pojedu na velkou jistotu, abych se nemohl vymlouvat, že jsem někde upadnul a jinak bych byl určitě na bedně. Je to moje první enduro, chci vědět, jak na tom jsem. Takže jedu celkem pohodu, až na první asfalt, kde stojí týpek, kterej Ti ukazuje, že máš jet doleva nahoru. Dávám drift obouma kolama, koleno na zem a kluk mi uhejbá až do příkopa. Sorry. Jedinej výjezd vybíhám.

Po dojezdu první RZ jsem nadšenej, fakt mě to baví. Krom toho si vybavuju, že ten les okolo byl plnej lidí, kteří si tam různě opravovali svoje kola. To já jsem si řetěz máznul už na parkáči.

Helmu na batoh, vytáhnout kokosku, protože se to prej nesmí jet bez helmy a jedeme na RZ2.

RZ2 je pohoda. Íček se tam na pevňáku vyndává, čemuž se nedivím. My si jdem dát dlouhej přejezd na RZ3. Tady dáváme lehkej oddych a jdem na start s tím, že to bude asi bolet. Danda startuje klasicky přede mnou a po 30s za ním i já. Když přijíždím k prvnímu výjezdu, vidím ho tlačit v půlce a říkám si, že měl snad nějakej defekt. Když v půlce zažívám neuvěřitelnou bolest do stehen, slejzám a pokouším se běžet, dochází mi to. Nahoře mě nějakej úplně vyřízenej týpek pouští před sebe. Druhej výjezd jdu, prostě jdu, prostě mě to bolí. Už jsem dvě hodiny na kole, pauzy jsme moc nedávali a bolí to. Pak přijíždím k rock garden, kde je turnovskej fan klub a psali mi smsku, že to mám jet vpravo. Tak se snažím jet vpravo a pěkně to tam vychází. Po kamenejch rovinkách přichází výjezd, kde si prostě říkám, že neslezu ani za nic a stojí to dost sil. Do cíle rozhodně nešlapu. Bolí to.

No a jedeme si na RZ4. Dlouhej výjezd po asfaltu, kde startuje milá paní, která to tam pouští, jak se jí zachce a tak se tu tvoří slušná kolona a jak jsme pěkně spocení a pěkně tu fouká, začínáme vymrzat a místo odpočinku děláme dřepy a další zábavy. Ale je to první pauza za závod a první pokec s ostatníma. Padá tu hodně sprostejch slov, hlavně okolo RZ3 a těch výjezdů, zase slyším, že je to kvůli tomu Fikejzovi a pak že s ním ještě jede nějakej Putin, nad hlavou mi pak letí vrtulník a jestli tenhle závod jede i Putin, chci už jet fakt pryč. Fronta je tak na půl hodiny.

Kompletně zmrzlej startuju RZ4. Oproti včerejšku je suchá a hrozně zábavná. Krom šotolinovýho přejezdu mi docela sedí a před cílem ještě absolvuju pár klopenek za Bárou Berdychovou i tak je to ale moje nejlepší RZ a dávám ji na 20. místě.

Následuje občerstvovačka a druhá pauza a když koukám na hodinky, musíme to sypat nahoru, abychom limit 4:30, kterej na závod je, stihli. Dost lidí, už dozávodilo a s pívem v ruce už si tu užívaj odpočinek. Míša Prokop tu už hodnotí výsledky a vůbec nás neberou na vědomí, že ještě závodíme a že bychom jim to mohli ještě naložit. Pfff.

Čeká nás půl hodinovej výjezd na RZ5, kterej je po přežíračce na občerstvovačce fakt mňamka. Nahoře na to rychle sedáme, protože další mňamka je lanovka, kterou se jede na poslední RZ6 a která si dává samozřejmě pauzy každou půl hodinu. Pálím to dolů po trati, která fakt není určená na závody, občas hledám nějakej dopad až hluboko v lese a pro jaký stroje byly stavěný ty klopenky, netuším. Sprint po dlouhý cestě do cíle není ani sprint, to už je holý trápení.

Stíháme lanovku a hurá na poslední RZ6. Ta se jede jako kombo špagety a tobogánu. Mít tak pumpičku na autoventilek, dofouknul bych si lehce zadní kolo, na startu trochu bojuju s tím, jestli pojedu fakt tužku, abych neprorazil a nebo to tam naseru v plným. No seru to tam v plným a docela si to užívám. Skoky jsou zavřený, možná si někdo konečně po pěti letech všiml, že jsou fakt nezpečný, zavřený jsou teda tak pekelně, až to zavírá do jednoho odpalu i mě. Ale letím si to dál. Bohužel v těch největších šutrech slyším ten zvuk, co ti vezme všechny naděje, je to to lehký zasyčení, který je při vyjížďce s kámošema předzvěstí vůně jointů na místě, který vám vybral osud, tady je to ale čistý leč očekáváný nasrání. Jedu co to dá, skáču na prazdným ještě drop ze skalky, ale před transferem už mi to slíka plášť. No a tak běžím, běžím co to dá, celej tobogán a potkávám Ráďu Lišku a běžím dál a říkám si, jak se tenhle závod asi boduje, jestli se jede na čas a nebo máš body za každou RZ a běžím dál. A dobíhám do cíle na 150 místě v RZ6.

Ač jsem byl ve všech RZ mezi 20 a 30 místem, tak mi to nakonec hodilo 50. Meju si kolo a jdu se podívat na vyhlášení. Vyhrává to Přemek Tejchman, druhej je Michal Prokop a třetí ten Fikejz, pro kterýho to postavili a kvůli kterýmu všech 186 lidí muselo jet ty dva výjezd. 186 lidí se trápí a von to ani nevyhraje?

Co dodat na závěr? Enduro je enduro, závodění je závodění. Mě to bavilo moc a možná to bylo i tím, že jsem jel na hvozdu startovního pole, kde si to ty lidi přijeli fakt užít a byla tam sranda. Kdybych to měl srovnat se závodama ve sjezdu, tak je to u mě fakt o level zábavy vejš, protože mám rád ježdění na kole a tady se prostě na tom kole stráví mnohem víc času než u sjezdu. Těžko říct, jestli se ještě na nějaký ty závody vydám, vypadá to, že tam jezdí super parta lidí, takže myslím že asi jo.

díky

tomaass

fotky ukradeny z enduroserie.cz od Miloše Lubase, snad to nebude vadit. jedna fotka je taky od Jirky Kafíčka Smejkala, kterej je u mě tím největším bikeendurofreeridepyčo člověkem a tímto ho zdravím (jestli to náhodou čte)