Polovo počtení

Už tomu bude pomalu půl druhého léta, kdy jsem se takhle rozhodl, že si z uškudlených bankovek co jsem si dával notnou dobu stranou z výplaty, koupím motokrosa. A tak jsem si koupil motokrosa, a tím si konečně splnil jeden ze svých dětských snů…

To ale věrnému, pozornému a pravidelnému čtenáři tohoto magazínu pravděpodobně už známo jest, neb jsem to někdy loni už zmiňoval… a proč to teda píšu znovu? Odpověď je velice jednoduchá – protože vůbec nevím, kde tentokrát začít, a hlavně ani nevím kam se v textovém příběhu ubírat…

Zkusím to teda ale nějak propojit..takže..za tu dobu co jsem si splnil výše uvedený sen uběhlo už dost času, ale bohužel jsem neměl tolik štěstí, abych na svém mx oři mohl strávit tolik času, kolik jsem si představoval. Zprvu se sice zdálo být všechno v nejlepším pořádku, ale zhruba při třetí projížďce, kdy jsem jel zrovna jako na potvoru po ose na jednu tratičku pár km za město, tak si můj splněný sen usmyslel, že mi tolik radosti dělat nebude, a tak prostě najednou vydechnul… A já bych tu před monitorem seděl tejden, kdybych měl popsat všechny peripetie, kterýma jsem musel s tím svým snem projít, než jsem se dostal k současnému, snad konečně na delší dobu fungujícímu stavu. Ale přeci jen aspoň v jednom odstavci…

Když jsem motorku kupoval, měla být nějakých 5 mth po GO motoru,takže by člověk mohl čekat že bude chvilku jezdit bez větších problémů, takže když mě takhle poprvé nechala, tak vyndat svíčku, vyměnit a vypadalo to že ok, jenže další týden opět nechtěla startovat, takže vyndat svíčku, vyčistit, moto startuje, jdu se obléct, přijdu k ní, nastartuju, přidám plyn a zas najednou hlblglhlbhllll. Tak časem postupně měním svíčky, trysky, vylívám a měním benzín až po nějakých pár měsících při pohledu do motoru zjišťujem, že je to vevnitř tak trochu přidřený. A to jsem měl najeto cca 2 mth. No hurá, takže udělat GO. Po pár týdnech od tohohle zjištění se loučím s víc než polovičku měsíčního příjmu v naději, že už snad konečně budu normálně jezdit. Tak jdu takhle poprvé od GO jezdit, nastartuju, přidám plyn…a hlblglhlbhllll, a hotovo, další start bez šance…padá snad jediný rozumný návrh vytáhnout karbec a ještě jednou pořádně všechno pročistit, vyměnit znova trysky a svíčku…týden na to zkouška funkčnosti a hle, funguje…od té doby jsem byl na trati asi 3x a v tom najednou slyším pro změnu takovej divnej rachot z motoru, zastavuju, poslouchám, a padá rozhodnutí že bych dál jet asi neměl. Nikdo z přítomných neví o co by mohlo jít, ale když zmiňuju že při poslední GO bylo měněno vše krom ojnice, zdá se být jasno…Takže moto opět do servisu a o pár týdnů později se zase vzdávám hodně citelného podílu z výplatní pásky s vidinou ukončení počátečního trápení se splněným snem. Snad to nezakřiknu, ale teď konečně to teda vypadá, že po tom roce a skoro půl trápení bych z toho mohl mít pořádnou radost.

Tak si teď vzpomínám, že už někdy před rokem se mě pár mx kamarádů zeptalo, kdy pojedu aspoň domácí závody, načež jsem jim odpovídal, že až si budu jistej, že nebudu poslední, tak potom se třeba na tu startovku zapíšu. Myslel jsem si, že za nějakou dobu třeba něco najezdím, natrénuju, naučím se to trochu ovládat a chvíli udržet, ale kvůli zmíněným trablům se tyhle věci nějak nezadařily, no a rok se s rokem sešel, a u nás v maloměstě se najednou měly jet závody i s kategorií superhobby. Já za celých zhruba 16 měsíců co vlastním svůj splněný sen, jsem na něm strávil všeho všudy kolem 4-5h jízdy, ale vidina krásně upravené zbuldozerované domácí trati byla silnější než touha nebýt poslední, a já se poprvé v životě zapsal na startovní listinu mx závodu. K celému průběhu pak nemám moc co dodávat, myslím že většině musí být jasné jak to dopadlo…ano, byl jsem skutečně poslední…teda poslední z těch co dojeli, přeci jen jednu útěchu mi v tomhle směru jeden jediný do cíle nedojeduvší rider poskytl. Troufám si sice říct, že kdyby mi ta motorka hned po ujetí necelého 1 kola nezačala vypadávat ze zatu(c)hlých rukou, tak bych na tom až tak strašně nebyl, ale na kdyby se nehraje, takže to je možná příběh až někdy pro budoucnost, když na sobě začnu trošku vylepšovat zbídačenou fyzickou schránku.
Jo a když už jsem u té schránky, musím se s vámi podělit ještě o jednu zkušenost. O našich ledečských dirtech už jsem se tu taky zmiňoval, jsou to takové krásné kopečky, kam chodím trávit hodně času z volných víkendových chvil, když počasí dovolí. A jak tam tak trávím hodně času, tak mám nastaveno v hlavě že už to mám tak naskákaný, že už si téměř nikdy ani neberu na nohy žádný chránítka. Ono to taky většinou není zapotřebí, ale přecijen se občas něco nevyvede podle představ…a pak to bolí…to takhle jednou pouštím nohu přes rám a držím jí tam o něco déle než obvykle, jenže najednou jí nestíhám bezpečně vrátit a bota po pedálu sklouzává a pedál sklouzává po holeni…a já tak v rámci nasebenasranosti že jsem si ty chrániče nevzal a že mám zase díry v holeni přestávám v ten okamžik vnímat ostatní části těla, a až po chvíli zjišťuju, že ten zvuk zadního kola brousícího kraťasy nebyl jediný… ten zvuk byl totiž smíšeninou broušení jak kraťasů, tak ale i broušení vnitřní strany stehna spolu se zapékáním těch broušených kraťasů do kůže.

Sice se říká že všechno zlý je k něčemu dobrý, ale nevím jestli na tomhle dokážu najít něco pozitivního, snad jen můžu doufat, že ta hrozně hustá a krásná jizva, která mi tam určitě vznikne (byť už to bude skoro měsíc a po jizvě, natož krásné, zatím ani památky), uvede nejednu bytost opačného pohlaví ve vášnivé pokušení, ha.
Závěrem bych pak ještě dodal, ačkoliv vím že příznivců dirtjumpu zdejší články asi moc nečte, pokud byste kdykoliv kdokoliv chtěl si u nás v dirtové rokli zablbnout, neváhejte napsat, zavolat nebo mě jakkoliv jinak kontaktovat, není nejmenší problém se domluvit a budeme jen rádi, když naší (podle mě tůze fajn) lokalitu poctíte vaší návštěvou a pohopsáte s námi.
Toť pro dnešek ode mě vše. Tenhle článek je jen a pouze taková znouzectnost, aby bylo čím naplnit povinnost členství v týmu 720.cz (kterej už vlastně asi ani dávno neexistuje, ale jelikož stále pociťuju od Čáryse podporu, tak pociťuju zároveň i povinnost, kterou jsem doufám alespoň částečně dnešním příspěvkem splnil), takže ho prosím, stejně jako nikdy žádný jiný text ode mě, neberte jako sebemenší pokus o nějaké hezké slohové dílo 
Pozdrav pro všechny posílá Pól