Tomaass: Polskej plachting

Byla to jedna z prvních vyjížděk tohohle roku, kdy si po trailu dáváme pívko a Jofre povídá, že dává dohromady partu, co by jela na tejden plachtit na Mazurský jezera. O tomhle výletu jsem tak věděl jen to, že plachetnice je loď s plachtama a Polsko je na severu. Samozřejmě jsem se přidal a začátkem jara poslal zálohu za loď.

Víc jsem toho nevěděl ani v den odjezdu, plánoval jsem letos už hodně akcí a výletů a tahle byla ta Jofreho. Jofre mi řekl, že beru auto, slacklinu, lítající talíř a že si mám vzít tupláka. O nic dalšího jsem se nestaral.

Protože bydlím v autě, nevím, co znamená balení nebo něco takového, takže si v pátek jen proměňuju, pár zlotejch, kupuju flašku, pár zelenejch čajů a jdu si zaskákat na A51, protože tady je vše našejpováno na Kámošskej pojezd.

Když sedám v deset večer za volant, jsem lehce unaven, ale pálíme to tam. V půlce Polska mě staví ve tři ráno policajti a konečně mě někdo nutí opravit si neustále svítící couvačky. Díky kluci. Po 14 hodinách po polskejch stezkách jsme na místě.

Lodě půjčujeme z přístavu v Gizycku, což je městečko ležící uprostřed Mazurskejch jezer.

Na místě už je parta, která jezdí v tomhle období už několik let a je to zajímavá směs lidí z Turnova, povětšinou rodin s dětma nebo fotrů od mejch vrstevníků.  Plus loď mladších mladších kluků a my. Myslím, že to bude sranda.

Fasujeme Phobos 25, největší loď kterou můžeš řídit bez žádnýho papíru a kterou Ti prostě pšonci za zálohu 3000 Kč pojištěnou půjčej a Ty jí klidně můžeš vrátit v krabičkách od sirek. Nasazujeme vlajku a rovnou do toho skáčeme, protože trochu fouká, tak proč si to neosahat.

Jofre aka Láďa na lodi jezdil od mala s tátou, takže zhruba ví, za kterej provázek kdy zatáhnout a jaký jsou rules. Dál je s náma na palubě Berkys a Bohouš. Lepší partu bys na tejdenní plavbu těžko pohledal.

Motorem si vyžbrbláváme z přístavu, kterej se nachází hned u jezera Kisajno. Fouká lehkej protivítr zprava, takže si poprvé osáháváme jak se napíná kosatka, spouští kačena, kormidlo, napíná hlavní plachta a křižujeme proti větru. Vodí si nás to pěkně, obeplouváme ostrov, kterej se nachází uprostřed jezera a na motor se za deště vracíme zpět do přístavu. Zítra se vyplouvá, takže po pár pívech jdeme natešení výjímečně brzo spát.

První den jsme ještě čilí a fouká asi nejvíc, co tu za týden zažijeme. Vítr se blíží až 35ti uzlům za hodinu a to už s lodí dokáže trošku hnout. My nemáme na lodi žádný senzory a jelikož vím o plachtění prd, říkám si, že tahle dovolená bude docela makačka, jestli tohle je normální. Všichni máme plný ruce práce, loď je pořád v náklonu a když končíme mezi kardinálkama, který označujou nebezpečnou oblast, kam by se němělo plout, je to první oddych uprostřed velkýho jezera Niegocin.

Když se dostáváme pomocí motoru z oblasti kardinálek, kde jsme se zasekli o skály a mělčinu, chceme si trochu odfrknout a míříme k břehu, kde fouká trochu míň. Odfrkuje si tu i partička turnováků, který se vydali na výlet s náma. Obě dvě lodi jedou lehce proti sobě, skoro nám nefouká, kormidlo nezabírá, zkoušíme s tím něco udělat, ale stejně to končí bouračkou. Jejich kotva na přídi nám končí v levým boku, přicházíme o zábradlí a máme prasklou loď.

Je první den dopoledne, my už jsme stihli největší vítr, zásek mezi kardinálkama a srážku s lodí. Jak bude vypadat zbytek týdne jsme sami zvědaví.

Občas na plachty, občas na motor se plavíme na jezero Taltowisko k přístavu Zanzibar, kde máme sraz s ostatníma. Sudy plzně už jsou naražený, taháme lajnu, opravujeme loď a těšíme se na další dny na vodě.

Další den se plavíme na sever do města Ryn a skoro ani nevyndáváme plachty. Naopak vyndáváme skoro všechny flašky, co tu máme a poznáváme tu druhou část plachtění a to stav, kdy nefouká. Když nefouká, tak totiž leje. V našem průměru se lejou tak dvě flašky tvrdýho na den a moře piv. A ono to na tý lodi docela jde. Mě je teda blbě vždycky jen chvilku ráno, než tam pošlu první pívo.

V Rynu je krásnej přístav a je tu WiFi, tak posíláme nějaký první pozdravy domů. Čekuju taky zbytek rodiny, rodiče se nacházej zrovna na cestě z Vancouveru na Aljašku, ségra zase bajkuje v Itošce, ještě že máme ty internety.

Druhej den se plavíme zpět na jih a míjíme město Mikolajky, který právě opustilo mistrovství světa z rally. Z něj jsme neviděli ani jedno auto, protože jsme prostě byli na lodi.

Pěkně nám fouká a na plachty to dáváme na jezero Beldany, kde je krásný přírodní kemp, naproti se pasou navolno koně a vedle se nás kotví loď plná hezkejch polek. To nás nenechává chladnýma a navazujeme kontakt. Tím začíná příběh polkách a pirátech.

Ráno se rozhodujeme, že dáme rest day a vydáváme se na výlet po pevnině pro zásoby. Nakonec pro nás musí sjet správce kempu, protože v nejbližším městě bys šukal sklep těžko a my máme hlad. Naštěstí jsou poláci fakt fajn, ještě když máš v kapse zlotý.

Holky odjížděj na párty do Mikolajek a my si dáváme hodnotnej večer s turnovskou radou starších. Hltáme všechny moudra, ať už se to týká výletů po světě nebo výběru žen a za svítání jdeme spát.

Další den chceme dát jezero Šniardwy, který je největší z Mazurskejch jezer, ale hrozně fouká a leje. Holt se sem musíme ještě vrátit. Dáváme v Mikolajkách oběd a vracíme se k přístavu Zanzibar.

Jofreho táta má na svý plachetnici 90ti koňovej motor od Hondy, takže kromě milionu věcí, co jeho loď umí, se za ní dá tahat ještě wakeboardu. Natahujeme neopreny a jdeme to pokusit.

Na wakeboardu jsem nejel deset let a chci to hned jako první, byla to asi věc na kterou jsem se z celý dovolený těšil nejvíc. Není mi ale dáno a jak 90 koníků dostane plnej kotel, zamává to se mnou a vymrzlej s napuchlejma prstama omlácenejma o wakeboard musím vzdát. Berkys dává z první a za západu slunce brázdí polský jezero a je to krása. Proběhnou ještě nějaký vodní lyže a vracíme se zpět k sudům plzeňským.

V přístavu máme sraz i s holkama z polska, upevňujeme mezinárodní vztahy.

Ráno už cejtíme únavu, přeci jenom pořád v lihu, pořád běháš po lodi, spát chodíme za svítání, vstáváme brzo protože se těšíme na další zážitky a počasí se střídá jak na jaře.

Naše dovolená se blíží lehce ke konci, takže míříme zpět k našemu přístavu. Polky vyplouvají o chvilku dřív a potkáváme je uprostřed jednoho jezera. Rozbil se jim motor, tak hodili kotvu, dali si jídlo a čekali co se stane. Ani na nás nemávali. Navazujeme je na lano a táhneme je na největší jezero, kde snad foukne, protože stav našeho benzínu je mizivej. Holky mají čtyři cylindry mi máme zwei takt..

Na jednom jezeru koukáme, že je pod náma mělko, holky dávaj kotvu, přivazujeme se k nim, je krásně a nám se nechce pospíchat domů. Dáváme koupačky a užíváme si, že jsme a že se máme a že je to prostě pohoda. Děláme pár fotek, jak z americkýho filmu a pokračujeme dál, protože nevíme, jak tahle naše show dopadne.

Holky se přivazujou na nejmladší loď naší flotily a my to naposled zkoušíme na plachty. Na jezeru kde nám před týdnem foukalo 35 lehce vane, ale stejně ještě chceme trochu zaplachtit.

Pak už jen podpalujeme poslední brko, dolokáváme poslední rum, sklápíme stěžeň a posledním kanálem prdláme do Gizycka k přístavu kde budeme vracet loď.

Večer loučení s polkama, který tvrdě platí za odtah. Druhej den si nesmíme odpustit návštěvu Hitlerova Vlčího doupěte, který si teda příště dám s průvodcem. No a sladkejch 14 hodin cesty zase zpět domů.

Teda domů. K Bětce na chatu do severních Čech, která nás tu královsky hostí, ale to už by byl zase jinej příběh.

Jestli to můžu nějak shrnout. Musím říct jediný. Jeďte! Je to super. Za nějakejch 700 kč na den vám pšonci půjčej už celkem pořádnou loď a pravidla tu žádný nejsou. Chlast čekujou jen na motorovejch lodí a těch příběhů, co jsem v tomhle reportu zatajil by vydalo na knihu.

Příští rok bych jel určitě zase, láká mě představa menší lodě, ženy, psa a zkusit si to odplachtit sám. Ale kdo ví. Turnováci pojedou a polský holky určitě taky.

Tak zase někdy někde.

tomaass