Quick trip

To se takhle naskytne situace kdy sedíte v autě, na severu, kousek pod Ještědem. Do LBC bikeparku se Vám nechce a toulat se osamocen na velkym kole po zvlněným písčitým podloží není úplně Vaše představa o sobotním dni. A co teda dělat? No tak na to klik dovnitř..

Dál? No dál beru do ruky telefon a protože traily kolem nedalekýho Kozákova na mě už před nějakým časem udělaly dojem, volám Tomaasse, jak on vidí svojí sobotu. Je něco málo po devátý a tak si říkám, že když je tenhle kluk schopnej vstávat a pro rozbřesk si dojít na Sněžku, mohl by už být vzhůru. A taky že je a hned z rukávu sype jeho plán na dnešek. Prostě za 40min na vlakáči v Turnově odjíždí cyklobus, kterej bych neměl zmeškat. Chvíli sice váhám, neb nechat naloženou káru s pražskou espézetkou na vlakovym nádraží je asi tak dobrej nápad, jak fandit Slavii ve sparťnaskym kotli, ale touha jít na kolo je prostě větší! Nakopávám teda TDi a po erzetě Osečná/Turnov, kde mě paní z navigace hlásí zatáčky s 30vteřinovým zásekem a tak jízda dostává opravdový punc originality v navigování, dojíždím na parking u vlakáče.

Tam rychlá převlíkačka a zpoza plotu už na mě volá Tomaass. Po chvilce přijíždí celá dnešní krů v počtu kolem 10ti kousků. Cyklobus klesá pod tíhou nakládanejch sjezďáků v podání mojem a Tomaasse a naopak lehkne pod karbonovýma Ibisema a dalšíma laskominama. Nakonec se ale všichni skládáme dovnitř a vyrážíme na první destinaci. Tam už jen 200m po áčku a brutálníma kopřivama tam začíná naprosto luxusní trail se zasekávacíma drážkama, boulema, točkama kolem nohy i odkloněnýma driftovacíma točkama po kořenech a lesní hrabance. Letím za Tomaassem vše na oči, abych neztratil stopu a na ksichtě mě zas narůstá ten obrovkej rohlík, když hlína lítá od obou gum na lesním podkladu a ty, i přes to že víš, že pokud on půjde na držku tak půjdeš taky zemi, tak ti nějaká záhadná síla nedovolí na tu brzdovou páku ani hrábnout i přes to, že nevíš co bude následovat. Do toho kolem nás lítá Tomaassův traildog Tonda a tak mám opravdu o zábavu postaráno. Pokud nehlídám rychle se míhající kořeny, musím hlídat ještě rychleji se míhající Tondovo čtyři nohy. Je ale vidět, že tenhle dog už nějakej trail dával, protože do klopenky ti nevlítne před gumu a polety tlumí líp než potuněná Foxácká vidle s titanovýma pružinama v rukou Aarona Gwina.

Pauzička v půlce trailu, abychom se všichni sjeli a jeden přes druhýho vychrili komu to kde jak ujelo a jak děsně se práší a už jí mažem dál. Beru zase nějkou přední pozici a tak nedostávám nažrat toho prachu a jehličí tolik. Trail pak končí přejezdem potoka a následuje zhodnocení časový situace, kde zjišťujem, že další cyklobus, tedy ten, co nás má vyvézt na Kozákov, v pohodě stíháme, i když si vyšlápnem ještě jeden trail. Převody teda letěj nahoru a postupně se prokousáváme nahoru lesní cestou k dalšímu trailovýmu potěšení. Chvilku čekačka na celou krů a začátek pak po čistým lesním prvosjezdu po chvilce navazuje na luxusní trail se spoustou bouliček a hupíků, kde si tak jako poskakueš přes horizontíky jak Latvalla na Finský rally. Není to prostě hrc-prc doraz-hrana, šutry, rány, ale plynulý, měkounký poletování lesem, kde ti zadek chodí do stran a vše neskutečně navazuje. Je to naprostá pecka a točky v ďolíkách jsou v rytmice, jak když jedeš tu nejepesnější bikrosku. Jenže v lese. Na sjezďáku. V kudle. Mezi stromama! Prostě další TOP trail, kterejma jsou místní kopce protkaný.

Ale i tahle neskutečná paráda musí bohužel jednou skončit a tak se dole pod lesem na asfaltu přemísťujeme na stanici cyklobusu. Spokojený už jen hledáme místo ve stínu a něco tekutýho na zředění tý vlny euforie co nám stále šplouchá v tepnách. Jeden džus, druhý kolu a po lehký přestřelce s koloběžkářema, co se taky chtěj nechat vyvézt na Kozákov (což ale naštěstí řeší chlapík z půjčovny koloběžek přivoláním druhýho busu – děkujeme!), usedáme do busu a sbíráme další vejškový metry zadarmo. Teda za 46Kč až na vrchol. A tam už Kozákov Challenge, o kterém jste četli včera. Já beru foťák a jdu něco cvaknout, abych si zas mohl posílat faktury a nechávám kluky asi po hodince odfrčet do luhů a hájů na další traily. Sám pak už jen prvosjezd z Kozákova a zbytek po asfaltu do Turnova.

Byl to zas zážitek čechrat místní jehličí v jeho nejčistší formě s partičkou kolem a já už se teď těším na příště!

-a-