Ranní vstávání

Tak každej se musí nějak ráno dokopat ke vstávání, aby došel do práce, vyvenčit psa, nebo sebe, do pekárny pro rohlíky, nebo prostě z hospody domu. Tak jeden wake-up call inside..

 

 

Je asi jen málo lidí, co toho naspí tak málo jako Čárys a proto pro nás, co po těch 6ti hod spánku potřebujeou nakopnout k tomu, aby nějak přes den začli fungovat, mám jeden rychlej tip na ranní vstávání.

1. Moc se s tim neserte.

Vždycky jsem byl zvyklej, že ráno zazvonil budík a já odhrnul peřinu a vstal. Nejčastěji proto, že jsem šel do školy a nebo na kolo. Nicméně pak jsme se najednou přestal probouzet sám a mojim raketovejm startům z postele byl z větší části vystaven opožděný start. Tak jasně, že je příjmený se takhle po ránu poválet v posteli  - s nějakou přidanou hodnotou, ale to je přesně ta cesta do pekla, co vás nutí dávat budík z 8 na 7hod – a kdo chce vstávat v 7, kdy může ještě hodinu spát.

 

..a proto..

2. Dejte si cíl.

Musím na trénink do bazénu – je tedy moje nejčastější odpověď, pokud tedy nestihnu ráno dostatečně rychle hrábout po budíku a vyskočit z postele. Fyzická aktivita je totiž stále ještě  kvitována s povděkem s přihlédnutím k okolním sousedům. Ti sportu sice věnujou možná více času než já, nicméně v jeho pasivní formě. Takže na otázku kdy pan soused byl naposledy spocenej, odpovídá nejčastěji, že krůpěje potu mu naskákali na čele zrovna včera – při zjištění, že v lednici neni pivo.

 

A tak jsem nakonec do toho bazénu, donucen okolnostmi, vyrazil. A víte co? Poprvé to bylo zvláštní. Prostě jít ráno do bazénu bylo divný, ale ten den byl potom tak nějak celej zvláštní. Zvláštní, ale fain. Po druhý jsem byl zvědavej, jestli to bude stejný a ono to stejný bylo. Celý dpoledne sice v práci řeším různý sračky, ale tak nějak mě to vnitřně moc nerozhazuje. No a po třetí, čtvrtý a dál – pořád stejný. A tak jsem si na to zvyknul. Je super se ráno vzbudit a jít do bazénu. A už to není jen takový plácání se ve vodě, ale masku a ploutve pořád sebou. Je pak i legrace se domluvat s lidma v dráze jestli jim nepřekážíte – to se pak spíš dozvíš, že jsi pro ně taková podvodní atrakce, že mají apoň na co koukat a začnou nad váma kroužit v dráze jak supi. Plavčík se vám při dalších návštěchách začne omlouvat, že by vám moc rád dnes vyhradil  dráhu, ať jí máte jen pro sebe, ale že zrovna dnes to nejde, nicméně vám to nedá a kontrujete, že trávíte víc času v pohybu pod hladinou a tam že to ani moc vyhradit nepotřebujete, protože pokud se tam za váma něko podívá, tak ho to ale honem rychle vyžene ven samo.

 

A tak z nutnosti, přednosti. Prostě rannímu válení jsme poněkud vystavil stopku a i přesto že je pravda, že občas až sprcyh v bazéně mě pořádně probudí a rozlepí oči, den je pak hezčí. Takovej pohodovější.

A přitom stačí tak málo..

 

 

-a-