Rozhledna

Je tam nová rozhledna a já se tam fakt chtěl jít podívat, ale přes to všechno ježdění, jsem se k tomu nějak nedostal. A kde? No přeci uvnitř..

To že na Špičáku nahoře je nová rozhlednanení žádná novinka. Teda na otvíračku tam ještě nestála a tak bylo potřeba jet zase po chvilce zkontrolovat, jak ta naše top lokalita i ke konci léta vypadá. Vidíme to s Mildou jen na otočkovej vejlet, prostě ráno tam odpo nazpět (ostatně takhle vypadaj skoro všechny naše výlety, včetně třeba  návštěvy Leogangu, nebo na Malino Brdo. Vzdálenosti jsou prostě relativní a tak ráno sedáme da auta a než bys řekl “borůvkovej koláč”, jsme na místě. Parking ještě docela prázdnej, ale přesto se najdou experti, co parkujou nesmyslně mezi stromama, jen aby nemuseli jít o metr dál k lanu. A to si ten chlápek tu audinu nejdřív málem vodřel. To že je to ale tady vždycky s parkováním nahusto se ví a tak skáčem pro permice a rychle na vlek ať máme aspoň kde sedět.

Jak ty prázdiny končej začíná se tu totiž rojit tůristů, kteří nechtěj evidentně o tu nově postavenou nádheru nad korunama stromů, přijít. Zasedáváme teda lano a mažem to nahoru. Cestou kalsiká rychlo prohlídka tratě a zkonstatování, že tak moc rozbitý to po těch závodech a deštích zase není, ale status rolet stejně hodí až první jízda. Nahoře pak už jen žasnem nad tou krásou, ale chuť do ježdění je větší. Fronta byla naštěstí jen dole na lano a tak traily jsou posetý teď po ránu jen pár jezdcema. První drop, placka zatáčka a už mě to počítá kůstky na prstech a masíruje mozoly v dlaních. Inu hladký jak dětská prdelka to není, ale zažil jsem daleko větší pekla – a pak navíc proč bysme měli ty fůly. Jezdit bikros z kopce může člověk v Geissu. První jízda je ale stejně klasický peklo. Neumím zatáčet a sedím na tom hůř než bába s nůší na hrbu.

První jízda je ale vždycky pekelná a tak to kompenzuju druhou a třetí a čtvrtou a další.. až potkávám Bígu a ještě Koliho a začínáme lítat o sto šest. Většina toho se klasicky odehrává na Black friday, ale jsou i vedlejší role, kde si docela hrajem. Lítám teda za klukama a cvkám něco na goučko a pak když to vypadá, že mě nějak ruce dávaj signály, skáču do auta pro foťák a nechám aby stabilizace v obejktivech dělala co umí. Naneštěstí ale dochází baterka a tak se na začátku focení ocitám u jeho konce. Asi nějaký znamení.

Znavenej, ale spokojenej teda zase skáču do auta a za chvíli mě už vítá Ikea, že jsme jako v Praze. Terpv až tady mě zase dochází, že jsme se vlastěn taky chtěl podívat na tu rozhlednu, ale asi si na Špic prot tuhle atrakci budu muset ještzě někdy dojet a myslím že mě to ani nebude vadit. Bylo to totiž zase boží..

-a-