ČP DH Ještěd

Tak a je to tady. Další ze série závodních ambicí je minulostí. Tentokrát nicméně na tak nový trati, že některý místa byly ještě horký, když se do nich zabořila první guma. A jak bylo teda na Ještědu? Tak klik na non-racing report..

 

To, že se pojede finále ČP DH na Ještědu bylo překvapením nejen pro jezdce, ale i pro lidi kolem Ještědskýho bikeparku. Když si totiž někdo otevře časopis VELO a z něj se teprve dozví, že se mu na zahrádce pojedou závody, aniž by mu o tom někdo něco řekl, a nebo se ho aspoň zeptal, je u nás v republice celkem stadart. A tak si místí stavitelé bikeparku vzali na poslední chvíli, (když se konečně podařilo domluvit povolení, že se může do lesa a nepojede se tak celej závod pod lanovkou) lopaty a bez velký techniky poupravili les a vytyčili trať. Tolik možná jen na úvod co se času na přípravu trati týče.

 

Nicméně i mě celkem zajímalo jak ta trať bude vypadat a tak jsem se sebral a vyrazil se podívat na Ještěd. Pátek večer dojíždím do Libereckýho bazénu a dávám si ještě pár temp pod vodou a pak už hurá nahoru na Ještěd, kde chci přespat a udělat aspoň pár fotek nočního Liberce a raního vycházejícího slunce. Tma, brutální mlha a déšť mě ale celkem hatí plány a tak spíš než výhled, mě v posledích metrech nahoru táhne jak hlas sirén, zpěv. Jo – nahoře z podloubí si do tmy krátí páteční noc tři sboristky. Včasně naštěstí prchám zpět z mraků do podhůří Liberce a upadám s parádním výhledem na Ještěd vedle auta do spacáku.

 

Ráno mě pak táhá z karimatky celkem kosa a tak do města pro kávu a vyjet se podívat aspoň na východ slunce nahoru na kopec. Tam pozdrav slunci a po chvíli zase dolů a pomalu si začít plánovat dnešní pojezd. Odpoledne má totiž začít pršet a já bych i něco cvaknul na foťák a tak radějí nejdřív protáhnu kosti pěšky svahem a pak se uvidí. Hned první věc na kterou cestou narážím je nově postavenej přescesťák. Pobitej kobercem, aby prkna tak neklouzali a celkem měká hlína na dopadu dává šanci většině startovního pole si tuhle parádu zaskočit. Na poheld to vypadá v pohodě a i všichni co to lítaj nemaj větší problémy. Jasně -najdou se i vyjímky.

 

Po pár nacvakanejch snímkách teda lezu na bika a že si dám pár jízd. Lanovka cestou nahoru celkem letí, což je fain a já se těším na tu lesní hrabanku. A ta tu je! Teda aspoň v prvních jízdách. Začátek je kalsika po špagetě s jednou úpravou a pak už hups do lesa. Tam začíná pěkněj motokros. Bez kompletu se mě tu nechce moc letět, protože skovaný kořeny pod jehličím ti občas ukradnou předek rychlejc než chmaták v pražský tramji tvojí šrajtofli. Vršek je víc mačkací a tak si říkám, že v nášlapech by ty boule šli promačkat líp.

 

Pak se kopec malinko přivostří a sotva bys začal vyndavat nohy kolem stromů už je tu přescesťák a cílová rovinka.  Celkově mě to přijde hodně zábavný. Sice tu není žádnej dlouhej driftovací úsek v palbě po luce, ale stopy si tu zas musíš hledat každou jízdu, protože každnou jízdu se trať mění. Já to balím přesně ve chvíli, kdy přilítávaj ty poslední šedivý mrakdy, který se mi ještě líbí. Po nich totiž už přílítává na nebe ocelová šeď a z ní to začne dojit. Spokojenej teda balim a valim.

 

 

Jaký byli závody? To vám nepovím, ale určitě všichni letěli hroznou kudlu, zaručeně vyhrál ten nejlepší, svaz má další kladný body a nadávat a hejtovat se bude opět na ty zaručeně správný místa..

 

Moje sobota byla ale fain. Já si pojezdil na pohodu, potkal spoustu kámošů, zjistil že Ross je stále v ráži a že na Ještědu je prostě nová trať, kvůli který klidně zase někdy přijedu.

 

 

-a-

 

..jo a pár fotek z non-racing dne, třeba zítra.