Tak a jak už nadpis napovídá je tu opět jedna taková sranda, kterou provozujeme už nejaký pátek. Nicméně tentokrát byl čtvrtek a most volal..
Resp on ani tak nevolal most, jako spíš volal Tomáš a opět dával do hromady pár lidí co by si šlo skočit z mostu naší oblíbenou Keinovku. Původně to vypadalo na celkem obejmnou bandu skokanů, nicméně to nakonec všichni postupně redukujou a vymýšlej nejrůznější výmluvy proč nedorazí. Finále je tedy takový, že já v pze skáču na motorku a valím jí na most, kde mám sraz na 6tou hod.
Těsně před odjezdem mi ještě píše Ross, že je v Pze a že neví večer co by. Nadhazuju mu tedy muj plán, kterej se dle halsový intonace dost líbí, ale pohodlí pražskýho kasína nakonec nechává Rosse v plný pohotovosti (Asi nějaká manévry, protže cestou potkávám několik velkejch vojenskech traspíků, pro který by srážka se mnou vypadala asi jako další moucha na čelním skle – jsou prostě velký). Zanechávám tedy Prahu daleko za sebou a chvilku po šestý dorážím an most. Tam už Tom má plný ruce práce s kontrolou lan a sedáku a je prakticky připravenej na první skok.
Chvilkový vtipkování na hraně zábradlí dávaj tomu prvnímu skoku ještě poslední brknutí na už tak nastartovaný nervy a jde se na to. Tři – dva – jedna.. a Tom mizí do hlouky a ticha Zvíkovskýho podmostí. Slyšíš pak už jen svištění lana a zvířenýho vzduchu a hezký houknutí pod mostem. Tom se pak odvazuje a za pár temp klidnou vodou je zas nohama na zemi.
Tahám lana nahoru a jdu se připravit. Beru druhej sedák, kontrola, lana, karabiny, zbytek lana cvaknout za sebe a jde se na to. Pro mě první skok po docela dlouhý době a tak se an to nechce radši ani dívat. Zády do propasti teda stojím na zábradlí a čekám na projíždějící kamion. Ten houká a já to zalamuju dolu. Chlápek si asi mohl hlavu vykroutit, když jsem ukazoval na něj a se zděšenym výrazem padal do hlubiny. Zážitek zas parádní. Chvilka bezvládí a pak už jen škubnutí lana a je tu velká houpačka, co na čechrá každej účes.
Dáváme pak každej ještě jeden skok a celkem spokojený a tak nějak zvláště unavený balíme věci a jde si rozbrat pocity do blízký hospody, kde dáváme jídlo. Kecali bysme tam asi ještě dlouho,a l epro mě cesta nazpět do Prahy na moto za tmy a zvětšující se zimy a pro Toma ještě práce na jeho projektech pro děti z dětských domovů, nám dává vale a tak se balíme a jedem.
Bylo to opět super a dát si to takhle sami ve dvou, resp. s podporou Pavli od Toma bylo fain.
Prostě takovej komorní most.
-a-
Todle je prostě ušlechtilá zábava, taky bych to zkusil, ale nevim esli bych na to měl koule. Jak je to s lanama, měníte je nějak periodicky, nebo to neni takový škubnutí, aby se lano výraznějc poškodilo?
Oujééé..Kurnik na tento most se s vybavením a cajkama chystáme dlouho.
Andy, dovalte někdy do Brna, máme tu 2 mosty, ze kterých se dá skákat. Vše domlouváme na facebook.com/sakrble – jsou tam i nejaky fotky.
Pedro – Je to tak, jak píšeš – Lana by se časem měnit rozhodně měla. Ale díky tomu, že je to spíše houpačka než skok , tak zde není téměř žádná rázová síla. Proto se lano opotřebovává opravdu minimálně. Jen je třeba si ohlídat správné uvázaní na most a udělat to tak, aby lano nešlo přes hranu plus samotné zajištění na sedáku, ale to už je trochu jiná kapitola. Koule máš, i ty jsi klidně zván – viz nahoře =)