Lipno 3x

Jsem zpět po výletě a první z pár reportů o několika místech je zde. Jak už nadpis napovídá je jasný o čemže se bude psát uvnitř. Nicméně možná trochu netradiční popis bikeparku inside..

 

 

Tak jasně že to Lipno není velkej kopec, ale navzdory tomu, nebo možná právě proto, mě i s přihlédnutím k nedostatku času a zhodnocení ultrapomolý lanovky vyšel tenhle bikepark, jako ideální pro disciplínu UPHILL. Tak jasně že už jsem to od pár lidí slyšel, že to občas jdou nahoru pěšky, nebo jezděj jen úseky a navíc si to Schwara při závodech dával pěkně po ose nahoru i dolů, nicméně to bylo v klopenkách plno a tak na opravdovej testing bikeparku po jeho trailech odspodu, nebylo asi moc místa. Teď to místo ale bylo. A tak navzdory několik sjezduchtivím holanďanům jsem si vzal IQéčko a šel zkusit na vlastní gumy vyjetelnost místních klopenek.

 

Lanovka, i díky pořádání akce pro děti zrovna neoplývající plynulostí, mě tak mohla nechat v klidu a já hezky minul turnikety a jal se po stopách, kde tráva už roky nerostla a hlína lítá od zadních gum. Výjezd odspodu pohoda, přijíždím k asfaltce a tady to začíná. Tedy jasně, že na ten kopec odposud koukáme jako na placku, ale teď v XC helmě a na tomhle kole nějak přehodnocuju prudkost kopce. První metry pak dávaj jasně najevo, že tady teda na velkou pilu nepojedu. První schod se dá zdolat v pohodě, ale lávka co se za ním nachází už je spíše ze světa trialu, nebo cyklokrossu. Zbaběle teda objíždím, neb zaseknout se na prvním obsticlu, by pro vývoj nebylo ideální. Poté pár metrů a je tu wólo. Pěkně postavený, ale nájezdová rychlost se i po několika pokusech moc nemění a tak dávám je foot plant a jsem rád, že mě tenhle trik nesebral rovnovánu při tý rychlosti úplně. Dál série klopenek, kde vynechávám prakticky všechny a beru rychlejší stopu vnitřkem, kde jsou kompletně zakončený pekelným dřevěným výjezdem, naštěstí pobitým pletivem a tak zadní gumy chytá pěkněj grip.

 

Z lávky mě pak čeká první ze série sjezdů. Ano – je to asi 4m z kopce a tak neztrácím ani chvilinku abych nohy rozpohyboval jak chrt při pronásledování zajíce. Tahle legrace ale dlouho netrvá a tak už přicházej na řadu další klopenky. Zde opět vnitřek. Je to znatelně rychlejší dávát v klopenkách vnitřky – jen nevím,  jestli to bude zrovna tady fungovat i směrem dolů – nahoru ale můžu doporučit. Pak nějaký ty polety – jejichž table dávám aspoň po zadním a zase klopenky. Prokousávám se teda tratí a uvážlivě volím stopu, abych zbytečně neutrácel ani jeden vydobitý decimetr, ale zároveň si tu trať řádně vychutnal. Na druhý asfaltce pak ani nezastavuju a s větrem ve vlasech se ženu do přeposledního úseku tratě. Fouká mě sice do zad, ale občasné povzbuzování zeshora z lanovky mě vhání pocit rychlosti jak při sjezdech na TdF. Prolítávám teda poslední klopenky a přichází poslední silnice a závěrečný výjezd po louce k lanovce. Tam nasazuju i urputnej výraz a s postupným zakousávám představce zdolávám celej kopec.

 

Jak tak nahoře ale koukám, tak mě přepadne nějaká neovladatelná touha to zas poslat dolů. A tak to posílám. Dohromady pak teda třikrát. Nohy mě pak začínaj říkat, že to bude pro dnešek stačit, protože ty tepy cestou nahoru pod 170 nešly.

No a já jsem zvědavej, kdy mě takováhle touha přepadne i třeba na Monínci, nebo Špičáku, nebo třeba na sjezdový ve Špindlu?

 

 

-a-