Coastal biking

Jak to vypadá s bikingem na pobřeží? Jaký jsou traily a na co si dávat pozor? Tak něco ke coastal bikingu inside..

Zvyklý z kanadskejch videí, kde se moře ukáže tak maximálně v proloženejch záběrech při zpomalený muzice bych tu měl biking opravdu od moře. Tentokrát ale středozemního, pro středoevropana snadno dosažitelnýho, ale slanýho úplně stejně nebo možná ještě víc. Cestou z Lipna, přes Grossglockner, do Benátek jseme se dostali až do Chorvatska na Pulu. Poloostrov, kam jezdí nejeden biker a silničář v brzkých jarních termínech najíždět zbytek objemů a začíná je prokládat intenzitama. Většina z nich ale formu ladí na silnici. My dorážíme na ten nejspodnější cíp poloostrova Pula k mysu Kamenjak večer a parkujem v předem vybranym kempu. Tady dáváme dva dny zevlování po okolí, koupačky v moři a mě napadá, že se pojedu podívat kolem toho nejjižnějšího místa. Beru bika a pln odhodlání zdolávat místní bílej prach na cestách vyrážím k závoře.

Celej mys Kamenjak je totiž přírodní rezervace  s placenym vjezdem, nikoliv vstupem, takže pěšáci a kola jsou zadachse. Hned u vjezdu mě ale cedule směřuje na trail, kterej dle mapy má vést kolem dokola po pobřeží. No, to si nechám líbit. Následuju teda šipku a jak to vypadá jezdí se to navíc jedním směrem, takže sice přicházím o případný překvapení za zatáčkou, ale o to víc se snad budu moct kochat okolím. Pár metrů dokopce a pak se rozjíždí pěkně namotanej had. Sem tam kořen, sem tam šutr, celkově ale tvrdej hliněnej podklad po kterym to hezky letí. Začínám si s tím hezky hrát až do chvíle kde mě za zatáčkou zakočí pár kamenejch schodů a zpoza křoví se obejeví první pohled na moře. Kamenná pláž, voda, vlny slunce. Koukám chvíli do tý modroty, aby se za chvíli opět trail stočil a moře zmizlo.

Houpavá zábava ale pokračuje a tak začínám závodit sám se sebou. Když jsem totiž sám, tak na XC biku,neumím jezdit v klidu. Za každou zatáčkou teda na pár vteřin ze sedla a každej malej dokopec taky. Nohy se furt motaj a stane se, že ač za zatáčkou nečekám překvapení, dojíždím plážový povaleče s ručníkama kolem krku, v ťapkách. Hrubě na brzdy a s dovolením jim dávám porůznu myšku zleva, nebo zprava, podle toho na kterou stranu je moje přítomnost za jejich zády zrovna vyděsí. Pět kousků je tak po chvíli za mnou a já se zas můžu houpat po trailu. Zprava se mě opět otevírá výhled a tak se hned kochám vodou.. a ejhle lidi na pláži.. holky.. plavky.. rodinka.. další holky.. BEZ PLAVEK.. ups – nějak se mi zasekává pohled jestli vidím dobře, kdo by to byl taky čekal takhle v září. A to je přesně ta chyba, která mě připravuje o šipku směřující doleva. Směle teda pokračuju na rozcestí rovně, abych po chvíli skončil mezi stromama. Otočka a zpět na trail. Oči na trail a na ukazatele a můžu valit dál.

Skupinka beachboyů a beachholek mě předjíždí a já si opakovaně dávám kličkovačku s překvapením. Opět úspěšně před ně a musim si na ty výheldy dávat pozor. Ha – zrovna jeden přichází a tak spíš naž na moře koukám deset metrů před přední kolo. Oko nicméně zachtí opět na pláži pohyb a intuitivně otočí hlavu. Co se děje pak mám pouze jak ze zpomaleně zrychlenýho filmu. Na pláži o minimálních rozměrech se totiž opět nachází poastava bez plavek. V tomto případě se ale jedná o 150kg machnu, kterou vidět Greenpeace, rvou jí zpátky do moře v dobrý víře zachránit všechny vorvaně. Přichází teda šok a reflexy na blížíci se zatáčku selhávaj. Škrtám si o klacek a peru to rovně do křoví zrovna ve chvíli, kdy jsem předjel posledního z plážovejch cyklistů.

Zbytek mě projíždí s údivným výrazem ve tváři ale v poklidu pokračujou dál. Já se deru z křoví a se zařeknutím už zabodávám oči definitivně do země. Po zbytek trailu teda mám dokonalou představu o povrchu trailu, ale jestli se kolem mě tady v Chorvatsku prohnal po pláži třeba Yeti, fakt nevím.

Jestli to bikování v podání Coastal crew v kanadskejch lesích nebude přeci jen lepší. Tady na člověka totiž můžou číhat neskutčný panormata..

Celkově je ale trail kolem mysu Kamenjak parádní a díky nepsaný jednosměrce je to fakt pecka. Příště ale spíš po ránu a s opravdu klidnýma výhledama a odpoledne pak projet městečko Premantura na druhou stranu – v tamním lese, skočit na sjezdovou tarť s pěknýma klopkama, nějakým tím gapem a tak. Prostě není problém sem dorazit i s bikem a člověks e tu fakt vyblbne..

Tak next time..

-a-