Night riding

Že zhasínaj v tomhle zimou prolezlým období o hodinu dřív ještě přeci neznamená, že se nebude po práci jezdit. A tak, když našponovyným firemním termínům svitne šance na úspěch a podaří se dorazit domů třeba už na pátou, je i přes tu tmu prostě čas na to vzít bika a vyrazit.. a né sám..

 

Touha po tom, proletět se jak netopýr po potemnělým lese sám, může ještě narazit na různý záludnosti. např na to, že se vám pod nohy přimotá mládě a nápad jít jezdit do lesa za tmy bere jako skělou zábavu i pro sebe. No ona to skělá zábava je a tak nezbývá než do helmy a chráničů obrnit mládě, posadit na motorku (aby stíhal), přimontovat o jednu sadu světel a čelovku na mládě navíc a může se vyrazit.

Cestu si pak lehce upravíme. Nepojedu ty sjezdy po skalkách, ale jde přeci o to, jen se apoň na chvilku projet o otočit nohama víckrát, než si mě šéf dneska otočil na kolečkový židli. Lehčí trasa je teda v hlavě a pomalu vyrážíme. Nejdřív pěkně po chodníku a pak přichází první kopec. Ta elektrická motorka, když má plnou bateru jede jak pes, musim ze sedla abych stíhal. Kopec ale kratší a pak rovinka a tak s větrem v helmě a už zapnutýma všema sětlama šněrujeme silnici bez aut a míříme k lesu.

Tam výjezd na šotolinu a zjištění, že ty bludičky co máme jsou dobrý tak akorát na strašení plachý zvěře. Dvě zatáčky, držíme se u sebe, já občas kouknu dozadu jestli je pan Tobiáš OK a ani se nemusim věnovat moc cestě před sebou, protože to tu znam jak svý boty, jen snad tahle šmouha přes cestu.. co TO?!

Ha! Válim se na zemi a pan Tobiáš taky. Přes cestu, kudy chodí denně tuny lidí, někdo dal našikmo klacek. Bejt kolmo, tak to přejedeš, skoro by mě to vyrazilo řídítka z ruky, ale přejel bych to, nicméně on byl našikmo. Zábava kradení kol za jízdy tak dostává úplně novej význam, protože tenhle klacek mě ukrad kolo pod prdelí rychlejc, než skořápkáři kradli cestujícím v metru iluze o jejich postřehu. O to horší, že stejně jako cestující, který viděl dalších předešlých pět spoluobčanů přijít běhěm dvou minut o polovinu výplaty a přesto si vsadil, aby následně prohrál, dostal nyní klacek nejen mě, ale i pana Tobiáše. Sejmul nás oba.

Válíme se teda chvíli po zemi mladej pofňukává, ale je to spíš šok, než rána co nesroste. Odhazujem tak raději tuhle lapálii tam kam patří a míříme dál, až na vyhlídku nad město. Dole pod náma pak už jen spostu světel a tak chvíle klidu a koukáme co se všude děje. Jako celek, uklidňuje, ale stačí začít pozorovat a už vidíš jak tamhle někdo nedal přednost, sanitka sem, hasiči tam, troubení z aut.. zoom raději out. A je zas klid.

Celek fain.

Nechat město městem. Ať si žije. Ať tam zůstane.

My jsme na kopci, za lesem a sem na nás město nemůže.

Je fain být na kole.

 

-a-