Čistý.. |

Po delší době se zase naskytla možnost vyměnit 1,2m Barrandovskýho bazénu za něco hlubšího a přidat zas trochu hlouky svému životu. Jenže i přes jasnou nabídku se jít zapotápět pod skokanský můstky v Podolí, to nebylo nakonec tak čistý..

Dali jsme jeden trénink s Kulďou na Barrandově a on na nás s Honzou hned ať jdem následující den do Podolí, že se tam dá topit i třeba v neoprenu a přímo pod věží, kde je skoro 5m. V tomhle podmračeném a veskrze šedivém období se taková nabídka neodmítá a tak jsme po práci vyrazili.

Bazén tam tou dobou na hodinku pod skokanskýma můstkama maj zamluvenej bubláci a je celkem dobrá možnost se k nim, po určitý předchozí domluvě, přidat. Berem teda nejen plavky ale i neopreny a opasky a jdem zkusit tu podolskou vodu o který bují nejedna legenda. Chvilku čekačka před bazénem a pak už hurá na plac. Tam překvapivě další čekačka, protože nás nadržence místní plavčík nechce pustit do vody dřív, než přijdou bubláci a snima šéf nejvyšší. Půl hodinky čekačka je ale využitá k luksusní přípravě nějakým tím dejchacím strečingem a válením a pak už nasoukat se do neoprenu a vzhůru dolů.

To, že je celej můstek pod lešením a tudíž i částečně nad vodu čuměj lešenářský trubky, po kterejch stále běhaj nějaký dělníci a pohrávaj si s matkama a utažením všech klem, nám sice nehne ani brvou, ale představa toho, že tomu maníkovi nahoře upadne nějakej příklep od BOSCHe přímo mezi naše hejno, je už trošku těžší kalibr možný cukatůry. Ono by pak člověk jen těžko rozpoznal, jestli už začínáš vyzívat tvýho buddyho k tanci, při začínající sambě, nebo si tě vzali do parády pan Ampér a jeho kámoši. Inu Podolí.

Při prvním ponoru dole, kde člověk počítá nejen dlaždičky a rezavějící sponky do vlasů, na všechno ale hned zapomínáme a jdem trávit aspoň pár vteřin v hloubce. Je tam pohoda. Lehám si na záda na dno a zkouším pouštět bubliny. Gandalf šedý, s jeho plachetnicema z dýmky ze mě sice asi nebude, protože se mi daří jen pár kroužků, ale i tak je to sranda. Co ale sranda být přestává, je fakt, že mě nějak začíná bolet hlava. Tak jako vyrovnáno mám dobře, tak co to jako je? Jdu nahoru a na hladině pak zkouším párkrát polknout, pohnout hlavou, krkem, sanicí ale furt ta bolest nějak neustává.

Nádech a jdu dolu.

No ty vole. Tak tohle teda ne. Tlak vepředu v dutinách je takovej, že mě to hned žene nahoru a z vody. Tohle fakt není dobrý. Nos mám sice čistej a průchzí jak smažka po 20ti letech šňupání koksu, ale to co mě sedí na dutinách je větší než drak Šmak s celou jeho chutí po zlatě. Takže já jsem dneska skončil. I metr pod vodou to nejde přežít a tak chvili sedim na břehu a nechce se mě nic. Moje nálada skončila na dně tohodle bazénu a já si pro ní nemůžu ani těch pár metrů dojít. Bez boje ale domů nejdu. A tak po chvilkový anabázi aspoň lehám bez závaží na hladinu čumákem dolu a snažím se očima hypnotizovat tu polehávající náladu 5m pode mnou, aby aspoň při statikách s mojí klesající tepovkou odlepila tu svojí prdel ze dna a naklusala nazpátek ke mě do hlavy. Při třetí statice se to už naštěstí daří, ale vrací se jen částečně. Já ty statiky prostě němám rád.

Dnes prostě nebyl den a tak i přes čistotu nosu mě zradila nečistota dutin.

Ne vždycky je prostě všechno čistý jak se zdá.