Tak se nám ten letošní rok chýlí ke konci a možná by si zasloužilo ho nějak shrnout. Je mi jasný, že kdo mě sleduje na všech těch faceboocích, instagramech, google+, aktuálně neběžících božíchděckách a ještě k tomu každej čtvrtek čte moje články tady, musí snad vědět úplně všechno. Ale pojďme si to teda shrnout, co jsme letos všechno dali, ať si můžeme za rok s tím 2015 poměřit péra.
Pvní den tohohle roku jsem se probudil v Inssbrucku ve velice vybrané společnosti přátel a končil zrovna jeden super trip, kdy jsme naložili přes poloviny rakouskej ledovců a náležitě si to užili i s oslavou novýho roku.
A i když jsem se v Rakousku topili po kokot v prašanu, tak tady v Čechách to vypadalo, tak jak vypadalo a my jsme tak aspoň dali dohromady nějaký nový traily na kolo, který šli vlastně jezdit letos pořád, protože tady u nás dole prostě nic nenapadlo.
Začátkem února jsme chtěli dát takovej menší přechod Krkonoš na běžkách, ale bylo tam tak málo sněhu, že jsme to občas museli i nést. Každopádně i s trochou sněhu je to tam krásný, doma je doma.
Dole v podhůří ale žádnej sníh, takže opět stavění trailů.
Na únor jsme měli taky zarezervovanou naši oblíbenou chatu Bosna v Pasekách. A jelikož nebylo moc sněhu, vyrazili jsme tam s rodinkou na kole. Povedenej víkend plnej ježdění na kole a prkně a lyžích.
A jelikož už nám ta zima tady doma chyběla, přišel další výlet do Innsbrucku za Vítkem a brousení Stubaie.
galerka
Začátkem března už se začalo dát i lítat na A51.
A taky jsme vyrazili na můj jedinej letošní hike v Krkonoších s prknem. Dát sbohem zimě, kterou jsme ani pořádně u nás ani pořádně neužili.
Do Čech nám přišlo koncem března plnohodnotný jaro a tak jsme jezdili na kole jak o život a vyhřívali se na sluníčku.
galerka víkend číslo 12
S teplem přišla i otvíračka Ještědu a první dolekopcom.
Jenže my jsme si zimu vůbec neužili a ještě k tomu se v Rakousku jednou za dva roky jeden velice legendární závod. Začátek dubna byl teda věnovej ještě poslednímu ježdění a rozloučce s bílejma Alpama.
Doma teda ale kolo v plným proudu, takže jsem byl třeba poprvé letos na singlu.
I období slavení příchodu jara a pálení čarodejnic patřilo ježdění na kole, ať už to bylo enduro nebo loučení se s mojí drahou T3 a poslední její vývozy na kopce okolo.
U Kačerra proběhla otvíračka jeho backyardu a konečně jsem se taky po dlouhý době prolítnul na jinejch skocích než na A51. Dost ten dirt poslední dobou zanedbávám..
Dál přišly v květnu první závody a já díky tomu, že už mám školu skoro hotovou mohl po letech vyrazit hned na ten první, na 3DH do Meziboří.
A závody mě do toho ježdění zase pěkně nakopli a dalo by se říct, že jsem pak už nic moc jinýho ani nedělal.
Koncem května jsme místo enduroserie s partičkou vyrazili do Rychleb a byl z toho další víkend plnej ježdění na kole, pití a zábavy.
Ježdění na kole není všechno, tak jsme začátkem července vyrazili na Dyji, kde nebyla voda. I tak to byla ale docela sranda a konečně jsme taky okoukli kus tý krásný Moravy.
Ale zpátky na kolo. Na Ještědu se jela enduro serie, tak jsme s Dandou nemohli chybět a poprvé jsme si zkusili nějakej závod tohohle seriálu.
Nejvíc mi ale stejně chybělo ježdění doma s kámošema a tak jsme si dali zase nějakej ten pěknej víkend u nás.
No a přišel červenec a konečně zas nějaká větší akce a to výlet na sever. Jeli jsme na mazurský jezera, kde jsme tejden plachtili na plachetnici a nemůžu opomenout, že jsme vlastně spíš tejden chlastali na plachetnici.
Je jasný že tejden bez kola udělal velkou žízeň, takže jsme ji hasili dalším a dalším ježděním na kole, ať už to bylo enduro, A51 nebo bikeparky v okolí. Ještě proloženo vlastně nějakým tím wakeboardem ve Stráži.
Začaly tu bejt pěkný vedra, takže to taky na kolo nebylo každej den. Jedno odpoledne jsme si dali lodě a já utopil svoje milovaný brejle, tolik jsem toho s nima zažil, čest jejich památce :-D.
I klasická akce “Cyklobus se spacákem” se mi letos povedla dát dokupy a jsem rád, že se zase někdo přidal.
Poslední cyklobus from milhaus on Vimeo.
Po dlouhý době jsem zavítal na českej pohár no a bylo to super.
Další víkend jsem musel oželet 3DH v Rokytnice, protože jsme vyrazili zase na silničkách přespat na Mácháč a zpět.
No a jelikož jsem spíš ten domácí povaleč, chtěl jsem bejt pak chvíli zase doma.
Po tejdnu odpočinku přišel Českej pohár v DH na Jěštědu a do toho narozeniny Pepína. Jestli se někdy nemůžeš rozhodnout jakou akci dát, je fakt špatná volba zkusit stihnout obě dvě, ještě když to je okořeněný lehkou nepřízní počasí.
No a najednou nás napadlo, že bychom si mohli taky dát nějakej výlet, že jsme jako dlouho nikde nebyli. Tak jsme si s Bětkou udělali dovolenou směr Alpy a moře a jih a tak.
Jen co jsem se stihnul vrátit, jsem si vyhodil rameno a trochu jsem si tak ukončil sezónu. Následoval návrat do Itálie na pracovní dovolenou.
Ruka dostala v Itálii odpočinout, následovala rehabilitace a odjezd na první snowboarding a to již klasicky na Kaunertal Opening.
A pak návrat na kolo do toho pěknýho podzimu, kterej nám tu říjen připravil. Až jsem z toho poprvé letos dostal rýmičku.
Dál přišlo poslední rozloučení s kolem a operace ramene.
víkend číslo 45
report
Potom jsem pár tejdnů brečel a když začalo jít aspoň chodit, vzal jsem kámoše na východ slunce do Krkonoš.
galerka
Následovala rehabilitace, psaní diplomky a další srandy. Ale včera jsem byl zase na kole, Vánoční pojezd, ruka drží, já držím, Luďan se vrátil, sešlo se nás 40 a dost z toho jsou lidi, co tu dávaj a staví traily, takže příští rok to bude velký!
Co napsat na závěr? Nějak to zhodnotit? Nevím. Všechno se sem rozhodně nevešlo, ale takhle jsme si žili já a mí kámoši. Tak jestli vás něco zaujalo, dělejte to tak taky. Je snad jinej smysl života než bejt šťastnej? Dost často lidem nerozumím, sám to ale mám snad docela jednoduchý, protože zatím jsem jinej smysl nenašel.
Poděkovat můžu jen za to, že mám tak suprový kámoše, rodinu, práci a narodil jsem se v tomhle krásným místě. Díky.
Všechny reporty, videa i fotky jsem žil a psal v oblečení Horsefeathers. Jim patří taky dík!
Tak zase někdy, někde.
tomaass
#bozidecka
Tak tomu říkám našlapanej rok !!!
Pecka, bro…pecka !
Jen tak dál, hlavně zustat v pohybu v těle i v hlavě…
M
Paráda. Libí se mi, jak to máš. Mam připravený podobný shrnutí ke mě na stránky, dodělám to po novym roce, co kdyby se ještě letos stalo něco zásadního :-)
Ahoj, článek je čtivý, líbí se.
Dneska si čtu článek v Týdnu o vědci který prolomil kód nacistů, Alan Turing, a u něj je tato fotografie (pardon za spam). Vypadá to, že Tomaass nejen dobře píše, ale i luští! :)
https://www.google.cz/search?q=alan+turing&espv=2&biw=1288&bih=931&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=UAfGVJDIC-TMyAPlz4HoBQ&ved=0CAYQ_AUoAQ#imgdii=_&imgrc=mT4vFaNff1NrJM%253A%3Bk8g-3sBdnNzwlM%3Bhttp%253A%252F%252Fnews.bbcimg.co.uk%252Fmedia%252Fimages%252F75315000%252Fjpg%252F_75315973_alanturing_boy.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.bbc.com%252Fnews%252Fmagazine-27701207%3B304%3B405
Tak jestli je Tomaass jako Alan Turing, tak jeho slečna nebude mít radost…
Jen k doplnění: Alan Turing byl “jen” algoritmický teoretik a pouhé kolečko v soukolí. Max Newman nebo Thomas Flowers, to byli skuteční konstruktéři strojových dekodérů německých šifer.