Malej kopec?

To sem slyšel pořád řečí, že je ten Monínec malej kopec, že to mále jede, proč to není delší apod. Kopec sice nenasypem, ale proč neudělat něco proto, aby se najednou kopec zdál prudší, delší a byla to vůbec challenge dát to na jeden zátah..

Tak bych to teda vztáhnul k aktuálnímu podnebí. Sníh sice je, nebo teda on spíš není a už vůbec ne ve středních Čechách, ale Monínec stále statečně jede dnem i nocí a tak není problém si tam jen tak po práci třeba vyrazit na lyžovačku a malinko se odreagovat utrácením výškovejch metrů. Jenže když ten kopec i v zimě sjedete tolikrát, že kilometry se tam začnou počítat na stovky a dáte si tam třeba 720 maraton, tak to začne být trochu nuda. OK – vemu si twintipy a začnu to jezdit pozadu, ale ani to neni žádnej větší problém a většinu lidí stejně pořád předjíždim.

Je tomu tedy už pár let, kdy jsem prvně skočil na půjčenýho snowscoota a zjistil,  že držet klacky i v zimě na sjezdovce je fakt sranda. A tak nyní přišla doba, kdy já mám tuhle srandu najednou opět doma, tentokrát už ale vlastní a challenge může vypuknout.

Beru teda najdnou místo lyží na Monínec prkno s řídítkama a on se ten kopec fakt začíná nejen prodlužovat, ale najednou dostává úplně jinej profil. Nahoře je to chvíli celkem prudký, pak se to zmírní, ale do toho se uprostřed sjezdovky objeví sloup od lanovky, kterej minout ve správnym rozpoložení je větší kumšt než minout vstup do tobogánu, pak je to trochu snažší, tedy míň prudký a celkem i široký, ale to už se dostáváme najednou na nájezd na přemostění a pod ním – no to je padák a úzký k tomu, že se Hahnenkamm i s myší dírou tvářej, jak dětská školka.

Prostě Monínec dostal díky tomu úplně novej poheld na svoje dimenze a tak se není čemu divit, že je opět výzva tohle dát najednou a ještě ke všemu třeba bez pádu.

Ale mě to ke všemu zas baví.

Je prostě třeba si ty překážky do trati házet, aby pořád bylo co překonávat..

-a-