Tomaass: Laviňák

Camel okolo Vánoc vyrazil z Dublinu na trip za sněhem po Evropě a zastavil se i u nás doma v Turnově. Sedíme si takhle na pívku a povídá mi: “Rada staších rozhodla. Dostal ses do užšího výběru”. Ptám se: “Do jakýho výběru?”. “Můžeš s náma koncem února jet na lavinovej kurz”. A tak jsem jel.

Většinu věcí si vzal na starost náš horský vůdce Pepíno a už výběr lidí napovídal tomu, že to bude zase akce akcí. Kamila, kterýho tu můžete z článků znát, asi nebudu představovat. Dál teda Pepa s kterým chodím po horách už nějakej ten pátek, Cikán kterýmu jsem taky leccos dlužnej, Berkys co nevynechá žádnou akci, Pánys kterej ve Švédsku kácí stromy nebo s náma snowboarduje, Tonda Gábr co buď žije v Kanadě a nebo je zalezlej doma, aby vydělal na další žití v Kanadě,  Meny týpek kterýho jako malej kluk pamatuju z judo táborů a Mates kterej tu v ČR je taky chvilku a dává s náma jednu akci za druhou. No skupinka nevýdaná.

Kurz Pepa vybral od www.alpy4000.cz , klub kterej zaštiťuje Viktor Kořízek a kdo by o horách a lavinách měl vědět víc než právě on.

Kurz se odehrával na Richtrových boudách, kam jsem se už dlouho chtěl podívat, protože jsem šel nesčetněkrát s prknem na zádech okolo. V pátek večer jsme teda přejeli do Pece a vyběhli to hned na první přednášku nahoru.

No a pak už to jelo. Píva, shledání po letech, trochu spánku, další přednáška, sondování, dohledávání, další přednáška, kopání. Nezastavili jsme se ani na chvíli. Jakmile nám dal Viktor trochu volna, hned jsme okupovali bar. Kombinace nehod, lavin, fotek mrtvol a hledání a kopání byla úžasná.

Vyvrcholení sobotního kurzu bylo zakopání jedný holky do bedny, na kterou rolba nahrnula obrovskou hordu sněhu. Načež jsme okolo hroudy vytvořili hodně pachových stop, aby to Kristýnka, pes co hledá lidi v lavinách, neměla tak lehký. Dohledání, nasondování a vykopání bylo rychlý, kdyby někdo někdy zapadnul, chce to mít holt štěstí na toho, kdo ho bude hledat.

V neděli jsme si ještě pustili nějaký další zmrzlý mrtvoly. Musím uznat, že Češi fakt dávaj, viz třeba rozložení stanů v laviništi v Rakousku, kdy ráno našli všechny mrtvý rozházený po kopci nad sjezdovkou.

Potom to co mě zajímalo nejvíc a to sněhovej profil a jak se vlastně do situací probíranejch předešlý dny nedostat.

 No a nakonec těžký loučení, nějakej lehkej výlet v mlze na horu, sjezd domů a návrat do domovů (pro ty co nějaký doma mají).

A proč jsem Vám o tom vlastně psal? Protože už na tom prkně a obecně v horách funguju už docela dlouho, ale o problematiku lavin a nehod v horách se zajímám asi jen poslední čtyři roky a dochází mi tak, kolik průserů se nám dřív doma i v Alpách mohlo stát. Nemluvě o tom, že se nám i některý staly. Takže jestli vás to taky baví, zajímejte se, udělejte si kurz, pořiďte výbavu a nezapomňte to trénovat, ať si můžete bejt jistý, že můžete zachránit svoje kámoše a oni vás.

Jo a nebojte se kdykoliv, kdy si nejste jistí zavolat horskou! Jakákoliv prevence je vždycky lepší a levnější, než když vás pak hledá sto lidí a tři vrtulníky.

Tak se třeba někdy potkáme na sněhu.

tomaass