Praděd – foto update!

Praděd, to je Mekka moravských freeriderů, především kvůli Velkému kotli. Místu, kde padají laviny a bohužel snad není sezóny, aby tam někdo nezakalil. Ale Praděd není jen Kotel, moravský ledovec nabízí obrovský potenciál, pokud se nebojíš si na kopec šlápnout.

Následující akci jsem měl v hlavě už dlouho, z povídání od kámoše Oskara, který v boudě pod Pradědem trávil “za mlada” mnoho víkendů, jsem věděl, že na nás čeká velký zážitek.

Slovo dalo slovo a ve středu odpoledne jsme se Mártym nasedli v Brně do káry a vyrazili směr Karlov pod Pradědem. Odtud na nás čeká cca 700 výškových metrů po svých a při troše štěstí najdeme boudu, kde překempíme. V Karlově to rozhodně nevypadalo nijak extra zimně, sněhu pomálu, takže první část cesty do Kotle jdeme pěšky a cca až po třech kilometrech nasazujeme splity a na pásech jdeme směr Kotel. Je den před úplňkem a měsíc svítí tak, že čelovky jsou skoro zbytečné. Škoda, že foťák na mobilu to nezvládá nafotit, světla bylo skoro jako ve dne.
Sněhu postupně přibývá a u Kotle je už dobrých dvacet čísel pudru. Jak stoupáme, tak teplota klesá a zvedá se vítr. Nad úrovní lesa už fičí fakt fest, z prašanu se staly vyfoukané ledové plotny, nezbývá než nasadit kapuce, brýle a posledních pár set metrů přetrpět. Odhaduji to tak na mínus patnáct, možná i víc. U boudy na Vysoké holi musím vytáhnout mobil a pustit navigaci, mám v ních označené místo, kde leží naše dnešní ubytko. Už jen osmset metrů a jsme tam.

Chatku jsme našli, jupí. Cíl mise splněn, koule na spaní v záhrabu ani jeden z nás nemá, holt už nejsme nejmladší. Chata je slušně zafoukaná, takže je třeba nejdříve odházet dveře. Během deseti minut jsme již uvnitř a zabydlujeme se. Márty oznamuje, že v autě v Karlově zapoměl jídlo… Naštěstí piva máme!

Když jsem se na akci chystal, měl jsem problém, jak se sbalit, všechny batohy co mám byly buď moc malé nebo moc velké. Nakonec jsem zvolil největší z malých, 27 litrový batoh Pinguin Ace 27 . Další dilema bylo co za spacák, na výběr bylo mnoho kousků, priorita byla velikost, takže jsem sáhl po 14-letém cyklo spacáku Hannah Sherpa od mé partnerky – moje tušení, že spacák s komfortem do -2 st. nebude asi ideál, se potvrdilo – byla kosa. Ale do batohu se vešel! S sebou jsme měl ještě pásy, hůlky, svatou trojici (pípák-sonda-lopata), dvě piva, rybičky, pět krajíců chleba, musli tyčky, camelbag s 2 litry vody, alumatku, nůž, lžíci a zapalovač. Bágl narvanej k prasknutí, nic víc se nevešlo.

Chatka, ač se jedná o mezonet, je zařízená sparťansky, obývák s kuchyňským koutem a nahoře ložnice. To vše na cca 6 metrech čtverečních. Topení tu sice chybí, voda také chybí i záchod chybí, ale zase je tu okno a fantastický výhled.

Po půlnoci to zalamujeme, venku docela slušně fouká a uvnitř … tam taky, dveře úplně netěsní. Do rána jsme ale nějak přežili, já si nakonec oblékl mimo bundy vše co jsem měl…

Ráno na nás čekalo probuzení do mírně zamračeného dne, ale protrhalo se to a co následovalo potom nelze popsat, absolutní powderová nirvána… Geniální sníh, geniální terény. Přímo u chatky nazouváme fošny a krásným sypkým a extra suchým prašanem to valíme dolů. Je tam nakydáno cca půl metra pudru a na výběr je mírnější nebo prudší sklon svahu, nejlepší je to mezi stromy v řídkém jehličnatém lese. Potenciál místa je obrovský, převýšení cca dvě stě metrů, potom rozložit fošny, nasadit pásy a šlapačka nahoru – jedno kolo nám zabralo cca hodinu.

Dáváme čtyři kola a nezbývá než se rozloučit s boudou a vyrazit k domovu. Na Vysoké holi opět fouká a jsme zvědaví, jak bude vypadat cesta okolo Kotle, kde to večer bylo hodně vyfoukané a tvrdé. Dnes je to ale úplně jiné, po ledových plotnách ani památky a všude mrak prachu. Na fošnách dojíždíme až téměř k autu do Karlova a za naší backcountry výpravou je bohužel konec.

Co vím jistě, tak tato akce nezůstane osamocena, oba dva s Mártym jsme byli doslova pohlceni, genius loci boudy u Vysoké hole je magické. Míst k ježdění něurekom, tolik, že to za týden neojezdíš. A spaní v 1450 metrech nad mořem uprostřed divočiny je velkým zážitkem.