Tasmania |

V mém posledním reportu jsem zmínil, že další cílovou destinací bude Tasmánie a zde je můj článek.

Je poslední sobota v únoru, v Alpách probíhá snad patnáctý powderalert, ale já si balím poslední serepetičky a budím kámoše z Gold Coastu Štěpána a Martina po hodině spánku a náročné noci v Sydney, kteří se k nám přidávají na společný let do Launcestnu. Launceston je druhým největším městem v Tasmánii ležící na severu ostrova, kde je před námi čtyřdenní pouť za poznáním ostrova ve vypůjčeném autě. Klasicky volíme nejlevnější variantu a na letišti dostáváme Hyundai i20 o velikosti nákupní tašky.
Let proběhl klidně, všichni jsme usnuli ještě před odlepením od země a probudili se až drcnutím při přistání. Kamarádi, kteří zde už byli, nás varovali nízkými teplotami a tak jsme byli mile překvapeni, že je venku na kraťasy.
Je hodina před polednem a my po nákupu jídla na dva dny v narvaném autě vyrážíme směr Cradle Mountain na první kratší túru. Cesta vede krásnou krajinou, která se každých 10km mění k nepoznání. Cca po 2 hod. uhýbáme na vedlejší cestu, která se začíná klikatět a klukům ze severu není zrovna do zpěvu, tak dáváme cestou pár zastávek na vyhlídkách, kterých je tady nespočet na každém kilometru. Pomalu, ale jistě směřujeme k infocentru a hlavnímu parkovišti, kde za 60 dolarů kupujeme vstup do národních parků na celém ostrově s platností na dva měsíce, což se nám náramně hodí…. Pokud zapomenete, tak vám to správce jistě rád připomene lístečkem za stěračem, což se nám již v Austrálii několikrát stalo.

Předpověď počasí tentokrát vyšla a kraťasy střídají bundy a pláštěnky. Po vystoupání první stovky výškových metrů začíná liják. Vidina čtyř dnů v mokrých hadrech zapařených v autě nás donutila otočit směr a vrátit se k autu. Cestou nám chlápek vracející se z vrcholu říká, že nahoře sněží. Teď už vím, jak se Čárys cítí, když přijede od oceánu zpět do zimy v Čechách. Neváháme a skáčeme do auta, protože náš harmonogram je nabitý a cestovaní je zde malinko pomalejší, než jsme čekali. Naše nákupní taška s automatikou se v kopcích trochu trápí a řadí trochu nepochopitelně, ale buďme rádi, že nás veze. Všude hopsají klokani, a když už se dostanou mezi ploty na silnici, nemají moc šancí. Celkově je tu hodně sražených zvířat na silnicích… Ještě večer se dostáváme na místo další plánované túry. Přijíždíme po zavření check-inu v kempu a tak spíme pod bbq přístřeškem, kde je krb s připraveným dřevem, který nám poskytne teplo po celou noc, kdy teplota klesá pod 8 stupňů. Probíhá debata o tom, kdo kde bude spát, protože nikdo nechce, aby na něj vlezl pavoučí kamarád či přerostlá zmije. Naštěstí pivka fungují dobře a všichni upadají do spacáků. Ještě za tmy se probouzíme a balíme, než začnou přicházet první lidé. Vyrážíme kolem jezera s tím, že nastoupáme nějaké metry a otevřou se výhledy na hory. Z výletu, který měl mít 6km a 2hod cesty se nám nakonec vyklubal 7 hod. pochod a 18km v úrovni jezera. Díky tomu jsme došli na konec jezera o něco později (asi 5 hod.) a rozhodli se, že se zpět svezeme lodí.

Dalším cílem je hlavní město Hobart, které je ještě vzdáleno 3hod jízdy. Není to přece daleko, tak necháváme týmově řídit Pavla a my otvíráme pivka. Nálada stoupá a pivka ubývají, tak se ženeme, ne proto, abychom za dne našli místo na spaní, ale aby nám nezavřeli BWS (místní obchod s alkoholem). Doslova to stíháme za pět celá a všichni spokojeni doplňujeme zásoby. Hned za městem se tyčí 1200m. n. m. Mt. Wellington, na které budeme trávit další noc. Zde je možné vidět polární záři a její předpověď je více než slibná, bohužel zase ta oblačnost. Teploměr ukazuje +1 stupeň a vítr taky dost buší. Nacházíme zde kamennou boudu s krbem, kterou si někdo spletl s TOiTOi. Nezbývá než z auta vyházet věci a jet sbírat dřevo, kterého je všude požehnaně, protože se sbírat nesmí. Přivezli jsme 3 kufry v naší i20 a doufáme, že to bude dost na celou noc. Je zapotřebí vstávat a přikládat, nejteplejší spacák má extrém plus 10 stupňů.

Před mlhou a davy japonských turistů sjíždíme ze zimy do města, kde už je krásných 16c .Procházíme přístav a chvilku brouzdáme klidným centrem. Odpoledne se přesouváme na JV poloostrov, abychom viděli Shipstern bluff, kde, jak mi kluci vysvětlují, chodí jedny z největších vln pro surfaře. Místo nemůžeme pořádně najít, možná proto, že jsou hlášeny vlny jen mezi 7-9Ft a spot nefunguje. Každopádně je tu krásné pobřeží a nikde ani živáčka. Den se chýlí ke konci a my se přesouváme do Wineglass bay, kde chceme strávit nějaký čas na pláži, samozřejmě, že je zima a tak to balíme a pomalu se začneme přesouvat zpátky k letišti přes hory, kde navštěvujeme lyžařský areál Bon Lomond, který v tomto ročním období okupují akorát tak klokani.

Po příjezdu na letiště vracíme auto, rozbalujeme poslední zásoby s tím, že máme spoustu času na poslední pivka a sváču. Naštěstí někdo hledal svojí letenku a zjistili jsme, že letíme o hodinu dřív, než jsme si mysleli. Tím se s námi Tasmania rozloučila a zpět do Sydney a prosluněného Gold Coastu.
Tasmania je krásná málo obydlená krajina, kde nemusíte potkat auto za 4 hodiny jízdy. Jen nevím, co bychom dělali, uprostřed ničeho bez signálu a urvaný nápravy.
- Cca 1350Km za 4dny, polovina po nezpevněných cestách, které vám hned na letišti zakazují používat, ale co má člověk dělat když tam, kam chcete jiné nevedou….
- Klokani- 0
Jandy/Štěpán