První den je za námi. S časovým posunem jsme se srovnali poměrně dobře. V noci jsme po úmorné cestě spali jak miminka a ráno nás čekala slibovaná prohlídka Vancouveru…
První co nás čekalo, tak jak říká Terka „Welcome snídaně“ v Bon´s off Broadway. Super nezdravá snídaně za 2,95 dolaru je prý snídaně, kterou si musíme za každou cenu dát, i když nám z toho asi bude špatně. Ale co, zkusit se má všechno. Přicházíme k budově, do které by mě opravdu nenapadlo u nás zavítat ani na kukandu, natož na jídlo. Vcházíme dovnitř a v tu chvíli jsem si připadala jak ve filmu Trainspotting. Počmárané a polepené zdi působili divoce, ale usměvavý a neuvěřitelně milý personál byl skvělý. Dáváme si snídani „Breakfast all day“ a kafčo. Snídaně obsahovala všechno „zdravé“ – smažené brambory, smažené párečky, smažená vajíčka a smažené toasty a marmeláda. Každopádně ač to vypadalo hrozně, tak nám to chutnalo. Dáváme si ještě hrnek kafe a vydáváme se na cestu směr centrum.
Kupujeme celodenní „lítačku“ na skytrain za necelých 10 dolarů. Skytrain nikdo neřídí – teda řídí, ale na dálku přes počítač. Když si stoupnete do prvního vagonu k přednímu oknu, tak máte pocit, že jste strojvedoucí. Vystupujeme na 3. zastávce v Chinatown. Procházíme tamní obchůdky, rybárny a zahradu… Následoval průchod Hastings street, která je proslulá bezdomovci a feťáky, válející se všude po ulici. Po pár ušlých metrech si před námi mladá holka šlehla dávku bez sebemenšího problému. Údajně je to tu normální, ale nedalo mi to se nad tím nepozastavit, protože alkohol si tu na veřejnosti dát nemůžete, musíte ho přelít do něčeho jiného, nebo ho mít v pytlíku, aby nebylo poznat, co to je. Drogy jsou tu údajně levnější než alkohol. Stejně tak je to s kouřením – na veřejnosti prostě kouřit nesmíte… Hrozí tu za to pokuta cca 100 – 250 dolarů. Pak se přesouváme do Gastownu, což je stará část města s hodinami (Stean clock), které nefungují na elektriku, ale na páru… Následně nás čeká prohlídka Downtownu, kde je krásný přístav, mraky obchůdků a hospůdek. Přicházíme ke Stanley parku, kde mě uchvátila krásná příroda a fauna. Z vesela si tam pobíhaly veverky, kachny a pro mě nejvíc uchvacující mýval, který se nebál, jen tak si seděl a koukal na kolemjdoucí.
Musím ještě zmínit mongolskou restauraci, kde jsme si dali super večeři za necelých 9 dolarů. Dostanete misku, jdete kolem pultu a co si nandáte do misky, to je vaše… Je tam hodně zeleniny, 4 druhy masa, různé omáčky…. Nandáš, doneseš chlapíkovi, co stojí u velké „pánve“ a on ti to osmahne… Výborné teplé jídlo, za rozumnou cenu… Jídlo nás neuvěřitelně zmohlo a byli jsme zralý na spánek, ale večer byl ještě daleko, tak jsme si jen odpočinuli na pláži a počkali na Luboše, který se k nám má po práci přidat.
Už vidíme Luboše, jak se se k nám řítí na svém longboardu. To když Hajda vidí, rozzáří se mu oči jak malému dítěti, když vidí Vánoční stromeček. Hned si ho půjčuje, únava je pryč a Hajda s longboardem taky. Chvíli lítá po promenádě, ale pak se vrací za námi a společně jdeme posedět do Iriské hospůdky Shamrock alley, kde je majitel čech, česká servírka a na meníčku jsou český specialitky jako smaženej řízek s bramborovou kaší, gulášová polévka a Plzeň… A lokál plný českých štamgastů. Kolem půl 12 přicházíme na byt a padáme do postele unavení jak koťata.
Prostě naplno prožitý den…
