B 7

b7b

aneb Beskydská sedmička.

95km

převýšení 5430m

Pěšky.

Na čas..

report od Martina Košaře.

..čím dál víc zjišťuju, že lidi kolem mě nejsou úplně normální – pozn Andy.

 

Posílám v krátkosti info z Beskydské sedmičky.
Přijeli jsme už ve čtvrtek, ubytovali se ve Frýdlantu nad Ostravicí, zašli do hospůdky na dvě točený a koukli na fotbal.
Ubytování jsme zvolili záměrně, protože ve Frýdlantu probíhala jak akreditace závodníku, tak i odjezd vlaku do místa (města) startu – Třinec.
V pátek ráno jsme tedy zajeli do centra, trochu obhlédnout situaci, nasnídat se a akreditovat…
19:35 nám odjížděl speciálně vypravený vlak směr Třinec, kolem bylo strašně moc slávy, jde znát, že místní tím opravdu žijí.


Start byl z náměstí v Třinci ve 22:00, samozřejmě tam probíhala show a byl i ohňostroj.
Cca 5,5 km se šlo ze startu relativně po rovince, potkávali jsme spoustu místních, kteří nás povzbuzovali a jeden týpek dokonce nabízel pivko zdarma každému účastníkovi…myslím, že toho asi nikdo nevyužil :D
No a po 5,5 km to přišlo, první kopec, Malý a Velký Javorový. Už tady se začalo oddělovat zrno od plev a cestou nahoru jsem potkával první vzdávače, Já šel ale jistě a hrdě dál, celkem udýchaný jsem dal první kopec a následoval seběh dolů. Odpočinek na občerstvovačce, domazat se vazelínou, doplnit tekutiny a vzhůru na druhý kopec Ropice.
Už cestou na tenhle kopec začali moje problémy a bylo znát, že není trénink, jako trénink… Levé koleno a stehenní sval prostě říkali dost, ale já šel dál. Do kopce to šlo ztuha, z kopce ještě víc, ale když se běželo, nebylo to tak strašné. Na občerstvovačce zkontrolovat chodidla, doplnit energii banány, doplnit vak na vodu a zase tradá do dalšího kopce.
Vrchol Travný už jdu opravdu ztěžka, ale stále jdu. O tom, co prožívá moje levé koleno nechci ani přemýšlet a připravuju se pomalu na sestup.


Ten byl snad ještě horší, než výstup :D Cesta dolu byla strmá vedla kolikrát jen vyšlapanými cestami křovím, každou chvilku uklouzla noha a ani hůlky moc nepomáhali.
V obci Krásná jsem se rozhodl, že výstup na Lysou Horu už riskovat nebudu…i když. Jeden z účastníků se mi snažil pomoc, promasíroval mi sval a já se pokusil o svůj zázrak, bohužel, vyšel jsem kousek a zase se vrátil dolů, dokud jsem ještě mohl.
Tělo mi dalo po 27,5 km stopku a já se nechal odvézt na penzion.
Spousta lidí končila na tom samém místě, buď tu spali na místním obecním úřadě a nebo se rovnou nechávali odvézt…
Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, od člověka, co si na Lysou nazul místo bot sandále, po člověka, kterému mohlo být kolem šedesáti a přesto kopce oblečen do půli těla téměř vybíhal, až po týpka, který to šel naboso :D


Navzdory tomu všemu jsem rozhodnut jít další rok znovu, ujít zas o něco dál, klidně až do cíle.
Už vím, čemu se vyvarovat, co zlepšit, na co si dát pozor a posunout se tak dál.
Pro upřesnění snad jen dodám, že v týmu jsme byli tři a oba byli aktivní sportovci, kteří mě hnali stále vpřed, kteří to do cíle zvládli za 26 hodin a 15 minut.
Přikládám dvě fotky, ze závodu žádnou nemám, nebyl čas ztrácet čas :D
S přáním hezkého dne

Martin.

 

(pozn Andy – fotky porůznu z netu)

7 komentářů pod “B 7”

  1. Shopak

    To zní jako přepálený start… Teda až po smradlavé Tatrovce..

  2. Andy

    ..takže mě už píše Kuba, že se mnou počítá na příští ročník?!?

    Ty moji kamarádi jsou definitivně nenormální.. :D

    Jinak, Martine, dobrá práce!
    A pokud tělo řekně STOP – nelze než poslechnout.. kolena z titanu sice nejsou špatný, ale starý dobrý kosti a vazy maj něco do sebe..

  3. Ivet KV:-)

    Ahojte lidi,

    Marťas klobouk dolů! Opravdu respekt, máš můj obdiv!

    Vím o čem mluvím, protože jsem tento závod absolvovala minulý rok. Došla jsem sice o něco dál, do Čeladné, ale za to naprosto zničená. Mě tehdy zradila psychika, začlo totiž pršet a představa že půjdu dalších 30km v noci, v zimě a dešti pro mě tehdy byla nepředstavitelná, byla jsem moc moc unavená, jinak mi nic nebylo, proto vím, že trasa 95km, se ujít dá!!!

    Když jsem před pár dny viděla Martina, jak se na závod těší, bylo mi normálně líto, že jsem do toho letos nešla zas. Vážně, není to jen o fyzické přípravě, ale v posledních kilometrech se zkouší i vaše psychika. Pokud máte rádi pohyb, běháte, chodíte na túry a máte rádi hory, stejně tak jako já, rozhodně doporučuju!
    Je to nepopsatelný zážitek a závod má neskutečnou tradici a atmosféru… ,když vidíte tu masu lidí a cítíte z nich nervozitu, strach, adrenalin, ale zároveň odhodlání, respekt, a chuť jít do toho naplno a s vervou, je to fakt síla a žene vás to dál a dál…

    Marťas, příští rok jdu znovu:-D

    Ivet

    Iveta Teterjová
    zástup Martina Košaře PCS z KV:-)

  4. Honza

    Jen pro upřesnění, můj dobrý kamarád závod běžel (Peter Matisko) bylo to dle jeho GPS 96KM, dal to za 21h46min, nastoupal 5500m , každý kdo se pustí do této věci má můj obdiv.

  5. Martin Čárys

    tak se mnou příští rok počítejte, ano ?
    Vrátím se kvůli tomu z Chorvatska.
    A bude.
    Bez tréningu, pěkně na vostro, jako Martin…aspon 27,5 musím dát.

  6. Martin Košař

    Andymu děkuji za zveřejnění a vám ostatním za komenty!
    Kolena z titanu rozhodně nechci :D chci to zvládnout jako člověk :) Každý kdo to došel má můj obdiv, ať už rychleji a nebo pomaleji, na hraně s časem 30 hodin.
    Rád bych řekl, že 27,5 musí dát každý, ale nikdy nevíš, co se ti cestou přihodí. Přece jenom je to příroda…
    Držím palce všem v dalším ročníku beskydské sedmičky a snad se tam s některými z vás uvidím, ať už na startu, kopci, na občerstvovačkách… v cíl :)

  7. Martin Čárys

    JES !

Komentář: