Norsko část 1

FormatFactoryskok uprava-013

Nultý den

Je pátek ráno a v pokoji mám hromadu krámů, které potřebuji nutně do odpoledne zabalit. Směsice hadrů, věcí na kolo a ostatních nezbytností se rozprostírá přes nebezpečně velkou plochu. Dnes v půlnoci vyjíždíme na výpravu do Skandinávie a já balím doslova na poslední chvíli, Potřebuji ještě udělat pár úprav na kole. Zalepit zadní nábu aby se mi nepovolovala, docentrovat, vyměnit pláště apod…

Petr už je asi týden zabalen, takže je v mnohem větší pohodě než já. Probíráme ještě nějaké detaily naší výbavy a hodnotíme množství našich zavazadel jako enormní. Máme lehkou obavu že se nám to tam nevejde.

Před 11 hodinou začínáme házet věci do auta, je toho fakt požehnaně a nemít rakev na střeše tak se těžko vejdeme, naštěstí se nám to daří docela dobře poskládat a uveze se i skládací žebrík.
Je něco po půl 12 a vyrážíme směr Praha.

 

Den první

Sedíme s Pepou a Petrem na zadních sedadlech našeho výpravného vozidla a ubíráme se na sever, každou vteřinou blíž našemu cíli. Skandinávii.

Cesta ubíhá pomalu a to zejména proto, že se mi nechce spát, jsem trochu nervózní, ani nevím proč. Asi kombinace natěšenosti a obav z toho jestli máme vše potřebné.

První komplikace nastává když chceme po půlnoci koupit před Táborem dálniční známku a 3 pumpy za sebou mají zavřeno, poslední benzína před dálnici nás zachraňuje. Ještě že tak.
Po koupení známky ze mne nervozita opadá a až do Prahy usínám. Tam se probírám když lehce bloudíme díky zmatené GPS. Krátká přestávka na záchod, nacházíme správný směr a hurá dál vstříc Ústí nad Labem.

Někde v Ústí usínám a probírám se u Drážďán, pak zase poklimbávám už v raních hodinách na cestě k Berlínu. Za Berlínem se už budím a skoro nespím až k trajektu.

Dorážíme v půl jedenácté k Sassnitzu, kde tankujeme poslední plnou za eura ( a relativně levně), a čekáme na trajekt do 12 hodin. Já si dělám malou projížďku na longboardu. Před 12 se posunujeme blíže k trajektu, čekáme v řadě aut a navštěvujeme místní Bordershop, kde, což je zajímavé, nekoupíte nic jiného, než chlast a sladkosti, ale chlast převažuje v poměru 10:1. Kupujeme nějaká silnější pivka cizokrajných názvů a čekáme na příjezd trajektu.

Asi za další hodinku přijíždí trajekt a my se můžeme nalodit. Parkujeme auto v suterénu velké lodi a jdeme na palubu, odebrat se do pohodlných křesílek.

Vyplutí trajektu je pak opravdovým zážitkem. Motory jedou naplno a loď se ubírá vpřed ke Švédským břehům. Postupně sílí vítr a s ním vlny a houpání lodi. Připadáme si opilí i bez alkoholu, točí se nám hlava. Na lodi je také internet ale jeho funkce je díky množství lidí a satelitovému spojení dosti pochybná..
Po pár hodinách dorážíme ke Švédským břehům, krajina vypadá dosti podobně jako v Německu a ani by jeden neřekl že jsme o 200km dál přes Baltské moře. Jediný detail připomínající jinou kulturu jsou nápisy, kterým nikdo nerozumí a odlišná architektura.

Ubíráme se opět směr sever naším domovem na kolech. Příští zastávkou je Vallasen Bikepark, skromný bikepark se zajížďkou asi 30km od hlavního plánu cesty. Jedeme asi 150km a co je zvláštní tak jedeme nekonečnou nížinou a po kopci ani stopy. Skoro už začínáme pochyboval o správnosti našich GPS souřadnic, ale tu se najednou začíná cesta mírně a pomalu zvedat.

Nakonec zjišťujeme že kopec tu opravdu nenajdeme, spíše jakousi náhorní plošinu. Trochu bloudíme po místních okreskách, navstěvujeme pár místních zemědelských družstev a jednu zastrčenou benzinu, kde nikdo neví nic o nějakém bikeparku. Naštěstí je u benziny mapa, podle které se rychle zorientujeme a už jedeme celkem na jisto. Přijíždíme k bikeparku vypadající asi jako Lipno a dávám řeč s místní crew. Dle jejich infomací je další den otevřeno, tak jsme celí natěšení.

Bohužel u bikeparku neni možné kempovat, je to doslova zakázané, tak hledáme jinde. Od vjezdu do bikeparku jedeme přímo rovně po cestě do lesa a nacházíme ideální kemping platz s rašelinovým potokem 100 metrů od nás. Stavíme příbytek a já si dávám očistu po docela dlouhé době v autě. Voda je příjemná ale jak vylézám začíná poprchávat a to dává tušit že sucho asi nebude.

Přes noc se brutálně rozprší a ráno není o nic lepší, spíše naopak. Domlouváme se že hnusné počasí využijeme k cestě do Hajfellu a tak necháváme naší první lokalitu za sebou. Třeba se stavíme při návratu (nakonec bohužel už ne).

Razíme si cestu deštěm k Norským hranicím přes Göteborg, cesta docela ubíhá, za hranicema začíná vypadat krajina trochu zajímavě a začínají se zvedat kopečky. Kolem Osla už jsou doslova hory. Z Osla je to jen kolem 200km do Hafjellu. Cesta vede krásným údolím s jezerem.

Večer přijíždíme přes Olympijskou vesnici Lillehamer do Hafjellu, kde nás GPS žene na kopec místo do Bikeparku. Značení je asi tak dobré jako ve Švédsku a tak bikepark chvilku hledáme. Ale tu už nás vítá známý nápis Hafjell. Konečně jsme tu – po cca 2000km od domova.


Na parkovišti rozbíjíme tábor trochu zastrčeni od ostatních abychom měli více soukromí. S Petrem vyrážíme na průzkum kopce, který už zezdola dává tušit, že tohle neni Špičák ale pořádnej kopec, kde se jezdí každý září svěťák. Lezeme zadýcháni do kopce a nacházíme místní pumptrack s dirty. Pumptrack vypadá parádně, jen dirty jsou spíše pro bmx, 6m dlouhé skoky s rádiusem jak spina nejsou nic pro mého sjezďáka. Postupujem dále nahoru a prohlížíme si část WC trati, která je nepřístupná veřejnosti. Já znalý tratě z videí tiše doufám, že ostatní tratě v porovnání s pohyblivými obrázky nebudou takový brutus. Šplháme až k horizontu, kde vidíme že kopec jaksi nemá konce a tak se s jen pomalu ubývajícím severským světlem kocháme výhledem na malebné údolí a na postavičku olympijského běžce vykácenou do protějšího svahu, symbolu Hafjellu a ZOH 1994 v Lillehameru.

Večer dáváme nějaká pivka a těsíme se na zítřejší premiéru a zároveň první den na kole. Kolem 12 kdy je ještě spousta světla jdeme spát. Ráno nás bohužel nemile již nepřekvapuje lehký déšť a všeobecné mokro. Co se dá dělat, od toho jsme tady. Kupujeme třídenní permici za nekřesťanský peníze a nasedáme poprvé do gondoly, která jak jsme zjistili nás vyveze jen do 2/3 kopce. Na úplný vrchol vede další lanovka trochu níž.

Nasedám první a jedu nahoru, výhled který se mi postupně otevírá je dechberoucím zážitkem. Stoupáme skrz mraky výš a výš až se zdá, že kopec nemá konec. Mazec!


Vystupujem, nádech….jsme nahoře a nás čeká první jízda. Volíme trail Parkloupe, který má být modrý a tudíž ideální na rozježdění. Najíždím na začátek, mírná lavička, kterou hned skáču, klopka a už začíná ta pravá zábava. Tenhle trail je ideální rozcvička, obrovské klopky, jízda jak na tobogánu, semtam lavička, transfer, pohoda. Neni třeba moc brzdit a moc šlapat. Jen se vezeš a bavíš se.

Přijíždíme k druhé lanovce, která je samoobslužná, což je super, protože ačkoli se jedná o podobný typ lanovky jako je na Lipně, tak nezpomaluje a valí rychle. Nahodíš kolo, dřepneš a nechápeš kam že až to vede. Asi do nebe, nebo spíš Nebe. Jo!

Další trail nám vybírám trail Moe’ Town – což je trail který se veze ve stejném duchu jako Parkloupa a napojuje se na něj. Velice zábavný trail, mírnějším svahem než Parkloupe, hodně připomínající Superflow v Rychlebkách nebo Flowcountry v Geissu.

Další trail zkouším Bouldre trail. Tady už to začíná docela drncat. Jedu na první lavici, druhou skáču do transferu ale na třetí se zaboha nemůžu vejít, protože odkloněná zatáčka v bordelu na bahně mě vynáší skoro do lesa. Pak přichází wallride, který radši podjíždím. Nevěřím mu, protože je nalevo a na tuhle stranu sem levej. Pokračuji dál, lavička, pár klopek, bordel, různý zkracovačky, netušim kudy jet. Je tu milion stop a trail si se mnou hraje jak s každým prvojezdcem.

Přijíždím k dropu co znám z doslechu – Bouldre drop je dlouhá úzká lávka ze zatáčky, trochu výškou a dýlkou dopadu připomíná Schwarův drop v Dubnym. Ale dýlka je tak 6-7m a odjezd do zatáčky. Na tohle nemám koule, držkopádů na videu sem viděl dost a úraz v Norsku neriskuju. Ani později už jsem nad ním nepřemýšlel. Tohle sem nechal jiným borcům, ale podle dosti zarostlého dopadu, to moc lidí nejezdí. Nedivím se.

Pokračuji dál a trail má furt podobný charakter, rychlejší flow s trochou bordelu, kde mi občas chybí nějaká klopka abych se vešel tam kam chci. Ale je znát že předchozí deště tu nadělaly trochu paseku, tak nenadávám a jsem rád že vůbec můžem jezdit (týden před naším příjezdem půlku tratí spláchly přívalový deště, někde chyběl povrch až 3m do hloubky, Norům se to ale podařilo díky hromadě dobrovolníků dát do pořádku v rekordním čase).

Tenhle trail jsme si nakonec (hlavně kluci) oblíbili – dá se valit, spousta stop, bezpečný a hravý.
Další trail co vidíme z lanovky je úzká pěšina přírodního charakteru, takový trail jak někde na Kleti.
Jediné odstrašující překážy jsou dvojice dropů cca 2m a 3m a tak 10m dlouhá lavice, co nejde dolítnout.

S Petrem, který má Kleť najetou si říkáme že to zkusíme. Dropy si zatím jen prohlížím, první má na dopadu hnusnej šutr a druhý je docela dlouhý. Třeba později. Jedeme trať, první zjištění je, že to zas tak hladký neni. Jedeš 20cm širokym trailem a do cesty se ti staví různý odkloněný kameny, který se tě snaží vykolejit. Snažim se jí držet, ale mojí s levnou Mz 66 dostávám docela přes ruce. Ne nadarmo se na tomhle jezdí mistrák Norska a je to značený černě. V zatáčce mě to skoro posílá mimo trail, tak radši brzdim dávám oddych rukám a čekám na Petra, kterej s tim fakt zápasí.

Když mě dojíždí shodujeme se na faktu že z lanovky to vypadalo o mnoho hladčeji. Já valim dál prudkou část, co jsme viděli nějakého týpka tlačit dolu s nejnovjějším Scott Gambler, dávám se zatajeným dechem. Petr vede kolo dolu a říká, že už se nikomu smát nebude.

Následuje úsek, kde jsou oblé kluzké kameny a mezi nimi teče voda. Totální zasekávačka, přední kolo skáče mezi škvírama a ty se jen modlíš ať se někde nekousne. Trochu mi to připomíná jízdu potokem. Tady to rychle moc nejde, tak jedu spíš trialově a na jistotu. Petr se v tom zasekává a zastavuje. Ještě si nezvykl na nízký těžiště jeho Gloryny a vomrdává slušně pedály.

Když si myslíme, že jsme z nejhoršího venku, jedu si dolu, svištim to a najednou taková divná boule, radši brzdim a hle 1.5m hlubokej rygol potoka. Ta boule je odpal asi na 6m gap přes potok, naprosto neoznačená. Takže každý trail si napřed pomalu projet, značení skoků vlaječkama tady neexistuje.

Dál pokračuje trail furt podobně, mrdanice, zasekávací šutry, spousta vody, dropík do bordelu atd…
Dojíždíme dolů a další část trailu je naštěstí zavřená tak se napojujeme na známý Bouldre trail a dojíždíme k lanu.

Zbytek dne v podstatě střídáme 2 modrý traily, ten černý dáváme ještě s Martinem ale taky mu to nejde. Přes den nám různě prší a tak sme jak prasata. Ale to nám vůbec nevadí, protože jsme v Norsku a tady prší 4x denně. Jediný kdo, je naštvaná je Peťa, která se na obrovskym kopci s foťákem nedokáže za tohohle počasí zorientovat a tak zmoklá čeká občas uplně blbě, kde jen prolítnem a nestihne nás blejsknout. Jelikož je celkem tma, tak z fotek moc neni. Ale co, jsme tu přece ještě 2 dny. Určitě nám jeden den na focení vyjde.

Zpátky k parkingu se jede červený trail, který je nově opravený po dešťích a je celý na blátě. Vedle vidíme bagristu dělat na části spláchnuté tratě svěťáku. Cestou dolu vede suprový singl, s množstvím klopek a minimem bordelu. Nebýt asi kilometrového přejezdu po cestě rozbité od vody, což měl být prej Family trail, jízdu dolu by si člověk dal i víckrát za den. Ale takhle jezdíme celý den nahoře, protože ty traily jsou prostě boží a je jich tolik, že nemáš potřebu jezdit jinde.


Druhý den se budíme do podobného počasí snad s tim rozdílem, že ráno už prší rovnou. Do mokrých věcí se nám nechce, ale kdo vyměkne nejezdí a my jdem na kopec. Já tentokrát beru bundu a vyplatilo se. Bahna je snad ještě víc, ale odpoledne se to docela vybírá a dokonce je v bundě vedro.

Tenhle den zalítávám dropy na černé sjezdové. Taky mrkám na Rollercoaster. Tady musim něco říct, až budete koukat na videa, buďte si jistý že fakt hodně zkreslujou a tuhle sice plynulou a hladkou trať dělaj lehčí než je. Musim říct že tohle pro mně byla zároveň nejlepší a nejtěžší trať co se týká odhodlání se v Hafjellu. Po pár marných pokusech si to sám nalítat, jelikože sem posranej až za ušima oslovuju místní partičku němců, co vypadaj ze to maj najetý a ptám se jestli mě roztáhnou.

Bavím se s chlapíkem někde těsně pod 40, kterej vypadá jak rumcajz kříženej s čarodějem ze země Oz. Jeho dlouhý vous mu čouhá z integrály. Ale je to správnej srdcař, bere mě do party a tak si za nim teda najíždim horní část rollercoasteru, která je mnohem těžší než ta spodní, kde jsem se až na highspeed sestupák přes cestu chytal.

Parta němců to rozjíždí a bez respektu to tam posílaj. Jedu za čarodějem, dropuju startovní dropík, jednou šlápnu, velkej velbloud….uuuuuuuuuuaaa letim asi 7m do hrozný vejšky, ale to už najíždim na další skok, tráňo doprava s placatym dopadem i odrazem ale slušně douhý. Pak vana a koplejší lavice, kterou sem asi měl tlumit protože letim skoro na dno další vany a jen tak tak se srovnávám na další 10m dlouhej polet. Pak brutální klopková šikana, kde to němčour žvejká jak hovado, zkoušim to taky, ale komprese je nemilosrdná a do druhý klopky mě to vystřelí tak že letim mimo a nestíhám se tam vejít. Tak tohle neni zadarmo. Další lavici jen přejíždim a nutno dodat, že s jejím nalítáním sem měl značnej problém, protože do těch klopek sem vlít vždycky moc rychle a pak to přebrzdil. Tak jí projíždim v manuálu, protože rychlost neztratim a ještě to vypadá, že to dělám schválně, haha.

Dolní část trailu začíná 6m dvojákem, pak transfér cca 8m a hned tak 9-10m sestupák, kde se fakt prolítneš. Pak jí držíš a přichází transferový steptup do sestupáku s dvojitym dopadem. To sem prvně nevěděl a tu hranu napálil předkem. Naštěstí sem to udržel. Pak je řada lavic, kde bohužel musíš i šlápnout, stačí jednu ohranit a už to nerozjedeš. Pak je tráňo a highspeed esíčko dolu, trasnferovej stepup a prudkej rozjezd na přescesťák tak 3.5 na 9m. Kde letíš fakt kudlu a rovnou do klopky která tě vystřelí na další tráňo.

Popisovat celej trail by bylo na dlouho, skoků je spousta. Některý jsou větší některý měnší. Ale pohybujou se většinou od 7 do 12m. Podle toho jak daleko přestřeluješ dopady, který jsou dlouhý ale taky pěkně daleko od odrazu. Hrana by na některých skocích znamenala katapultáž, protože krom lavic jsou tu i dvojáky a dvojáko lavice, co maj kaskádovej dopad a ty chceš a musíš trefit ten druhej.

Hlavním specifikem tohohle trailu je držet to, jakmile si nejsi jistej jestli něco skočíš, tak buď uplně zastav nebo šlapej a tahej. Druhá varianta mne většinou zachránila a způsobila, že mi stříkal adrenalin z uší. Jen u jednoho sestupáku, kterej je na konci horní části sem to prvně přelít asi o 4m za sweetspot. Rána to byla taková že mi to srazilo helmu do čela. Ale to nebylo ani poprvý ani naposled na tomhle trailu, kde si to na jaře užívali i kluci z Kanadský Coastal Crew.

Nutno říct, že tenhle trail mi dodal docela sebevědomí. Moc lidí to tu nelítá, když jo tak hlavně němci a pár lokálů. Rollercoaster byl rozhodně splněnej sen a jednou se sem chci vrátit. Tohle nemá u nás obdoby a podle několika lidí ani v Evropě, nevim.

Další věcí co sem chtěl viděl je slavná Makkenovo lavice, co je na hodně fotkách z Hafjellu. Její vyjímečnost je že je uplně mimo tratě, jedeš jen a jen na ní z dlouhýho rozjedu a přímo naproti je legendární symbol Hafjellu, panáček s pochodní vykácenej ve svahu.

Když jsem k tomu přijel, spadla mi čelist a přejel mráz po zádech. Krom toho že to má tak 15m, je to brutálně koplý, normální FMX nájezd do vejšky. Na tu dýlku fakt dost na kolmáka. Dopad se pyšní metrovou hranou. Tohle bez toho aby tě na to někdo roztáh neni vůbec myslitelný. Trochu mne to mrzelo, ale pak sem si vzpomněl na slova máti, že se nemám zrakvit a myšlenku na skočení opustil.
Zkusil sem si to tedy aspoň do transféru. I tak to byl díky koplosti odrazu polet a to sem to skočil trochu za půlku. Takže max 8-9m.

To už ale zase byl čas sjet dolu, vydrbat se a dát véču. Večer se odehrál klasicky v alkoholové atmosféře s trochou toho zeleného opojení, co sme přepašovali přes hranice. Večer začalo opět pršet a my doufali, že další den bude líp.

Poslední den v Hafjellu se nám konečně umoudřilo počasí. Bylo polojasno, přeháńka byla jen jedna. Lítal sem většinu dne sám, protože kluci byli utahaní a různě se nechávali fotit od Peti, která konečně měla světlo. Já jsem střídavě jezdil s partou Němců z minulého dne, hlavně Rollercoaster, protože je opravdu návykovej.


Ke konci dne jsme udělali nějaký fotky s Peťou na Makkenovo lavici s výhledem, první pokus vyšel blbě a já to v 8m poletu poslal moc na předek do krásný smotky. Odraz byl po dešti měkkej a mě se zabořilo kolo. Trochu jsme to ušlapali a další pokusy už vyšly dobře. Parádní polet, i když jen do tráňa. Na celý skok si počkám na další návštěvu.

Ještě jsme udělali nějaký sekačky na Rollercoasteru a pak jsem si sjel ještě pořádně zajezdit.
Na lanovce sem se svezl s místním lokálem, co to má do Hafjellu 2 hodky. Jelikož jako já měl FR bike, což se tady moc nevidí, domluvili sme při pokecu na lanovce, že dáme jízdu spolu. Vytáhl mně na Moe’ Town a já nechápal jak se daj projíždět klopky tak rychle. Měl sem co dělat ho uviset, dal sem do toho poslední zbytky energie. Vysmátej týpek to jel v kuse a ani se nazadejchal, ukazujíc mi různý zkracovačky a secret lines. Byla to prdel a rozhodně nejzábavnější jízda z celýho dne.

Druhou jízdu jsme dali Bouldre a tam mi dokázal jeho předchozí slova o tom že jezdí Norskej pohár, takhle rychlý hovado sem ještě neviděl. Držel jí šíleně, držel sem se ho jen díky tomu že občas zpomalil a že jsem měl některý lajny rychlejší. Tenhle 5 minutovej trail, co sme běžně jezdili tak na 3 zastavení sme teď sjeli tak o minutu a půl rychlejc na jeden zátah a já myslel že mi upadnou ruce. Ale byla to totální sranda, trochu mně mrzelo, že jsem si s lokálama nezajezdil víc, protože je vidět že jsou tu doma a umí využít potenciál parku na 110%.

Posledí 2 jízdy jsem pak dal 2x Rollercoaster sám pro sebe. Lámal whipy a scruby a snažil se nasát poslední kapky atmosféry tohohle ráje na severu Evropy. Poslední den v Hafjellu se nám odvděčil krásným počasím a večer ještě nádhernějším západem slunce, který trval 4hodiny. Protože jak jde slunce hodně horizontálně, zapadá ti za kopec třeba 4x. Paráda.

Abych Hafjell trochu zhodnotil, řeknu pár slov a dojmů. Kopec je to obrovský s ohromným potenciálem který ještě neni 100% využitej, ale horní část je boží a chtěl bych to jezdit celej rok. Úrověň trailů i ježdění lidí je úplně někde jinde a já měl konečně pocit že se na kole zlepšuju nějak viditelně. Sice sem se nenaučil nový triky, ale zalítal sem polety z kterých sem měl respekt s vědomím že na mně ještě větší čekají. Pohodlně sem si zajel Dhčko a byl schopnej na spoustu trailů lidi dojíždět, nebo jim ukázat záda. Zároveň tu bylo ale pár lokálů kteří mi dokázali, že úroveň ježdění v Čechách je fakt docela mizerná, s přihlídnutím na namachrovanost některých našich “borců”.

Tady i týpek kterej je rozhodně jeden z lepších jezdců v Norsku a u nás by se rozhodně neztratil, je úplně v pohodě, přátelskej, zajímá se, odkud jsi, co máš za kolo, jak se ti tu líbí a rád si s tebou zajezdí. A takoví jsou tady všichni od jezdců po personál. Jiná země, jiný mrav…

Tak zase příště, o naší cestě do Švédska! Díky všem kdo to dočetli až sem :) Už jsme v půlce haha!

8 komentářů pod “Norsko část 1”

  1. Čárys

    TAK TOHLE JE PECKA !!!!!
    MOC.
    děkuji. Tohle číst….chci jet !

    Martin

  2. HansCV

    s Monsterem do Norska ? To chce bud nahradni ram nebo velky koule :D

  3. martygo

    Parádní výlet dobrá parta jel bych hned znovu :-) Hafjell je pro mě nejvíc je to jako špičák ,monínec a leogang v jednom aspoň pro mě prostě to byl skvělý výlet ;-)

  4. martygo

    Kája má velký koule :-)

  5. Lorenzolamas

    jak říká Kája jednou si sjedeš rollercoaster a už tam chceš být do konce života ;-)

  6. lutte

    HansCV: Pár šrámů měl, ale podržel :)

  7. Čárys

    Já Monstra jezdil dva roky, ted ho dva roky drtí VLK, a nic…co s tím pořád máte ?
    Už je to trochu ohraná trapná písnička.

    Kolik prasklo Ibisu, se ani neptejte.
    Atd atd…

    Mno, nic.

    HLAVNÍ : díkys za report !!! Pecka je to, pecka !

  8. Roman

    Pěkně Lutte, bych se tam evidentně zabil:)

Komentář: