LOAM – building?

Je to už nějakej pátek, co slunce svítilo, tráva žloutla, pod náporem žlutejch paprsků a vedro bylo takový že se hadi svlíkli z kůže a dál chodili na vostro..

A tak jsem se byl v tu dobu podívat na lyžařským kopci mýho mládí – na Žalý, abych konečně seznal, že i v létě to tam může bej dobrý. Teda  - ten nápad projezdit tam místní lesy jsem už párkrát měl, ale spíš to bylo na XC. Co mě ale lákalo samozřejmě daleko víc, byl nějakej pěkněj singlík, ale co singlík, prostě nějaká palba dolů lesem. Po cestách se tam toho dá namotat docela dost, ale není nad pocit, když ti od zadní gumy lítá jehličí a půde se pod tebou jemně pohupuje. Jojo – po lese by se nemělo jezdit, že jo a přejíždět koříky a tak, ale to platí jen pro toho, koho v lese chytne nějakej aktivní lesák a začne mu zhůry spílat jak se ta příra musí po našem běsnění dávat dohromady.

Jedna stopa.

Nebo i kdyby jich bylo deset. Za tejden, po dešti, tam projdeš, když začně vrcholit houbařská sezoná a co najdeš? Deset obalů od sušenek, ale po tvý stopě ani stopa. A do toho se posuneš po kopcích kousek na západ a tam se v lesích, kde se nesměla mimo vyznačenou DH trať pomalu ani sebrat borůvka, najedou rozprostírá 100m široká uválcovaná vymícená a navezená trávo-plocha, po který se nahoru ani nesápou turisti (protže si vozej zadky na nový sedačce) a ona tahle nádherně, do krajiny zapadající sjezdovka – ejhle celá ujíždí do stran a stačí pár kapek vody a celý to jede nějak do údolí. Inu asi tutnig pro rolby na zimu, aby si chalpci museli s frézama dávat fakt bacha.

A tak si jsem si prostě řekl, že si tu lajnu v lese najdu.

Žádný klopenky. Žádný skoky. Všechno přírodní terén a jen větve odházet.

A že jsem si to nakonec ani pořádně napamatoval kudy to dospodu bylo a byl z toho největší lesní FR, co jsme letos a možná i za pár posledních let jel?

Ale právě o tom to bylo.

Protože dole z toho byl zas rohlík na ksichtě jak svině!

-a-