Klouzací den

Takže neděle ráno. Obloha jako vymalovaná a lehký větřík odnáší posolední zbytky mraků k východu. To bude super den. A už ani nevím proč mě v tu chvíli napadlo vyjít na pavlač jen županu aniž bych se podíval na teploměr. Dyť je přeci skoro půlka října..

Tu facku od paní zimy jsem dostal asi proto, abych se vrátil zpátky do posletele a zapoměl na všech asi 10nápadů co mě projeli hlavou ve chvíli, když jsem uviděl kutkem oka prní náznak modroty venku. Jenže ani tím šokem mě zima nedonutila to úplně zabalit. Pravda trochu jsem protáhnul snídani, ale pak se to rozjelo.

Stavění

Hrábě, kleště, pilku a hurá do lesa zas něco malinko poladit na jeden z připravovanejch skoků. Přeci bych byl docela rád, aby to mělo rozumný odjezdy, kdyby se mě to na dopadu splašilo a já to začal honit zpátky pod kontrolu, tak abych měl prostoru aspoň tolik, co potřebuje maldý ucho, když sedne poprvé do zadokolky a nadriftěný skliz z PS3 jde přenášet na asfalt. Raději bych ale aby se mě to nesplašilo vůbec. Už cestou nahrou na odraz mě to ale několikrát ujede po hlíně tak, že nakonec dávám touchdown oběma rukama a jsem rád, že kopec vysápu – varování? Nicméně hodinka finaltuningu v lese a je hotovo. Skok je ready!

 

Motorka.

Jo já vím – studená guma, studenej asfalt, ale když je venku tak pěkně, to se prostě nedá. Takže sotva dorazím z lesa doma, už se soukám do kůže protože člověk nesmí vychladnout. Stačí když ho pak vychaldí vítr. Teda jasně že jsem si mohl do toho Bauhausu dojet autem, ale to bych si nesměl usmyslet, že se podívám jak natáhli novej asfalt v jednom z údolíček, co mám tak rád. Béé.. bééééé.. béééééé…. sypu to z města ven, ale jak přichází první ostřejší točka začínám bejt opatrnej. A ještě že tak. Ta zatáčka nevypadala z dálky nijak zle. Byla tak na vytočenou dvojku. Nikde žádný stromy a tak ani spadaný listí, nebo shnilý ovoce, ale stačilo aby se v půlce zatáčky změnil asfalt a už mě zadek cestuje do strany až mě to příjemný není. No a za pár minut pak ještě dvakrát. Doškytám to teda domu ale pořád mě to nestačí.

Kolo.

Skáču na něj sotva se vymotám z kůže a naházím na sebe zas naopak něco co dejchá. Tohle počasí je pěkný peklo. Na sluníčku a v závětří docela fain, ale z kopce a proti větru profouknou i ty nejfestovější noviny. Skáču ale na freerida a mažu do lesa na skoky. Hlína celkem tvrdá, ale jsou v lese místa, jako třeba na odrazu dvou skoků, kde to vlhčí přeci jenom je. Pár testovacích skoků na prvním a je to celkem fain a tak si lítám až do chvíle, kdy si řeknu, že to přeci musím naskákat celý, že přeci nevadí, že před tím posledním skokem je to trochu vlhký a že jíl přeci klouže jen trochu (tuhle blbost jsem si v hlavě tvrdil i na lávkách po dešti) a tak to jdu vyslat. Celá trať v pohodě, ale stejně se na poslendní skok odrážím zlehka. Kombo – ujetej zadek na odrazu už ve vzduchu snažím korigovat, ale moje zatuhlost nějak nezná mezí a tak dopadám s nohou ven a jsem rád, že to odjedu.

Tak tohle už byla konečná. Jedu dom. Dneska jsme se naklouzal až to hezký nebylo.

 

…

 

“Duchna? Nešel bys na motokáry?”

“Hele jsme celej rozlámanej, byl jsme dva dny na singlu..”

“OK – tak příště..”

 

…

 

A tak přicházím do Radotína na motokáry, protože jestli mám dnešní klouzací den nějak zakončit, tak ať to má ten správnej skluz.

Beru si rychlou káru a tady teprv rčení studená guma a studenej asfalt (beton) dostává ty správný rozměry.

Každá zatáčka bokem. Předloktí dostávaj paradoxně míň, než kdybych se honil po destinkách na kolo a zábavy je to kupa. Trať zavžená jen pro mě a tak si tu tak doklouzávám ten dnešní klouzací den.

Stál za to.

..a to pořád ještě nenapadl sníh..

 

-a-