V dohledu Spolany

Zmrzlý ksichty tak, že ten rohlík prostě nešel sundat. Ale a to hlavně – opět to byl rohlík, co nám po vejletu zůstalo..

Je super se ráno vzbudit a zjistit, že ta zrpáva co na telefonu svítí vás nejenže neprobudila ze sna, ale navíc vám naplánovala váš právě se rozjasňující se den: “Zítra jedem na MX kousek od Neratovic, jestli chceš mám fleka”. A já, protže chci, tak toho fleka ve Filipě luksusně se rozrůstající obytce obratem beru. Před desátou pak už Filip brzdí u mě, já hážu pyžamo od Troyleeho do baťůžku a můžeme vyrazit i s káťou co je schovaná vzadu v garáži. Ono není moc kam spěchat, protože rána jsou chladnější než za dob Limonádovýho Joa, takže ani telepé spodní prádlo moc nepomůže od fičího větru. V Letňanech ještě sraz se Zvoloušem a už jí mažem směr Neratovice.

Zvoloušova navi nás vede líp než turisickej průvodce po 40ti letech praxe po Staromáku a tak bez problému parkujem přímo u trati. Nutno podotkout, že opravdu není kam spěchat. Ten vítr a zima jsou krutý, takže si jdem pěšky okouknout trať, která sice není z nejdelších, ale aspoň se člověk trochu zahřeje. Pak už hup zpátky do dodávky a oblíkat, moto ven a jde se na zahřívací kola.

Filip se Zvoloušem si dávaj pár minut, aby oba přistáli nazpět s prstama zmrzlýma tak, že se nechtěj pustit gripů a z řídítek je sundavaj bokem, protože nejdou narovnat. No skáču na to obratem taky a hned v prvním kole mě školí malá boule tak, že si připadám jak kovboj při svým prvním krocení divokejch koní. Kopyta ven a pak si ještě vrknout za plyn, řežu se celej zbytek kola, ale nakonec z toho lezu s pocitem vítězství, že mě to nesundalo v kompletu. Po chvilce doráží ještě Martin Kvapil a tak si tu různě vrkáme do tý promrzlý pustiny kolem a já si v mezipauzách pohrávám s foťákem a kamerou. Není nad to si zmrzlý ruce ohřát při držení namáčklý spouště na foťáku a čkat na ten moment. Ale i tohle mě baví. Tarť pak sice na pár místech zmrzlá, ale moc to neklouže  a dokonce na výjezdech hrabanka. Navíc po pár hodinách, když to balíme, tak jsou motorky úplně čistý. Teda mě to zas tolik netrápí, protože nemám co čistit, ale aspoň nemám od bahna ani pyžamo.

Když teď tak kouknu z okna a tam sníh, už to na nějaký poježdění za sucha moc nevypadá. A proto – využít každou příležitost pro legraci stává se už koloritem, který mě ale lepí rohlíky na ksicht. A to mě baví..

Takže příště určitě zas!

-a-